Konvergence

George Lonef

   Varování: V příběhu Konvergence se hovoří o lásce mezi dospělými lidmi (ženami), není tudíž vhodný pro děti. Přátelé pornografických textů nechť rovněž přestránkují, v opačném případě budou zklamáni.

I.

   Řím - typické letní odpoledne; sluncem rozpálené ulice, těžký a prašný vzduch, dlouhé kolony aut produkující hluk a nedýchatelný smog, množství neúnavných turistů pachtících se od jedné památky ke druhé, amatérští fotografové a videonadšenci zvěčňující vatikánskou gardu v charakteristických úborech, dopravní chaos, ve kterém snad jedině místní starousedlík nachází jakýsi řád...

   Světlovlasá mladá žena v bílém saku sebevědomě přecházející po Via di Porta Angelica míjela své okolí bez sebemenšího povšimnutí, jista si svým posláním. Vešla otevřenými dveřmi nedávno zrenovované budovy a v jejím prvním poschodí se s námahou opřela do pozlacené kliky ve výši svých očí.
   Přijímací sál zel prázdnotou a jeho chladné, tmavým mramorem vyložené stěny zvyšovaly celkový depresivní dojem z tohoto honosného, ale poněkud odlidštěného prostředí.
   Když tajemník Enrico Montani vstoupil do přijímacího sálu, hodiny na náměstí Svatého Petra právě odbíjely šestou. Montani se zkoumavě zadíval na výraznou tvář mladé ženy naproti němu.
   "Byl jsem v rychlosti informován o vaší žádosti, ale musím vám dát bohužel zápornou odpověď, neboť... buďte si jistá, že žádný prezident, ani ten váš, nepřijme jenom tak bezdůvodně řadového občana. Jsou jisté zásady, které se dodržují na celém světě bez výjimky. Pokud byste byla neúnavná a houževnatá, snad by se vám podařilo dostat se na nějakou hromadnou audienci, možná za měsíc, za půl roku, těžko říci kdy. A co se týče zastupujících funkcionářů... i v tomto případě vás musím zklamat: Nikdo z přítomných nemá momentálně čas věnovat se vám."
   Mladá žena v bílém saku mávla rukou.
   "Budu upřímná, Vaše Eminence, ani jsem neočekávala, že bych se snad dostala k vašemu unavenému šéfovi, nebo k někomu z nejvyšších oficiálních představitelů. Žádostí o audienci jsem pouze chtěla demonstrovat svůj radikální a odhodlaný postoj k celé věci. To mi snad pomůže, aby mě vyslechl některý z vašich úředníků, který má v rukou výkonnou moc. Někdo, kdo je schopen jednat a dokáže bez skurpulí zasáhnout, aniž by se musel ohlížet na protokol."
   Montani zavrtěl hlavou. "Obávám se, že vás nebude chtít přijmout nikdo, zejména proto, že jste - pokud vím - jedna z hlavních protagonistek jmenovaného díla."
   "Jistě, Monsignore, jsem. Ale... každý se musíme nějak živit a já mám dosti velkou režii. Nemohu si tudíž dovolit takovouto roli, byť ji přímo nenávidím, odmítnout. Postava Callisto, jíž ztělesňuji, náramně dobře vynáší. Na druhou stranu; vašim lidem nemusí tato role nikterak výrazně vadit. Ovšem… co se týče dvou hlavních ženských postav, je možné říci, že jejich náklonnost a vzájemný vztah jsou přinejmenším morbidní. Celý seriál Xena je z vašeho hlediska jistě nežádoucí a vy i já máme společný cíl; ukončit natáčení, anebo přinejmenším změnit jeho současnou podobu."
   Montani přikývl. "Ano, to souhlasí. Bohužel… bezmála padesát let platné dohody mezi naší organizací a velkými filmařskými studii se už nepodařilo obnovit, což otevírá cestu všem možným nevěrcům hodlajícím zobrazovat a líčit skutečnost i historii nepřijatelným způsobem, a nám nezbývá nic jiného, než proti tomuto postupovat právní cestou. Konkrétně v případě Xeny jsme podnikli řadu kroků; podali jsme stížnosti na příslušná místa a následná trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. Výsledek celé akce byl nevalný, neřkuli zanedbatelný. Jen v některých postkomunistických zemích se nám poštěstilo díky pomoci rozumných občanů zlikvidovat kontinuitu seriálu přeházením jednotlivých dílů, takže byl narušen plynulý tok děje. To byl bohužel jediný dílčí úspěch. V globálu je ovšem politováníhodné, že se nám oficiální cestou nepodařilo natáčení ani distribuci celého díla zastavit."
   Mladá žena upřela na tajemníka své zlé temně hnědé oči. "A z jakého důvodu jste to nezkusili neoficiální cestou?"
   Montani pokrčil rameny, ale odpovědi se vyhnul. "Proč tento seriál vadí zrovna vám, když vás tak dobře živí?"
   "Nerada bych to rozváděla, na tuto otázku se nedá odpovědět jedinou větou. Mé důvody jsou čistě osobní, ale... jsem ochotna udělat cokoliv ve prospěch vaší organizace, Monsignore."
   "Rád bych vás opravil, madam. Nejsem církevní hodnostář, nejsem dokonce ani kněz. Jsem obyčejný právník. A co se týče vašeho návrhu..."
   Mladá žena se nepříjemně ušklíbla. "Jak vidím, vaši lidé na Xenu zřejmě změnili názor."
   Montani ihned oponoval. "Nikoliv. My máme eminentní zájem, aby tento seriál skončil, neboť ovlivňuje v negativním smyslu mladou generaci, vykládá dějiny účelovým způsobem a... bez urážky, přisuzuje ženě historickou úlohu, která jí nepřísluší. Některé části Xeny jsou přímo kacířské. Konkrétně mám na mysli scény s ukřižováním, které byly místy odvysílány dokonce před Velikonocemi, což považujeme za obzvláště zavrženíhodnou provokaci. Z výše uvedeného vyplývá, že - jak vy říkáte - naši lidé, tedy alespoň někteří, označují celý seriál za čarodějnické dílo. Ovšem pochopte, my nemáme dost času ani prostředků věnovat se v dnešní složité době pouze tomuto jedinému problému." Montani se lehce uklonil a decentně pokynul směrem ke dveřím. "Rád jsem vás poznal."
   Světlovlasá mladá žena v bílém saku se pohrdavě odvrátila. "Škoda," řekla cynicky. "Myslela jsem si, že oněch čtvrt milionu švýcarských franků, co jsem chtěla na vyřízení našeho společného problému věnovat, bude dostatečně přesvědčivá suma. No, nevezmete vy, vezme někdo jiný. S bohem."
   "Počkejte! Kolik jste říkala??"
   "Dvě stě padesát tisíc švýcarských franků v hotovosti," zopakovala. "Žádné šeky ani kreditní karty." Vytáhla z kabelky tlustý svazek bankovek. "Tady jsou."
   Konsternovaný Montani si bezděčně otřel čelo prsty. "To tedy... ovšem... radikálně mění situaci."
   "To ráda slyším. Mám totiž jistý plán a s vašimi styky a s mým finančním příspěvkem by se celá věc mohla podařit. Navíc, jsem přímo u natáčení, vím všechno z první ruky. Jsem pro vás nenahraditelný zdroj informací."
   Montani hleděl zamyšleně na dívčin nenávistný výrazně odhodlaný obličej a snažil se uvažovat, co vlastně za jejím snažením je. Víra v Boha určitě ne, snad pomsta. "Vážená, promluvím o této záležitosti s příslušnými lidmi a dám vám vědět. Nechte mi prosím svůj telefon."
   "Nenene!" řekla mladá žena radikálně. "To tedy ani náhodou, znovu do Říma nepoletím. Buď teď hned, anebo nikdy!"
   Montani sevřel rty. "Dobře. Počkejte pár minut."
   Odešel a když se posléze vrátil, zůstal stát mezi otevřenými dveřmi do přijímacího sálu. Okázalým gestem ruky pak mladou ženu vybídl ke vstupu. "Tudy, prosím, madam. S potěšením si vyslechneme vaše návrhy."

-------

   Doktor J. B. Warden zaparkoval svůj vůz v odstavném pruhu dálnice 95, ve vzdálenosti asi třiceti mil od centra Los Angeles. Z kapsy obnošeného saka vytáhl starou lulku a začal ji pomalu nacpávat. Po rozžehnutí zápalky z lulky dlouze potáhl a vyfoukl vonný kouř pootevřeným okénkem ven z auta.
   Zamyšleně hleděl skrz přední sklo a v sekundě zrekapituloval svou celoživotní dráhu lékaře-psychiatra. Ne, doposud se mu nikdy nestalo něco podobného jako dnes. Skutečně velmi neobvyklá záležitost: Tajemný telefonát a následná takřka konspirační schůzka s potenciální pacientkou na městské periferii...
   Warden pohlédl na hodinky; už by tu měla být.
   Za okamžik projel okolo starý a otlučený buick. Jeho řidič provedl ne právě bezpečný manévr, když strhl řízení a takřka na místě otočil limuzínu o sto osmdesát stupňů, aby ji zapíchl těsně za Wardenův mercedes.
   Řidič buicku byla žena vyšší postavy se šátkem těsně upjatým okolo hlavy a s tmavými slunečními brýlemi.
   "Promiňte mi to zdržení. - Doktor Warden?" ozval se příjemný a radikální alt.
   Přikývl. "Vy jste mi telefonovala?"
   "Ano, doktore. - Mohla bych se posadit dozadu do vašeho auta?"
   "Samozřejmě."
   Usedla a sňala šátek z hlavy. Černé brýle si ponechala nasazené na očích.
   J. B. Warden pozvedl dýmku. "Nebude vám vadit tohle?"
   "Vůbec ne."
   Warden zabafal a pootevřel ještě více okénko. "Madam, předem bych vás chtěl upozornit na okolnost, že já vlastně nejsem ten správný psychi... psychoanalytik, jehož jste hledala. Ten správný je můj syn, totiž… byl by. Já pouze - jakožto penzionovaný praktik - v jeho ordinaci zastupuji. Syn odcestoval na seminář do Washingtonu a vrátí se někdy příští týden. Kdybyste tedy pár dní posečkala..."
   "Ne, doktore. Takhle to bude lepší, myslím. Vyhovuje mi to. Budu raději, pokud vše proběhne na jisté neformální bázi a mimo ordinaci."
   "Jak si přejete, ovšem můj syn má velmi dobrou pověst a chodí k němu různí významní lidé z horních deseti tisíc."
   "To je možné, ale... radši bych jednala s vámi."
   "V pořádku. - Tak tedy, jaký máte problém?"
   "Jmenuji se Lawlessová, doktore, Lucy Lawlessová, jestli vám to něco říká. Jsem herečka."
   Warden se zamyslel. "Vaše jméno mi připadá známé... ale promiňte, já do kina nechodím. Navíc… v Hollywoodu žije tolik slavných lidí, není možné znát je všechny."
   "Hraju titulní roli v televizním seriálu Xena."
   "Co říkáte??!!" Ve vteřině se otočil k neznámé, aby si ji lépe prohlédl. "To jste vy??!... Bože! Můj pětiletý vnuk nevynechá ani jediný váš díl! Mezi dětmi musíte být nesmírně populární. Tedy chci říci... ne jenom mezi dětmi. Kdo by neznal princeznu bojovnici. A já... nezlobte se, ale v těch brýlích jsem vás nepoznal. Mohlo mě to ovšem napadnout, když jste tady na dvou metrech čtverečních otočila auto. Výborně řídíte, nejste bývalá kaskadérka?"
   "Zkoušela jsem různé profese, doktore, zpívat, rýžovat zlato, dokonce řídit náklaďák."
   Warden podal mladé ženě ruku. "Velice rád vás poznávám, slečno Lawlessová."
   "Paní - zhruba před dvěma lety jsem se podruhé vdala."
   "Ach tak. Budu si to pamatovat. Tedy, co pro vás může udělat jeden unavený a starý psychiatr, paní?"
   "Nemohl byste mi raději říkat Lucy, doktore?"
   "Velmi rád. Oč vám tedy jde, Lucy? Mimochodem, nechcete si sednout ke mě dopředu? Jsem k vám zády a..."
   "Zůstala bych nejraději zde, bude se mi líp mluvit, jako u zpovědi."
   "Když chcete... Jaký je váš problém?"
   "Potřebuju vyšetřit a byla bych ráda, kdybyste si nedělal žádné poznámky."
   "Dobře, nebude žádný zápis a s mou diskrecí si nemusíte lámat hlavu. Vše zůstane stoprocentně mezi námi."
   "Díky. Chtěla bych se vás úvodem zeptat, léčil jste někdy nemocné herce? Myslím, takové, kteří propadli svým rolím i v soukromém životě."
   "Ale ano. Než jsem se stal soukromým praktikem, působil jsem na několika státních i privátních klinikách." Pousmál se. "Vzpomínám si na jeden zajímavý případ z New Yorku; herec, velmi dobrý, byl posedlý strachem, že nebude ve svých rolích dostatečně přesvědčivý. Fanaticky vyznával ruskou školu Stanislavského. Vulgárně řečeno… myslel si, že co jako osoba neprožije, nemůže ani přesvědčivě ztvárnit. Jeho mánie v dokonalosti zašla tak daleko, že se při natáčeí jistého válečného filmu sám postřelil, aby odpovídajícím způsobem zahrál scénu, kde má být zraněn."
   "Zajímavé," řekla Lucy. "Já na tom nejsem doufám takhle špatně, i když... kdoví. Přejdu raději k vlastním problémům: Xenu natáčíme už sedm let. Jak možná víte, jedná se o akční historický seriál. Hlavní dvě - tedy vlastně - všechny významné postavy tvoří ženské role. Osou příběhu je ovšem Xena a Gabriella."
   "Ano, vím, to je ta šikovná svalnatá blondýnka s tyčí, že? Párkrát jsem ji v televizi zahlédl."
   "Přesně tak, to je ona. Hraje ji Ren O'Connorová." Lucy si rozepjala svrchník a pohodlně se opřela. "Xena je výrazně feministický seriál, nechtěla jsem rovnou říct lesbický, jenomže faktem zůstává, že ho vytváříme tak trochu na hraně. Záměrem produkce a taky nás herců bylo a je ukázat něco jiného; posunout hranice v dosud tabuizovaných vztazích mezi dvěma ženami. Každému je po shlédnutí jediného dílu Xeny jasné, že hlavní hrdinky jsou životní partnerky. Scénář neustále předepisuje velmi těsný, až důvěrný kontakt; objímání, zamilované úsměvy, něžné doteky i pohledy...
   Doktor Warden pozorně sledoval vyprávění a snažil se analyzovat příjemný hlas své pacientky. "Pokračujte."
   "Ano. - Trochu teď odbočím, abych ilustrovala náš vzájemný vztah. Není to tak dlouho, co nám dvěma titulním představitelkám seriálu dokonce udělili cenu Emmy."
   "To jsem nevěděl, blahopřeju."
   "Díky. - Ren, která zde trvale nežije, přiletěla o den dříve a byla den před ceremoniálem se svojí matkou nakupovat šaty. Na slavnostní večer nás obě vezla limuzína, v níž jsme poskytovaly interwiev… Celá slavnost byla velkolepá, několikrát jsme pózovaly jako dvojice pro fotografy, držely se okolo ramen nebo za ruce a připadaly si jako při natáčení. - Nenudím vás?"
   "Kdepak, bedlivě vás poslouchám. Pokud mi chcete sdělit cokoliv navíc, můžete. Nemám na spěch."
   "Děkuju. - Během večera se nám na Emmy přihodila taková legrační věc, dostaly jsme žízeň, ale byly jsme kompletně bez peněz, a tak bylo nutné najít někoho známého, kdo by nám půjčil, což se nepovedlo. Ren sice navrhla, abychom pumply Toma Hankse, ale nakonec z toho sešlo. - To byl vtip, samosebou."
   "Pochopil jsem," řekl J. B. Warden.
   "Představte si, doktore, nakonec jsme se vplížily na dámskou toaletu a chytaly do dlaní vodu z kohoutku!" Zasněně se pousmála. "Byl to báječný večer a pár báječných dní tady v L.A. ještě následovalo."
   "Rád vám věřím."
   "Vrátím se ke svému problému," řekla Lucy. "Většinu času trávíme na Novém Zélandu, kde se natáčejí exteriéry ke Xeně. V Universalu tady v L.A. děláme jenom některé studiové dotáčky. Víte, doktore, náš seriál konzervativní diváky provokuje a oni neustále spekulují nejen o vztahu Xeny a Gabrielly, ale i o civilním vztahu Ren a mě. Hledají se jinotaje v tom, co kde řekneme, podtexty... Novináři nás často bombardují poměrně nepříjemnými otázkami na intimní témata, dostáváme pozvání na lesbické festivaly a..." Odmlčela se, aby se několikrát hlasitě nadechla.
   J. B. Warden pootevřel okénko vozu a trpělivě čekal na její další slova.
   "Myslím, že jsem asi nemocná, že jsem za těch sedm let natáčení Xeny příliš propadla své roli. Koneckonců, netýká se to pouze mě. Jedna má kolegyně v posledních měsících podléhá jakési zvláštní melancholii či schizofrenii a hraje svou Callisto roli i v době, kdy se nenatáčí. Doufám, že takhle bídně neskončím, protože to by pak..." Přestala mluvit a zamyšleně pohlédla ven z vozu. "Všechno začalo zřejmě… možná internetem." V hlase tmavovlasé ženy bylo slyšet jisté zaváhání. "Před pár týdny mi volal jeden známý z redakce TV Guide, aby mě upozornil na komentář jednoho mého interwiev, kde jsem měla říci cosi závadného. Tenhle známý novinář mi ale dal špatnou adresu, a já tudíž nemohla dotyčný článek najít. Jestli znáte internet, doktore, víte, že hledat v něm není vždycky tak snadné. Já si postupně vypisovala jednotlivé weby týkající se Xeny v souvislosti s médii a prohledávala je. Asi za hodinu jsem narazila na stránku mladé talentované kreslířky, jejíž specialitou jsou perokresby zobrazující Xenu a Gabriellu v... intimních situacích." Opět se odmlčela.
   "Internet je plný pornografie," poznamenal J. B. Warden. "Není možné ji minout."
   "Musím vás poopravit, tady nešlo o cokoliv obscénního. Tyhle obrázky byly realisticky erotické, citlivé a… dá se říci něžné. Hledala jsem dál svoje interwiev, jenomže jsem se nemohla dostatečně soustředit. A nakonec jsem se vrátila zpět, abych si dotyčné perokresby vytiskla. Strach z toho, že je někdy najde můj manžel mě nakonec přiměl k jejich zničení. Mám je ovšem uložené v zakódovaných souborech na disketách." Přestala vyprávět a sundala z očí tmavé brýle.
   "Od té doby se v mé hlavě něco změnilo, doktore. Jako bych se stávala Xenou i v civilu, reaguju podrážděně, agresivně a chovám se nekompromisně. Tento stav má bohužel další neblahý aspekt; začala jsem v důsledku oněch internetových kreseb přemýšlet o svém osobním vztahu k Ren a vidět všechno z jiné perspektivy. Často si vybavuju naše společné chvíle, jak je nám spolu fajn... a uvažuju, co asi bude, až seriál nadobro skončí, nebo až z něho Ren odejde, o čemž se mezi štábem docela vážně hovoří. Na celou věc se v podstatě bojím kohokoliv zeptat, včetně mého manžela, který je šéfem produkce, abych... abych se nedozvěděla nějakou nepříjemnou pravdu… Od té doby se pro mě změnilo i natáčení, stalo se tak nějak příjemnější, méně pracovní. Zřejmě je to díky skutečnosti, že je mi Ren bližší než dřív, jako by byla má sestra nebo dcera, a když jsme spolu nedávno točili scénu, ve které je Gabriella vážně zraněná a leží mi v náruči, dostala jsem o ni opravdový strach. Nikdy se mi nic podobného nestalo, doktore, myslím, že to není úplně normální."
   Pokrčil rameny. "Z perspektivy psychiatra není normálního v podstatě nic. - Pokračujte, prosím."
   "Ano. - Držela jsem Gabriellu v náruči, měla o ni strach, a současně mě blízký fyzický kontakt s ní naplňoval neuvěřitelnou radostí - zase vliv oněch internetových kreseb a také úvah, jaké by asi bylo podobně erotické scény s Ren natáčet. - Opět další chorobný příznak." Zvedla výstražně ukazovák a přestala mluvit, aby si Warden uvědomil závažnosti právě vyřčených slov. "Neříká se mi to snadno, doktore, trošku se stydím, ale... od toho nešťastného internetového dne vidím Ren docela jinak než dřív. Vidím ji jako... zkrátka jako Xena... a nevšímám si pouze její herecké osobnosti, ale i toho, jak dobře vypadá, jak je hezká a vypracovaná, hodně na své figuře dělala, což je znát." Přestala mluvit a hledala další slova.
   "Doktore, nejsem člověk, co by si běžně nedokázal poradit, ale teď fakticky nevím jak dál. Vpadávání do role mimo kameru mě znepokojuje. Jsem asi přepracovaná, natáčení trvá už tak dlouho a je to dost řehole… Snažila jsem se dát Xeně všechno, co umím. Zřejmě jsem ale přecenila své psychické možnosti a přespříliš se do své role vžívala. Můj vztah k Ren je každým dnem nejasnější, stále se obávám, že ji ztratím. Snažím se své emoce pochopitelně skrývat, protože si myslím, že se jedná o nějakou duševní chorobu. Co myslíte vy, je to se mnou vážné? Stává se tohle hercům?"
   Warden si zapálil další dýmku. "Víte, paní -"
   "Nezlobte se, že vás přerušuji, ale..."
   "Ano, jistě, promiňte - Lucy. Takže: nemyslím si, že byste byla nemocná, a zda jste přepracovaná, nemohu zatím posoudit, i když se to vyloučit nedá. Ovšem, abych byl upřímný, na to, co ke své... ehm... kolegyni pociťujete, neexistuje lék. Pozitivní city totiž nespadají do kategorie nemocí, a tudíž je není třeba léčit."
   "Zahrnuje podle vás pojem pozitivní city také lásku, doktore?"
   "Jistěže."
   "A vy si myslíte, že to je... že by můj stav mohl s láskou nějak souviset?"
   "Obávám se, že ano. Symptomy vámi uvedené hovoří jasně a… popravdě řečeno dost se divím, že zkušená žena jako vy to ještě nepoznala."
   Představitelka Xeny si přejela čelo rukou, jako by stírala imaginární kapky potu a pak si přičísla rovné tmavé vlasy. "Asi máte pravdu, asi jsem to poznala, ale bylo nad mé síly přiznat si takhle neobvyklou diagnózu. V celém svém dosavadním životě jsem neměla vztah s jinou ženou a o to víc teď potřebuju radu odborníka."
   "Ano. Otázkou však zůstává, jakým směrem chcete dál postupovat."
   "Potřebuju vědět, co bych proti tomu... jak s těmi pozitivními city bojovat."
   "Hm, to bude velice těžké. Mohu vám poradit jediné; aby jste spolu s manželem urychleně odjela na druhý konec světa a tam takových šest měsíců nebo raději rok pobyla."
   "To ale nejde! Nemohu utéct z natáčení, když hraju hlavní roli!"
   "Samosebou, chápu, pak si ovšem můžete být jistá, že se váš stav nezlepší. Naopak; budete se trápit víc a víc. A v tom případě by bylo asi nejlepší, o celé záležitosti se svou kolegyní promluvit."
   "To snad ne, doktore. To bych se bála udělat. Nevím, jak by zareagovala. Mohlo by to poškodit naše dlouhodobě hezké přátelství, a dokonce možná i narušit průběh natáčení..."
   "Neradím vám, abyste k ní vtrhla a během vteřiny ze sebe všechno vysypala, to by bylo chybné. Ale pokud budete opatrná, taktní a ne zbrklá, využijete nějakou vhodnou příležitost, nebo tuto pravdu rozdělíte na více částí, nemusela by celá věc způsobit ve vašem vzájemném vztahu žádné škody, naopak. Obzvlášť pokud jste dobří přátelé. V každém případě vyjasnění tohoto problému vás zbaví dalšího dlouhodobého stresu, ať už bude celá záležitost pokračovat jakkoliv."
   Chvíli přemýšlela. "Snad máte pravdu, doktore," řekla těžce.
   "Mohla byste své kolegyni nejdříve jen tak ze žertu ukázat ty internetové kresby a zařídit se dál podle její reakce, posečkat pár dnů a potom s ní třeba někde u skleničky promluvit o dalším."
   J. B. Warden se otočil dozadu, a když mladá žena mlčela, pokračoval. "Ovšem pokud jí to říci nechcete..."
   "Chci," promluvila radikálně. "Jistěže chci. Jenom si sama namlouvám, že je to jinak. Ať už to skončí jakkoliv, udělám, co jste mi poradil. Teď mi řekněte, jak vysoký je váš honorář. Zaplatím vám v hotovosti."
   J. B. Warden zavrtěl hlavou. "Momentálně po vás žádné peníze nechci, Lucy. Jako lékař jsem vám nikterak nepomohl, podobnou radu byste dostala od kohokoliv."
   "Nikdo nepracuje zadarmo, doktore. A já… potřebovala jsem se někomu… vyzpovídat."
   "Dobře. Necháme placení až na konec. Jistě se spolu nevidíme naposledy. Zaplatíte mi najednou, až celý váš problém úspěšně vyřešíme. Souhlasíte?"
   "Souhlasím. Brzy se vám ozvu."
   Warden sáhl do kapsy pro vizitku. "Tady je moje mobilní číslo. A rovněž jsem k zastižení v golfovém klubu Star, kam často chodím."
   "Dobře, doktore. Děkuju, že jste si udělal čas a vyslechl mě. Ráda jsem vás poznala."
   "Potěšení bylo na mé straně," řekl J. B. Warden.

II.

   "Kamera!"
   "Jede."
   "Klapka!"
   "Scéna sto dvanáct, záběr dvacet šest - poprvé."
   "Akce!!"
   Hejno vojáků v kostýmech zběsile vyrazilo do vesnice vytvořené v prostorách ateliéru. Tiché vrčení kamery bylo přehlušeno jejich hlasitým křikem a dupotem."
   "Stop!!" zařval režisér Thomas McLachlan. "Co tohle bylo?! Jste sakra římští vojáci, to jest žoldnéři! Nemůžete se tvářit jako parta skautů! Trochu krvežíznivého výrazu bych prosil! Musí z vás jít strach! I diváci se musí bát! Vraťte se zpátky dozadu, pojedeme znovu a pořádně! Kamera!"
   "Jede,"
   "Klapka!"
   "Scéna sto dvanáct, záběr dvacet šest - podruhé."
   "Akce!!"
   Válečnický řev se znovu rozlehl kulisami.
   "Stop, krucinál!!" McLachlan se chytil za hlavu. "Prokristapána! Vy, co vedete vojsko do boje, kam to koukáte, člověče?! Nechcete přece sežrat kameru ani diváky, ale tady ty nepřátele - Xenino vojsko bránící vesnici! Tak teda nečumte na nás, ale na ně!! Jasný?! Pojedeme ještě jednou!"
   Ani napotřetí nebyl režisér spokojen. Vstal ze židle označené nápisem Chief, odhodil scénář na zem a ukázal na scénu. "Vojáku, tam vzadu, pojďte sem."
   Označený muž se přiklátil těžkým krokem ke kameře.
   "Historický šermíř, kaskadér, nebo kompars?"
   "Kompars, pane."
   "Dobře. Půjčte mi váš meč." Vzal rekvizitu a lehce ji v rukou ohnul jako prut. "Co je tohle za plechárnu, do háje??! Rekvizitář!! Tohle má někomu useknout hlavu??! Vždyť je to hračka!! Dejte tomu chlapovi něco pořádného do ruky, ať se tomu diváci nesmějou!! Sjedeme celý záběr ještě jednou, a tentokrát načisto! Se zvukem se moc nenamáhej," ukázal prstem na technika s mikrofonem, "tahle scéna se stejně musí předabovat."
   Čtvrtý pokus se konečně zdařil. McLachlan nechal vojáky obsadit vesnici, vystoupil na svou židli a k ústům si přiložil megafon. Volnou levou rukou mával ve vzduchu a připomínal tak dirigenta při koncertní produkci. Jeho zvučný hlas zněl kulisami. "Bene, ujeď na větší celek a rozhejbej kameru, ať nejsou vidět detaily. Obránci vesnice! Na scénu! Teď!! - Xeno, ven z domu a do střehu!!"
   Lucy vyskočila ze dveří a tasila meč.
   "Gabriella s holí v ruce! Sem - rychle! Do záběru! Strach a odhodlání v očích! Chci vidět víc odhodlání, dobrý! Kamera, detail na Gabby! Stačí, švenkni to zpátky na Římany!"
   Režisér by stoprocentně fascinován probíhající scénou. "Oddíl historických šermířů do sebe, pořádně!! Skupina útočí na Xenu! Jeden po druhým - bum - bum - tak! Xeno, výraz!! Vyceň zuby jako vlčák! Dobře! Kamera o půl metru výš! Fajn! Callisto na scénu, s mečem v ruce na Gabriellu! Xeno, odrážíš posledního vojáka a jdeš bránit Gabby, dělej! - - Callisto! Šílený úsměv, to je ono, výborně!"
   McLachlan si otřel obličej rukávem a pomalu se uklidňoval. "Římané ustupujou, kamera langsam nahoru, světla na Xenu. - Xeno, smířlivý výraz, bereš Gabby okolo ramen, závěrečný text, O.K., kamera nájezd na obě hrdinky - výdrž! - ještě výdrž! - STOP!!!" Seskočil ze židle a odložil megafon. "Byli jste všichni báječní a vy-ni-ka-jí-cí!! Díky vám ze srdce a zítra ráno pro změnu opět zde, panstvo, točíme obrazy sto dvacet dva a sto čtyřicet pět."
   Lucy se připojila k odcházejícímu McLachlanovi.
   "Tak jak, Xeno? Dobrý?"
   "Jo, Thomasi, dneska to šlo, na zítřek se ale moc netěším, víte… to ručkování po provazech a padání do krabic..."
   "Ale prosím tě, co je to na tebe, zvládlas už jinačí věci."
   "Máte pravdu," přikývla s úsměvem a potom zpomalila chůzi. "Chtěla jsem se vás na něco zeptat."
   "Copak máš na srdci?"
   "Proč se ještě netočil obraz sto pět? Měl už být dávno hotový, myslím kvůli trikovým dotáčkám."
   Thomas McLachlan se zastavil a těžce řekl: "Závěrečná stopětka se netočí, protože... to ještě přepisujou. Rob ti nic neřekl?"
   "Ne. - Přepisujou děj?"
   "Ano. Konec osmé řady se bude měnit."
   Lucy zavrtěla hlavou. "Kvůli čemu? Skoro bych uvěřila těm zvěstem, co tady kolují, že Gabby… teda, že Ren má ze seriálu odejít. Nepřepisujou to kvůli tomu, rejžo, že ne?"
   Thomas McLachlan zvedl ramena a zatvářil se bezmocně. "Koukni, já jsem jenom režisér, řídím natáčení, jinak jsem docela malej pán. A ze zásady neroznáším drby po štábu, ani kdekoliv jinde. Jestli chceš vědět něco o Ren, zeptej se jí sama. Pokud vím, je to tvá dobrá kamarádka. Dost se divím, že se ti ještě nesvěřila, slíbila, že s tebou osobně promluví a chtěla, aby ti nikdo nic neříkal, než... už to tady ví každý a šuškaj si o tom i vrabčáci na střeše. Je zvláštní, že tě neinformoval tvůj muž, když šéfuje produkci."
   Tmavovlasá žena se ušklíbla. "S manželem se o práci bavíme zřídka. Ptala jsem se ho, jistě, jenomže on se odpovědi vyhnul. Řekl mi, že to se mnou nemá nic společného a že se pro mě nic nezmění. Zkrátka, prý si nemám dělat zbytečné starosti. Takže… díky za informaci, rejžo. Zajdu za Ren hned teď a zeptám se přímo jí."
   "To bude nejlepší, Lucko, to bude nejlepší," zopakoval pro sebe Thomas McLachlan a se starostlivým pohledem hleděl za odcházející představitelkou princezny bojovnice.

   Lucy několikrát formálně zaťukala na dveře šatny Ren O'Connorové a vstoupila dovnitř.
   "Odkdy klepeš?"
   "Nechtěla jsem k tobě vpadnou jako uragán."
   "Máš chuť na pomerančový džus?"
   "Dík." Sedla si naproti zrcadlům a mlčela.
   "Copak? Xena je dneska z formy?" usmála se Ren, ale potom zvážněla. "Všechno šlo při natáčení dobře, nebo snad ne? Stalo se něco?"
   Lucy se zhluboka nadechla. "Chci se tě zeptat… povídá se tady, že máš odtud… že máš z Xeny… odejít. Všichni to prý už ví."
   Představitelka Gabrielly se kousla do spodního rtu a naplnila druhou sklenku oranžovou tekutinou. Pak ji postavila na stolek.
   "Ano, je to pravda, končím s Xenou. Nepodepsala jsem smlouvu na devátou sérii. Chtěla jsem ti to říct už dávno, ale neměla jsem dost odvahy. Bála jsem se, aby se tě to nějak osobně nedotklo. Dostala jsem skvělou nabídku od MGM. Mám hrát titulní roli v historickém seriálu Johanka z Arku. Představ si, bude to režírovat Cameron! Rozpočet dvě stě miliónů dolarů na pilotní film!"
   Lucy nadšení své kolegyně nesdílela. Naopak; v jejích očích se objevila výčitka. "Hm… Cameron, emdžíem… to je všechno hezké, ale… ty přece nemůžeš z Xeny jenom tak zmizet! Bez tebe přestane mít celý děj smysl!"
   "Blbost, nic takového se nestane."
   Lucy vstala a opřela se oběma rukama o stůl. "Přemýšlelas vůbec, proč nabídli hlavní roli v Johance zrovna tobě?"
   "Vlastně ani ne, měla jsem obrovskou radost a -" Podívala se na kolegyni vyčítavě. "Ty myslíš, že na to nemám, viď?"
   "Vůbec ne, máš na to, ale sama dobře víš, že se hlavní role nerozdávají jenom tak. Nestačí mít jenom talent. Chce to fůru známých - vlivných. Když je nemáš, musí to jít přes spousty postelí, anebo..."
   "Jestli si myslíš, že jsem se upsala Technology, tak jsi úplně vedle. Nikomu jsem padesát procent honoráře neslíbila a vůbec nikdo po mě nic nechtěl. Jenom se mě zeptali, zda tu roli vezmu." Ve tváři světlovlasé ženy se objevil ruměnec odhodlání. "Věříš mi, doufám?"
   "Samosebou." Lucy usrkla džus a posadila se. "Ale proč dali nakonec Johanku tobě, když ji původně měla hrát Anne Hawkinsonová, která má předplacené tři čtvrtě titulních ženských rolí v produkci MGM? Nota bene s režisérem Cameronem je jedna ruka!"
   "Co já vím. V každém případě je to pro mě jedinečná šance jak se prosadit. Kdybych tuhle nabídku odmítla, příště se na mě vykašlou. A abych byla upřímná, už mě točení Xeny leze na nervy. Tebe ty voloviny ještě neotravujou? Zápasy s obry, s příšerama, cesty do podsvětí... vždyť to jsou samé nesmysly."
   "Nesmysly? Já ale myslela, že tě práce tady baví."
   "Jo, dřív mě bavila, jenomže teďka -"
   Lucy upřela na kolegyni nalehavý pohled svých pronikavě modrých očí. "Měla by sis to ještě rozmyslet. Xena bez Gabby skončí, nebude to už nikdy ono. Víš přece jako já, o čem tenhle seriál je; o jejich lásce a… partnerském vztahu. Je to vztah na život a na smrt."
   "Máš pravdu, byl to zajímavej feministickej počin, nebylo špatný vymýšlet si nějaké ty provokace, doteky a pohledy, co nejsou ve scénáři... Myslím, že i McLachlana bavilo provokovat, dělat něco jinýho, nekonformního... jenže už se to táhne moc dlouho." Dolila si pomerančový nektar. "Pro mě je taky dost těžký nechat to tady všecko ležet, ale... řekni sama, odmítla bys šanci točit mezi absolutní špičkou? Moc bych se divila."
   "Věř mi, Gabby, že takhle podivně naservírovanou roli, co spadla z nebe, bych nevzala. A už vůbec ne teď, když Xena chytila druhý dech."
   "Neříkej mi Gabby, víš, že to nemám ráda," zašklebila se. "Tobě se to mluví, když jsi princezna bojovnice, ale co já? Proč zrovna já mám hrát věčně druhý housle? Všichni pořád křičí Xena, Xena! A co já?! Já jsem furt ta hloupější, slabší a naivnější. Zkrátka sidekick!! Pořád jenom sidekick! Pochop, nebaví mě, abych půl života dělala tvůj blonďatej ocásek."
   Lucy vyskočila s tvrdou výtkou: "Jako bys nevěděla, že Xena je bez Gabby úplná nula. Ona je ten, kdo jí usměrňuje, dává smysl života, lásku a pocit rodiny i domova. Ona… může žít jen po jejím boku."
   Světlezelené oči Ren pohlédly na kolegyni chápavě. "Poslal tě za mnou tvůj muž, že jo? Abys mě na poslední chvíli přemluvila, co? Hm, dost se tomuhle divím, protože jsem mu dávno všechno řekla, a i když přede mnou skoro klečel a s ním i ostatní produkční, nemohlo to na celé věci vůbec nic změnit."
   Zavrtěla hlavou. "Pleteš se. S manželem jsme o tomhle nemluvili. Nebaví se se mnou o záležitostech produkce."
   "Tak tě poslal McLachlan."
   "Zase jsi vedle. Přišla jsem z vlastní vůle, protože... protože nechci ztratit Gabriellu a… ani tebe."
   "To je sice hezké, ale k ničemu to nevede. Smlouvu na Johanku jsem už podepsala, když to chceš vědět, minulý týden. Závěr osmé série Xeny se bude přetáčet, Gabriella v něm zemře a v dalším pokračování ji nahradí jiná postava. Má ji hrát Iris Claytonová."
   Lucy opět vyskočila a šatnou se rozlehla její zoufalá otázka. "Co??! Ta moderátorská barbína??!"
   "Jo, prej jo. Navíc se má změnit celá koncepce Xeny. Už žádný společný koupání a mytí, žádný ruce okolo pasu. Bude to jako Simon & Simon - seriózní spolubojovníci - podání ruky, nazdar bratře, a nic víc. Claytonová totiž předem jakýkoliv lesbický dvojsmysly a náznaky striktně odmítá."
   "Tsss! To mě nepřekvapuje."
   Dveře šatny se tiše otevřely a dovnitř vplula představitelka Callisto Heidi Hudson Leiková. Byla oblečena v kostýmu a její výrazné hnědé oči se podivně leskly.
   "Nazdárek. Zaslechla jsem zvenčí vzrušené hlasy, a tak jsem neodolala. Copak se tady děje? Že by rodinné problémy?" Zaklonila hlavu, zatřásla blonďatou hřívou a zasmála se způsobem typickým pro svou roli. Potom usedla mezi obě kolegyně. "Dala bych si trošku džusu."
   "Nemám třetí skleničku," oznámila Ren stroze.
   "Hm. Tomu tedy říkám pohostinnost. Tak se napiju s někerou z vás," prohlásila sebevědomě a podívala se při tom na Lucy. "Můžu, Xeno?"
   Mávla rukou. "Mě je to fuk, stejně jsem se toho ještě nedotkla."
   Hudson vytasila meč a k údivu svých kolegyň jej zabodla jedním rázem do podlahy. Se slovy ten železnej krám mě jednou utahá do sebe naráz obrátila sklenku oranžového nápoje. "Huh," odfrkla si hlasitě a rozhlédla se. "Co je s váma, dneska, pusinky? Je tady sranda jak v márnici."
   "Hele, Hudson, chtělas něco konkrétního, nebo se jenom tak nudíš?" Alt Lucy postrádal jakýkoliv přátelský tón.
   Světlovlasá dívka protáhla své štíhlé tělo, vytáhla meč z parket a vstala. "Zdá se, že tady nejsem vítaná. Ostatně… to není Callisto nikdy, že?" Opět se nepříliš příčetně rozesmála a přejela si dvěma prsty po předloktí.
   "Musím sundat špínu z natáčení, jdu se osprchovat. Jdete někerá se mnou?" zeptala se s pohledem upřeným na Lucy.
   Oslovená se beze slov odvrátila.
   Nazvaná návštěvnice pozvedla na chvilku obočí. "No, co se dá dělat, tak půjdu tradičně sama."
   Když se za ní zavřely dveře, Lucy poznamenala: "Ta ženská se chová v poslední době jako cvok."
   "Všimla jsem si. Jenom nevím, jestli je tak dobrá herečka, nebo jestli to na nás zkouší, ale pokud ne, tak je fakticky zralá na blázinec."
   Kývla. "Přesně. Taky nepoznám, kdy ještě hraje a kdy už ne."
   "Tuhle vykládal kluk ze štábu, že byl v jejím hotelovým pokoji a viděl tam snad nějaký lahvičky s lékama."
   "Fakticky?"
   "Prej jo."
   "To je blbý. Jestli fetuje... Jo… víš, co mi říkal McLachlan? Produkce prý počítá s tím, že opětovné zařazení postavy Callisto do osmé série Xeny zvedne sledovanost o dvacet pět procent."
   "To je možné." Lucy vstala a přešla ke dveřím. "Heleď, ještě k tvému odchodu k MGM; nenapadlo tě, že by za tím mohl být nějaký zlý úmysl?"
   "Zlý úmysl?? Nerozumím ti."
   Kousla se do rtu. "Sama nevím, co si pod tím představit, ale... mám z toho všeho divný pocit."
   Ren si dala ruce v bok a postoupila směrem ke dveřím. "Nedá se nic dělat, budeš se muset se situací vyrovnat. Jak jsem řekla; smlouva je už podepsaná. Ujišťuju tě, že to nijak nesouvisí s tebou, ani s Xenou. Chci prostě dělat něco jinýho, za víc peněz. Jít zkrátka svojí vlastní cestou, chápeš? Mimochodem, Steve s tím souhlasí a... byl docela rád, abych pravdu řekla."
   Lucy sevřela rty a trochu sklopila hlavu. Šatnu opustila bez dalších slov.

   Šla v zamyšlení po chodbě a téměř se srazila s Hudson Leikovou, která kráčela prostředkem chodby. Dívala se pátravě a poťouchle se při tom usmívala. "Tak co, rodinka se nám rozpadá, že?"
   "Nevím, jak to myslíš."
   "Že ne? To se divím. Gabby nám odejde, že bys to nevěděla? Konec rodinné idylky," rozesmála se na celé kolo. "Ach můj bóže, já to snad nepřežiju!"
   "Hele, Hudson, co po mě vlastně chceš?"
   "Nic, Xeno, vůbec nic. Já jenom... copak si bez té zlatovlasé pradlenky počneš??" Její hlasitý smích se rozléhal chodbou. "Konečně se našel někdo, kdo udělal přítrž vaší neskonalé lásce."
   Lucy naštvaně vydechla. "Co ty o tom víš?"
   "Už ti začíná svítat, he?" Opřela se ramenem o zeď. "Nikomu se nevyplatí podceňovat Callisto."
   "Nech těch blbin, prosím tě, a přestaň už hrát. Ty máš s odchodem Ren něco společného?"
   Sklonila hlavu stranou a smyslně si olízla horní ret špičkou jazyka. "To bys chtěla vědět, Xeno, viď? Jenom se neboj," zlehka přejela Lucynu paži dvěma prsty, "bez Gabby ti bude líp, zvykneš si. Alespoň budeš mít víc času na mě."
   Ucukla před další dotykem prstů. "Hudson, ty seš vážně nemocná."
   "Myslíš?" Pootevřela ústa a přejela si jazykem okraje zubů. Stále se usmívala. "Půjdu si pak zaběhat, Xeno. Jdeš se mnou?"
   "Nemám náladu."
   "Škoda. A co takhle… zajít si třeba do fitnessu?"
   "Ne."
   Štíhlá světlovláska si hlasitě povzdechla a najednou jí z obličeje zmizel Callistin výraz. Zatvářila se velmi překvapeně. "Co se stalo? Říkalas něco?"
   "Já?! Ne. Tys chtěla jít se mnou do fitnessu."
   "Já s tebou?"
   "Jo. Ty se mnou."
   "To se teda divím, já totiž dneska do žádnýho fitnessu nejdu."
   "No fajn. A víš vůbec, kam jdeš teď?"
   Chvíli mlčela a dívala se na věci ve svých rukou. "Mám ručník, mýdlo a šampón, tak asi do sprch, ne?"
   "Asi," procedila Lucy mezi zuby a odvrátila se od dezorientované kolegyně.

III.

   Ráda bych se s vámi dnes sešla, doktore. Prosím, zavolejte mi. Lucy. - Tak zněl stručný vzkaz v mailboxu doktora J. B. Wardena.

   Když Warden přijel na smluvené místo, byl už očekáván.
   "Tentokrát si sednu k vám dopředu," oznámila Lucy.
   "Jak si přejete. Udělejte si pohodlí a můžete hned začít, já si zatím nacpu dýmku, jestli dovolíte."
   Usedla a její stažené rysy dobře korespondovaly s tím, co hodlala říci. "Jsem na dně, doktore. Musíte mi dát něco proti depresím."
   "Copak se stalo?"
   "To nejhorší: Ren odchází z Xeny. Už je to definitivní. Nevím, co mám dělat."
   Warden se zamyslel. "A... promluvila jste s ní o svých… o svém vztahu k ní?"
   "Zatím ne."
   "Víte, možná je to dobře. Dokonce si myslím, že odchod slečny… paní O'Connorové celou věc pomůže vyřešit, když vy z pochopitelných důvodů musíte zůstat."
   "Nejsem si jistá, zda to cokoliv vyřeší. Jsem dokonale zmatená a celé se mi to nezdá. Nedokážu pochopit, proč roli Johanky z Arku dostala zrovna Ren a ještě ke všemu za tak vysoký honorář. Je to celkem nelogické, když ji měla slíbenou filmová hvězda první třídy. Není to divné? Víte, doktore, televizní a filmoví herci jsou dvě různé kategorie. Právě ti druzí jsou ta extra třída, neboli první herecká garnitura. Proti nim jsme my, co děláme pro televizní studia, na okraji zájmu." Udělala pauzu a naléhavě pokračovala: "Když složím dohromady všechna fakta, vychází mi… podraz, zkrátka v celé věci vidím nějaký špatný úmysl."
   "Chápu," kývl Warden. "Ale… jaký zlý úmysl máte konkrétně na mysli?"
   "Nevím přesně, ovšem… jedna má kolegyně, dá-li se to tak nazvat, cosi neurčitého naznačovala. Nevím, zda je... zda jí opravdu kape na karbid, či zda to úspěšně předstírá, ale... vykládala cosi o nějakém komplotu proti mě a Ren."
   "Mluvíte o Hudson Leikové, že?"
   "Ano, ale jak tohle můžete vědět??"
   "Napadlo mě to. Trochu jsem se o váš seriál zajímal. Na internetu je o něm spousta informací. Mnohem více, než se dá zpracovat. Přehrál jsem si i některé stěžejní úryvky z Xeny. Je to pozoruhodná záležitost a feministický subtext je více než zřejmý."
   "Ano, jistě. O to jsme se také snažili."
   J. B. Warden vyklepal dohořelou lulku z okna vozu. "Pokud máte dojem, že se okolo natáčení děje něco nepatřičného, nějaký… nekalý zásah od konkurence, snad vám mohu pomoci. Mám jednoho dobrého známého a… mohl bych se ho na celou věc pozeptat. Víte co? Počkejte dva tři dni, já se vám pak ohlásím."
   "Díky, doktore."

-------

   Přetáčení pozměněného závěrečného dílu Xeny VIII., v němž Gabriella zemře, se konal za přítomnosti režiséra, kameramana, dvou hlavních protagonistek a za minimální účasti technického štábu. Poslední minuty s Gabriellou strávila Xena-Lucy za velmi truchlivých pocitů a byla ráda, že tuto chvilku přežila, aniž by na ní její emoce byly znát.
   Po ukončení srdceryvné scény se přinutila ještě jednou kolegyni O'Connorovou navštívit. Sebou si vzala několik milostných internetových obrázků Xeny a Gabrielly.

-------

   Následující dva dni byly pro Lucy pravým peklem. Nejistota ohledně dalšího průběhu natáčení Xeny, spojená s vytrvalým mlčením jejího muže ji neopouštěla ve dne v noci.
   Ani třetí den nebylo jasné, kdy budou hotovy scénáře k deváté sérii, a Lucy se rozhodla nečekat doma a trávila volný čas raději dlouhými procházkami, při nichž si vybavovala poslední společné chvíle s Ren. Několikrát se telefonicky spojila s režisérem McLachlanem, aby se od něho dozvěděla vždy to samé: Ještě nic. Měj trpělivost.

   Třetí den k večeru, když se vracela domů, byla velmi překvapena. Před jejím domem stál mercedes, z jehož otevřeného okénka stoupal hustý vonný dým.
   "Doktore?"
   "Dobrý den, Lucy. Nemám moc času, sedněte si, sehnal jsem pro vás velmi zajímavé informace. Můj kamarád ze studií pracuje jako šéf analytik v Langley, tedy přesně... na zpravodajském ústředí v Langley, a má tudíž přístup k materiálům rozličného charakteru."
   "To je ovšem platný kamarád."
   "Ano, to je. - Zjistil o vašem seriálu pozoruhodné věci, to se budete divit. Jak jste mi posledně říkala, že se vám situace okolo Xeny nelíbí, měla jste do puntíku pravdu."

-------

   Lucy vystoupila z taxi a ve spěchu požádala řidiče, aby chvíli počkal. "Vyřídím jenom něco v MGM a hned pojedu zpátky."
   U hlavního vchodu do studia se pak pokusila přemluvit strážné, aby ji vpustili dovnitř. Pokus se nezdařil. Argumentovala skutečností, že je rovněž herečka, na což strážní reagovali omluvou a vysvětlením, že do objektu mohou vpustit pouze místní zaměstnance, nikoliv cizí herce.
   Raději to vzdala. Zůstala stát před branou a nechala si bývalou kolegyni zavolat.

   Ren byla velmi překvapena. "Ty?? Kde ty se tady probůh bereš??"
   "Máš chvilku? Musím s tebou mluvit."
   "Jo, mám, ale opravdu jen chvilku. Oč jde?"
   " Týká se to hlavně tebe, pojď se kousek projít."
   "Dobře."
   Vzala útlou blondýnku za loket a odvedla ji stranou. Tam začala tiše a zaujatě hovořit:
   "Jeden můj dobrý známý, co dělá pro CIA, mi dal vědět, že... za prvé: obě máme spis u FBI, přišlo na nás rozsáhlé anonymní udání a... za druhé: zkrátka určité kruhy, snad církevní, které nemůžou přijít Xeně na jméno, se prý spojily dohromady a... údajně s nimi spolupracuje někdo přímo z našeho studia, aby zabránily dalšímu natáčení."
   "Tys kvůli mě zmobilizovala Ústřední zpravodajskou službu?!" Pokývala obdivně hlavou. "No to teda klobouk dolů, jsi třída, Lucko. Pořád ale nevím, co já s tím vším..."
   "Právě o tebe jde! Ty jsi klíč ke všemu! Podívej, spiklenci mají dlouhé prsty, co sahají až do Hollywoodu. A právě oni zařídili, abys byla obsazena do Johanky z Arku. Šlo především o to, vystrnadit tě z našeho seriálu, a rozbít tak nerozlučnou dvojici Xeny a Gabrielly, která je podle nich nenormální a čarodějnická." Mluvila vzrušeně a rychle při tom dýchala. "Nejdřív tě dostali ven z Xeny a pak tě vyšoupnou pod nějakou záminkou i z Johanky. Ty už se ale do Xeny nebudeš moct vrátit, protože role nové Gabby bude mezitím obsazena Iris Claytonovou. Xena v nové podobě už nikdy nezíská tolik diváků a bude pomalu skomírat, až zajde docela."
   Ren zavrtěla hlavou. "Týhle pohádce vážně věříš? Kvůli tomuhle jsi se sem vláčela?"
   "Ano, věřím tomu stoprocentně. A měla bys i ty. Vůbec, jak to s Johankou vypadá? Děje se něco mimořádného? Už jste začali točit?"
   Ren se ušklíbla. "Děláme kostýmové zkoušky, ale točit jsme ještě nezačali, protože odstoupila jedna produkční firma. Jo, a režisér Cameron taky utekl. Když Johanku nabídli Bessonovi, prej ji nevzal. Teďka se říká, že ji má točit nějakej Delano, nebo Delgado."
   "Kdo to je?"
   "Nevím, dřív snad pracoval v Itálii."
   "No tak vidíš, z hvězdnýho Camerona je úplně neznámej člověk - a to je teprve začátek."
   Ren potřásla zlatými kadeřemi. "Já si myslím, že je úplně fuk, kdo to bude režírovat. Hlavní je, aby se Johanka podařila a líbila se lidem."
   "Slečno O'Connorová," ozval se zadýchaný hlas od hlavní brány studia. "Máte se ihned vrátit."
   "Jo! Už jdu! Moment!" křikla a otočila se zpátky k unaveně vypadající představitelce hrdinné Xeny. "Vidíš? Shánějí mě, musím už jít."
   "Dobře, dělej jak myslíš, ale já... považovala jsem za svou povinnost varovat tě."
   "Jo, jasně. Díky, žes to udělala. Měj se," řekla bývalá Gabby odměřeně a kvapem se vracela ke vchodu do studia.

IV.

   Mladá žena v bílém saku vstoupila do hotelového pokoje a zamkla za sebou dveře. Otevřela šatníkovou skříň a uložila do ní pouzdro s brokovnicí. Potom si rukama pročísla hřívu světlých vlasů a upřela své zlé oči na velký plakát Xeny, vylepený na vnitřní straně skříně. Pootevřela smyslně ústa a olízla si rty. Podívala se na plakát zespodu a její temné oči, zvýrazněné tmavým obočím, se doširoka rozevřely. Na rtech jí vyvstal poťouchlý úsměv seriálové postavy Callisto, kterou již řadu let ztvárňovala.
   Lehce se dotkla špičkou jazyka tváře princezny bojovnice na plakátě. "Věř mi, Xeno, já vždycky dodržím, co slíbím. Zbavila jsem se Gabrielly, to jsem zařídila já, víš?! Máš radost? Že ne? Nevadí, zvykneš si. A nakonec budeš ráda, já jsem totiž lepší než chudák Gabby. Přesvědčím tě a..." její sněhobílé zuby se zableskly v nepříjemném úsměvu. "...už brzy budeš jenom moje…"

-------

   Lucy stále doufala, že není všechno ztraceno a že se Ren O'Connorová do seriálu Xena vrátí. O tomto svém názoru hodlala přesvědčit i režiséra McLachlana, a proto se od studií MGM vypravila přímo za ním s rezolutní žádostí, aby natáčení dalšího běhu seriálu o týden či dva pozdržel. Thomas McLachlan se dost kroutil a ze začátku odmítal, neboť měl obavy z výhrad produkce. Lucy však trvala na svém.
   "Vy jste jediný, kdo v tomhle může něco úspěšného podniknout. Kdybych s tím přišla já, nebudou to brát vážně. Když jim ale vy řekněte, že vám Ren návrat do Xeny slíbila, tak… určitě pro ně bude přijatelnější původní Gabriella, i přes jisté časové zpoždění a nevelkou finanční ztrátu, než rozběhnout sérii s novou Gabby, na kterou není nikdo zvědavý."
   "Proč si o tom nepopovídáš s Robem ty, je to přece tvůj manžel?"
   Mávla rukou. "To nemá cenu, nestojí o to, abych mu mluvila do produkčních záležitostí."
   "Dobře, chci ale nějaké záruky, že… Gabby O´Connorová v nejbližších dnech přikluše do Universalu, aby podepsala smlouvu. Nezapomeň, že jsme ji už pohřbili."
   "Jo, pohřbili, ale... původní konec, kde se Gabby uzdraví, ten máte natočený taky. A poslední, osmá série Xeny do distribuce ještě nešla."
   "Šla, nešla… a… nevím, jestli ti to tvůj muž řekl, dneska má studio podepsat kontrakt s novou Gabby Iris Claytonovou."
   "Bože můj! Už dnes! Tohle musíte pozdržet, rejžo! Za každou cenu!!"
   McLachlan spráskl ruce a dotkl se s nimi svého čela. "Zbláznila ses?! Kdo si myslíš, že jsem, kouzelník Merlin?!"
   "Vy musíte, Thomasi - prosím!! Není jiná možnost!! Vy jste pro Xenu poslední šance!"
   Zakryl si ústa dlaní a upřeně se zahleděl do jejích odhodlaných očí. "Teď mi odpověz, ale upřímně. Vrátí se Ren skutečně? Říkala ti to? Není to jen tvé zbožné přání?"
   "Pevně tomu věřím, Thomasi, byla jsem za ní a -"
   "A??"
   "Vrátí se."
   "Řekla to doslova?"
   "Ne, zatím ne, ale..."
   Zavrtěl hlavou. "V tom případě -"
   Upřela na něho své průzračně modré oči. "Rejžo!! Ona se vrátí! Slibuju! Promluvte s mým mužem a s ostatními produkčními, ať se vším pár dní počkají! Prosím vás! Udělejte to pro mě a taky pro Xenu! Přece se nenecháme jenom tak porazit!"
   McLachlan nakonec kapituloval. "O.K. Jestli je ten komplot, o kteréms mi tuhle říkala, pravdivý..." Udělal rezignovaný obličej. "Dobře, pokusím se získat čas, ale je to na tvý triko, Lucko, i co se týče finančních ztrát, pokud by to nevyšlo."
   Tmavovlasá žena přiskočila k režisérovi a vlepila mu obrovskou pusu na tvář. "Jste zlatej chlap, Thomasi, díky!!"

-------

   Byla vlahá letní noc, svítily jasné hvězdy. Xena nocovala na malé mýtině těsně u hustého lesa. Agresivní zvuky, jež sem z blízkého okolí doléhaly, narušovaly její klidný spánek. "Co se stalo?" ptala se sama sebe ve snu. "Že by už římské vojsko zdolalo horský masiv? A kde zůstala Gabriella??"
   Pocítila na svém rameni dotyk a někdo s ní jemně zatřásl. Nemohla procitnout ze snu. Nepříjemné zvuky byly stále hlasitější. Znovu s ní zatřásli.
   Lucy se s leknutím probrala. "Gabriello?!" vykřikla svému manželovi hlasitě do tváře. "Promiň," dodala vzápětí, "měla jsem zvláštní sen."
   "Nebudil bych tě," řekl Rob s nepříliš nadšeným výrazem. "Ale vibruje ti mobil." Položil telefon na okraj postele a než z ložnice odešel, poznamenal: "Mluvila jsi ze spaní."
   Lucy stiskla tlačítko hovoru: "To jsi ty, Ren?" řekla, aniž by čekala, až se někdo ohlásí.
   "Jak víš, že tě volám zrovna já??"
   "Intuice. Zdálo se mi o tobě, teda vlastně o Gabby. - - Stalo se něco? Máš divný hlas."
   Ve sluchátku se ozval hlasitý vzlyk. "Stalo se přesně to, cos předpovídala; další produkční společnosti odešly z Johanky. Nemají vůbec peníze na natáčení. Zrušili se mnou smlouvu a nabídli mi novou; za pětinový honorář! Udělala jsem jim hrozný výstup a oni řekli, že můžu studio zažalovat, ale že... zkrátka nejsou prachy. Možná se dokonce celý projekt zastaví, nebo o rok odloží. Prohlásila jsem, že tím pádem o Johanku nemám zájem a že končím. - Jsem v koncích, Lucko. Nevím, co se mnou bude dál."
   "Já ti řeknu, co s tebou bude dál: sebereš se a přifrčíš sem. Vrátíš se jednoduše do Xeny. Přemluvila jsem totiž McLachlana, aby pozdržel natáčení deváté série a taky expedici osmé. Slíbila jsem mu, že co nejdřív přijdeš do studia a vezmeš si zpátky roli Gabby. Rejža mi uvěřil - ukecala jsem ho - a on zas ukecal produkci. Gabriella je pořád tvoje a… Iris Claytonová utře nos."
   Do telefonu bylo slyšet, jak Ren nezvládla dojetí a rozplakala se. "To... to... to je skvělý… já... vážně jsem ti moc... je to od tebe opravdu... fakt... kamarádský a... hezký…"
   Lucy se pousmála. "Udělala jsem to pro tebe ráda." Odložila telefon a se spokojeným úsměvem zavřela oči.

-------

   Byla sobota půl osmé ráno a Lucy seděla se svým manželem u snídaně. Konverzace zde probíhající byla poměrně častá a typická:
   "Spalas dobře?"
   "Ještě to ušlo. Ty?"
   "Moc ne. Když sestra a švagr usnuli, ještě jsem pracoval."
   "Hm."
   Po zadrnčení telefonu Lucy hovor neochotně přijala.
   "Tady je Ren, čau. Měla bys chuť někam si vyrazit?"
   "Co - dneska??"
   "No právě. Napadlo mě, že jsme můj návrat ještě ani neoslavily. Co se takhle trošku odvázat?"
   "Já nevím, jsem unavená, je tady na návštěvě manželova sestra s rodinou, byli jsme dlouho vzhůru."
   "To je fuk, vyspíš se dneska. Zítra už asi ne, protože zítra večer pořádám párty a ráda bych tě tam viděla. Dejme tomu v osm?"
   "Zítra v osm?"
   "Ano, na počest staronové Gabrielly."
   "Ach jo…"
   "Tak přijdeš? Samosebou i s Robem."
   "Jo, přijdeme. Dík za pozvání."
   "A teďka?"
   "Co teďka?"
   "No, vypadnout, třebas na golf."
   "Nemám náladu chodit padesát kiláků po greenu."
   "Tak minigolf, jo?"
   Lucy nakonec nedokázala nadšené kolegyni odmítnout.
   "Dobře, chtěla jsem sice relaxovat a mrknout se na roli, ale... tak jo, za dvě hodinky pro tebe přijedu."
   "No... s tím bude asi problém," ošívala se Ren. "Protože... já jsem v autě u vašeho domu."
   Po odhrnutí záclony Lucy zjistila, že její kolegyně skutečně sedí v jeepu na příjezdové silnici.
   "Musíš chvilku počkat, než se obleču."
   "Velké černé brýle sebou, jdeme inkognito," nabádala Ren.
   "Ty myslíš, že by nás někdo poznal? Ausgerechnet nás dvě?"
   "Čert a novináři nikdy nespí. Jo - a vem si něco sportovního na sebe," zaslechla dobře míněnou radu, ještě když měla telefon metr od ucha.
   "Co se děje?" zeptal se Rob bez valného zájmu.
   "Ale nic. Jdeme s Ren na golf."
   "Tak časně?"
   Pokrčila rameny.

   Po pěti minutách rozhárané jízdy si poručila Lucy zastavit.
   "Takhle to dál nejde. Pojď, přesedneme si. Budu řídit já. To bude aspoň záruka, že tam dojedeme ve zdraví"
   "Jak chceš, ale nepojedeš doufám tak strašně rychle jako obyčejně? Viď, že ne?"
   "Bez obav."
   "Počkej! Vím, že řídíš jako Schumacher, ale já fakticky nemám žaludek na 24 hodin Le Mans."
   "Sedni si, Gabby, a buď hodná holka, jo?!"
   Povytáhla obočí a sešpulila rty do úhledného kolečka. "Rozkaz, Xeno."

   Tmavovlasá řidička svůj slib pomalé jízdy nedodržela. Vybírala zatáčky smykem a občas mrkla na svou znejistělou spolujezdkyni, jež jí ukazovala cestu. Poté, co jeep odbočil z komunikace, aby předjel skupinu vozů vpravo po lesní cestě, při čemž se skoro převrátil, seděla vyjevená Ren zapřená o palubní desku a už skoro ani nedoufala, že řidička dovede vůz k cíli bez nějaké závažnější nehody. Když jeep konečně hlučným smykem zajel na parkoviště klubu Star, nebrala její radost konce.
   "Je mi zle. Příště tě už za volant nepustím."
   "Jenom klid. Slíbila jsem ti přece, že tě naučím řídit, ne? Tak tohle byla praktická ukázka, jak by to…"
   "…nemělo vypadat," doplnila blondýnka s rukou přitisknutou na žaludku.
   "…mělo vypadat," poopravila Lucy nekompromisně.
   "Musím si dát něco tvrdšího, nebo budu zvracet."
   "Chceš pít? Myslela jsem, žes mě pozvala na golf!"
   "Jo, já tebe zvala na golf, ale nejdřív mě ty pozveš na panáka, kdyžs mě tak zruinovala břicho tou šílenou jízdou."
   "O.K., platí," řekla Lucy a poplácala bledou zlatovlásku po zádech.

-------

   Doktor J. B. Warden se ještě jednou rozhlédl, a když mezi hosty klubu Star nenašel nikoho ze svých přátel, usadil se k barovému pultu a objednal si vinný střik. Zřejmě by se k vedle sedícím mladým ženám ani neotočil, kdyby mu hlas jedné z nich nepřišel důvěrně známý.
   "Dlouho jsem se neviděli, Lucy, že?"
   "Doktore?! Co vy tady?"
   "Říkal jsem vám přece, že sem občas chodím na partičku golfu nebo na šachy. Dnes tady jsem zřejmě moc časně, mí přátelé se zatím neukázali."
   "Seznamte se..."
   Na Wardenově tváři se objevil lehký úsměv. "Já ale Gabriellu dobře znám." Podal blondýnce ruku a zeptal se: "Kdepak máte svou hůl?"
   "Myslela jsem, že ji tady nebudu potřebovat, doktore. Když tak použiju golfovou."
   "To rozhodně udělejte. Jinak - popravdě řečeno - rozdáváte rány znamenitě."
   "Díky."
   Warden mocně popotáhl z dýmky. "Jsem rád, že vás tu vidím obě pospolu, a usuzuji z toho, že je všechno v naprostém pořádku."
   Lucy se zatvářila pochybovačně. "Ne tak docela, doktore."
   Prošedivělý muž pokrčil rameny a pak náhle ožil. "Podívejte," ukázal ke vchodu, "konečně mi přišel šachový soupeř."

   Ren odložila sklenku s ginem a sklonila se k podložce. Krátce zamířila a razantním úderem hole poslala golfový míček do několik metrů vzdálené síťky.
   "Vidělas?!" s pýchou v hlase se otočila na svou spoluhráčku.
   "Bezva. Bobby Hull ti vždycky šel parádně, mě už míň."
   "Proč týhle jamce pořád říkáš Bobby Hull?"
   "Protože to musíš poddloubnout jako v hokeji."
   "Jo, jasně." Opřela se zády o strom a zvedla k ústům sklenku s alkoholem. "Lucyno, kdo byl ten chlap u baru?"
   "Warden, psychiatr, dobrý známý. Mimochodem... je to ten, co sehnal informace o komplotu proti Xeně."
   "Ten agent CIA?"
   "Ne - agent je nějaký jeho bývalý spolužák."
   "Jo tak. - Ještě jsem tomu Wardenovi ani nepoděkovala."
   "To můžeš klidně udělat."
   "Pak se u něho zastavím. Ty… co on myslel tím, že když jsme tu obě, tak že je všechno v pořádku?"
   Lucy neodpověděla a zahrála věc do autu konstatováním, že neví.

   Později, když se obě vrátily do baru s vyprázdněnými deckami, byly už poněkud v náladě, a Ren měla opět chuť vyptávat se.
   "Co tvé pocity?" zazněl tichý a naléhavý dotaz.
   "Mé co??"
   "Tvé pocity ke mě, jaks onehdy povídala."
   "Jo, už vím..."
   "Byl to jenom blaf, viď?"
   "Nebyl."
   "To se divím, chovala ses tehdy tak divně... Nerozhodná princezna bojovnice, to pomyšlení mi nahání hrůzu."
   Lucy chvíli uvažovala, co má říci, ale v tu chvíli ji nic nenapadlo. Světlezelené oči její filmové kolegyně na ni zkoumavě hleděly. "Takže je to pravda?"
   "Je. A… tenkrát jsem byla nerozhodná, protože… mi nebylo jasné, co se svými pocity udělám."
   "A teď už to víš?"
   Zamyšleně se podívala do neurčita. Zatvářila se vážně a rozhodně, jak to dělávala při ztvárňování Xeny. Její příjemný alt zazněl velmi sebejistým tónem: "Co udělám, vím. Jenom ještě není jasné kdy."

-------

   "Dědečku, někdo zvoní," hlásil pohotově pětiletý Daniel Warden.
   "Už jdu."
   J. B. Warden otevřel dveře a jako první spatřil velkou krabici, která ho zatlačila do předsíně. Za krabicí se skrývala Lucy Lawlessová.
   "Dobrý den, doktore. Promiňte, že přicházím neohlášená, ale něco vám nesu. Vlastně je to dárek pro vašeho vnoučka."
   "Zdravím vás. Nic jste nosit neměla..."
   "Ale ano. Když už nechcete honorář, musíte přijmou alespoň tohle."
   "Pojď sem, Danieli," zavolal Warden a malý chlapec se po chvilce objevil.
   "Ahoj," řekla Lucy."Jsem Xena."
   Otevřel překvapením ústa. "Opravdu…??"
   "No ano, jenom mám jiný účes a šaty. Přinesla jsem ti na kazetách všechny díly Xeny, které jsme zatím natočili. Jo, a také nějaké fotky s věnováním." Vysypala opatrně krabici na stolek.
   "Děkuju. - Můžu si to vzít, dědečku?" Chlapec stále vysokou ženu po očku sledoval. "Kde máte meč?" zeptal se náhle.
   Pousmála se. "Ve studiu přece."
   Ještě si nebyl zcela jistý. "Ukažte jak křičí Xena!"
   Lucy přivřela oči a otočila se s úsměvem na doktora Wardena. "Mohu?"
   "Jistě."
   "Aíyaíyaíyaíyaíyaíyaíyaíyaíyaíííííí!"
   "Je to ona, dědo!"
   "No ovšem." Warden poplácal vnuka po zádech a začal srovnávat videokazety do úhledné řady. "Copak se stalo tak významného, že jste nás poctila tolika dary?"
   "Slavíme návrat Gabrielly," vysvětlovala Lucy na odchodu.
   "No ano, jistě, vždyť jste mi to včera říkala. To je ovšem dobrý důvod k oslavám. - Moc vám děkujeme za návštěvu a také za videokazety."
   "Děkovat nemusíte děkovat, doktore, jsem vaší dlužnicí. Ještě se ozvu, mějte se!" Na odchodu se ještě jednou otočila, aby s úsměvem zamávala na chlapce. "Čau, Dannyboy!"

   Hlasitý hovor přilákal do přízemí i Wardena mladšího.
   "Slyšel jsem příšerný řev, táto. Už odešla? Kdo byla ta ženská? Pacientka?"
   "Xena," odvětil Warden senior s klidem.
   "Kdo?!"
   "Lucy Lawlessová. Donesla Danovi kazety s jejím seriálem."
   "Ale ne?! Ty ji odněkud znáš?"
   Warden starší se zatvářil tajemně. "Ovšem, že ano. Znám ji. Dokonce moc dobře."

V.

   Docela tuctový večírek; něco přes dvacet postávajících a pocházejících hostů, chlebíčky a sendviči obložené stoly, nerezové dózy s láhvemi sektu, vůně cigaret a doutníků, tlumená hudba a dosti hlasitý hovor přítomných. V půl osmé večer se dům Ren O´Connorové v západní části Santa Moniky zcela zaplnil a hostitelka spolu se svojí matkou vítaly poslední opozdilce.
   Lucy Lawlessová a její muž přišli už v šest hodin, tedy jako první. Zřejmě se tak stalo díky skutečnosti, že na dnešní párty k O´Connorovým byl pozván i James Priest, ředitel a spolumajitel Union Credit Bank Corp., o němž Lucyn muž Rob tvrdil, že je bezpodmínečně nutné předcházet si ho, neboť může poskytnout další vysoký úvěr na natáčení libovolných projektů. Co konkrétního měl v tu chvíli na mysli, nebylo jeho ženě jasné, a ani se na to nedotazovala. Jenom už lépe chápala Robův dnešní neobvyklý spěch. Obyčejně totiž považoval podobné oslavy za ztracený čas a raději se zdržoval doma při práci na scénářích. Ještě cestou pak Lucy nabádal, aby se Priestovi i jeho manželce speciálně věnovala. Když byl tázán, co znamená ono speciálně, řekl, že když jde o peníze, musí člověk zatnout zuby a usmívat se i na toho největšího idiota pod sluncem. Lucy odpověděla něco neurčitého, z čehož byl Rob dosti znepokojen. Uklidnil se až po ujištění, že jeho žena bude na dotyčného finančníka cenit zuby, kdykoliv se s ním na večírku setká.

   Z reproduktorů vestavěných do stěn se tiše ozýval Lastův orchestr a Lucy korzovala volným krokem po salónu a prohlížela si jeho zařízení. Byla docela ráda, že má seznámení s Priestovými poměrně úspěšně za sebou a že se nemusí celého, víceméně pracovního rozhovoru svého muže se strohým finančníkem účastnit.
   Rozhlížela se kolem sebe a pobaveně sledovala rozjařeného režiséra McLachlana, který za velkého halasu okolostojících žen zdařile parodoval jakéhosi populárního herce.
   Když Thomas McLachlan Lucy zahlédl, zamával na ni a vzápětí i přišel. "Jak se dnes má princezna bojovnice?"
   "Díky, rejžo, ujde to. A vy?"
   "No, však to znáš. Jo, abych nezapomněl, volala mi Iris Claytonová."
   "A sakra," zakřenila se Lucy. "To asi nebyl nejpříjemnější rozhovor, co?"
   "Nebyl, pěkně mi poděkovala, to si piš. A řekla mi, že stejně věděla, že ji ty lesby do Xeny nepustěj."
   "Má smůlu, než takovouhle Gabby… měl jste jí říct, ať děkuje pánubohu, že ji v tom nemožným Kanálu třicet tři, nebo kolik, nechávaj přečíst zprávy ze sportu."
   McLachlan se rozesmál. "Ty bys jí to určitě řekla, já ale neměl kuráž, byl jsem celkem rád, že mě přes telefon nepokousala."
   Lucy se otočila doprava a ukázala na hlavního kameramana Bena Abdula, který balancoval na židli u protější stěny a s pohyboval jakýmsi přístrojem u stropu.
   "Co tam ten člověk vyvádí?"
   "Asi ukazuje některý ze svých elektronických vynálezů."
   "Vynálezů?? Ben??"
   "Tak, tak. Je nesmírně talentovanej. Moh by se živit jak malováním, tak slaboproudem, nebo chemií."
   "Vy ho nějak blíž znáte, Thomasi?"
   "No a jestli. Má za manželku sestřenici mý švagrový, takže jsme vlastně příbuzný."
   "To jsem netušila."
   "No jo, Ben je výbornej kluk, ale má, chudák, odmalička pech - postihlo ho nervový astma. Když ho sebere záchvat, tak celý noci nespí a to potom maluje. Naprosto neuvěřitelný obrazy, Lucko, nikdy jsem nic podobnýho neviděl, takový… mozaiky, složený z tisíců trojúhelníčků. Ben by mohl vystavovat v galerii moderního umění, kdyby chtěl. A jeho technický kousky? Víš, on je takovej ten profesor, jak bývají ve filmech. Člověk si říká, že ve skutečnosti podobný lidi snad ani neexistujou. Ale oni existujou, a Ben je toho nejlepším důkazem. Viděl jsem jeho vlastnoručně vyrobený odposlouchávací aparáty. Žádný napojování na ústřednu; jednoduše dalas sondu na stěnu, kde vedly telefonní dráty, a slyšelas každý slovo. Nebo si přímo ze satelitního zařízení odvedl televizní signál prostřednictvím laserovýho paprsku do domácího studia."
   "Zajímavý…"
   "To určitě. Přestav si: jednou jsme potřebovali u nás na chatě odstranit velkou skalku, dva obrovský kameny, který by vyžadovaly těžkou mechanizaci. No a Ben? Vyřešil to po svým; vyrobil plastickou trhavinu a šutry jednoduše rozprášil. Pak je odvezly obyčejný náklaďáky."
   Lucy předešlé informace dost překvapily. "Mám Bena celkem ráda, i když ho nijak zvlášť neznám, ale na první pohled bych neřekla, že má nějaké zvláštní schopnosti, vyjma práce s kamerou. On vypadá tak… no… celkem nevýrazně."
   "Spletla by ses, děvče, oni trochu klamou jeho brejličky, ale tenhle kluk je fakticky neuznanej génius."

   Po pár minutách se Lucy odpoutala od McLachlana a znovu se rozhlédla po přítomných. Někdo tu schází, napadlo ji. Ale kdo? Ben tady je, rejža taky… Leiková! No jasně, Hudson tu není. Hm… zřejmě nebyla pozvaná.
   "Nemáte chuť?" zazněl neočekávaný dotaz.
   Skoro se lekla. "Prosím??" Před sebou měla Sandru Wilsonovou, matku Ren O´Connorové.
   "Ochutnáte?" napřáhla ruku s talířkem plným cukrových věnečků. "Dcera mi říkala, že tyhle věci přímo zbožňujete. Vezměte si, jsou domácí, sama jsem je pekla."
   "Díky, Sandro, ochutnám velice ráda, když tedy dovolíte..."
   Posléze coby znalec cukrářského pečiva řekla: "Jsou naprosto skvělé, dokázala bych je sníst všechny na jedno posezení."
   Sandra Wilsonová se pousmála. "To klidně můžete - třeba tady ve vedlejším pokoji. Stejně jsem s vámi chtěla hovořit mezi čtyřma očima."
   Ach tak, pomyslela si Lucy, proto ty nasládlé řeči, úsměv a nabízené cukroví. Následující rozhovor už asi tak příjemný a srdečný nebude. Matka Ren obvykle příliš hovorná nebyla a z nepochopitelných důvodů si od Lucy udržovala jistý odstup.
   "Co pro vás můžu udělat, Sandro?" zeptala se a natáhla ruku po dalším věnečku.
   Paní Wilsonová usedla a na tváři se jí objevil shovívavý úsměv. "Jenom si berte a neostýchejte se."
   "Ještě jeden, poslední. Musím dbát na linii. To víte… těžko se to potom shazuje."
   "Ano, to je pravda. - - Především jsem vám, Lucy, chtěla poděkovat, že jste… zařídila, aby Ren podrželi místo Gabrielly v Xeně, což od vás bylo velice… ehm… velice partnerské gesto."
   Proč partnerské?? "To nestojí vůbec za řeč, udělala jsem to ráda. A taky z čistě sobeckých důvodů. Nechtěla jsem totiž - přestože se s tím produkce už smířila - aby do seriálu přišel někdo jiný a abych já musela hrát s takovou… se ženskou, která doposavad četla zprávy o počasí v nějakém pitomém newsroomu a teďka si s prominutím vypelešila roli v Xeně.
   "Chápu," kývla Sandra Wilsonová a opět se usmála, tentokrát poněkud nuceně. V jejích očích však nebylo veselí, nýbrž přísný, skoro prokurátorský výraz. "Co jsem to ještě chtěla…?" Rozhlédla se. "Už si vzpomínám."
   Tak už proboha spusť, pomyslela si Lucy a pokoušela se ignorovat talíř s cukrovím.
   Sandra Wilsonová položila obě ruce na stolní desku. "Víte, jsem moc ráda, že jste vy a Rob vzali mou dcerku do vleku, abych tak řekla. Nebýt toho, živořila by teď v nějakém podřadném divadle, v nejlepším případě by dostávala štěky… malé bezcenné roličky v celovečerních filmech… A právě díky vám a televizi ji znají lidé po celém světě, což je pro mě skvělé zadostiučinění."
   "Ren je schopná a pracovitá holka, prosadila by se i bez nás."
   "Bane. Vím, že je to vaše osobní zásluha. Tehdy, když jste s Xenou začínali, postarala jste se, aby do role Gabby obsadili z bůhvíkolika kandidátek právě ji."
   "To je pravda. Produkční a studio se tehdy nemohli rozhodnout, a tak to zbylo na mě. No a já vybrala ji." Nervózně poposedla. Samá chvála… je toho nějak moc najednou. Oč jí vlastně jde?
   "Víte, Lucy… i u nás v Texasu znají lidé dobře mou dcerku a… to se rozkřikne do dalekého okolí, že tam bydlí její matka. Každou chvíli mě v naší restauraci v Austinu na toto téma osloví některý z hostů. Také dostávám spousty dopisů odevšad, z devětadevadesáti procent velmi milých. Zbylé procento tvoří většinou anonymy, jsou všechny na jedno brdo; zlostné, vulgární a sprosté. Nečtu je, nýbrž rovnou hážu do koše. Ovšem… nedávno mi přišel neobvyklý… počkejte, kam jsem to jenom…" Vstala, aby předstírala, že dopis nemůže najít. Lucyno přesvědčení, že celý tento rozhovor byl předem do detailu připraven, nabývalo na jistotě. "Áha, už to mám." Zavřela zásuvku a položila na stůl popsaný list papíru a obálku. "Přečtěte si to sama, já měla pocit, že tohle musel psát někdo… jsou tam určité detaily… kdo tam s vámi onehdy byl. Myslím… jak jste na jaře točili v Aucklandu."
   Přelétla očima pár řádek. "Ano, máte pravdu, Sandro, mohl to být některý z kolegů, anebo člověk, který při natáčení byl a někomu odtamtud poskytl informace. Tohle je dokonce pravda, měli jsme tam sudy s pivem, štáb musí v horku něco pít, jsou to obyčejní kluci, kteří nebudou hasit žízeň sodovkou. Pár soudků piva tam tudíž bylo, možná deset, nevím přesně, ale ne kvůli večerním bakchanáliím, jak se tady píše, ale jen a jen…"
   Z přísného pohledu Sandry bylo však nasnadě, že ji předešlé vysvětlení nijak zvlášť neuspokojilo.
   Lucy znovu sklonila hlavu k anonymnímu dopisu. "No ano, přivezli nám basy s tvrdým alkoholem, jenomže to byly rekvizity! Láhve s vodou, které se pak při jedné scéně rozbíjely. - - - Řada herců neustále namol… to je naprostý nesmysl." S odporem hodila dopis na stůl.
   "Byla bych ráda, Lucy, kdybyste si to přečetla až do konce."
   "Když na tom trváte… Vaše dcera a zhýralý dobrodruh Lawlessová trávily většinu nocí spolu ve stanu, za účelem páchání zvrhlého tělesného hříchu. K jejich tribadistickým orgiím se často přidávala i narkomanka Leicková a toto sodomistické trio donutilo postupně všechny mladé komparsistky (představitelky Amazonek nevyjímaje), aby za své role platily nepřirozenou fyzickou láskou…
   Ušklíbla a zastrčila dopis zpět do obálky. "Tak už dost, takové sprosté výmysly! Obrací se mi z toho žaludek. Doufám, že tomu, Sandro, nevěříte?!"
   "Ne, jistěže ne. Chci říci… nevěřím všemu, co se tam píše. A především nepředpokládám, že by se má dcera účastnila jakýchkoliv hromadných sexuálních… ehm… akcí, natolik ji dobře znám, ovšem…"
   Lucy vyskočila. "Proboha, paní Wilson… Sandro!! Jsou to hnusné lži!" V rozrušení rychle dýchala a tváře jí nepatrně znachověly.
   "Dobře. Vím. Ale něco je přece jenom pravda. Například, pokud je mi známo, spali jste tehdy ve stanech… a dcera mi říkala, že… nocovávala u vás, když váš muž nebyl přítomen."
   Představitelka Xeny se zdála být velmi rozrušená. "No ano, samozřejmě, souhlasí, jenže… jenže… naše postele stály dobré tři metry od sebe, protože… ty stany… jsou takové… no… ty vojenské, velké, ne skautská áčka."
   "Uklidněte se, Lucy, ujišťuji vás, že neberu podobná nepodepsaná blábolení vážně. Už jenom ten starobylý slovník… připomínající inkviziční soud. Mimochodem, onen dopis přišel z Říma, zvláštní, což?"
   "Já nevím. Zdá se mi nechutné pomlouvat takhle štáb lidí, kteří odevzdávají dobrou práci."
   Zvedla se, aby odešla. Sandra Wilsonová však hodlala v započatém rozhovoru pokračovat.
   "Věnovala byste mi ještě pár minut?"
   Těžce vzdychla a posadila se zpátky ke stolu. "Ale ano."
   "Podívejte, Lucy, má dcera je dospělá, i když poněkud naivní. Je to ale vdaná žena a já nemám právo ani chuť předpisovat jí, co má dělat a jak má žít. Víte… nejsem tak hloupá, nebo raději tak nevidoucí, jak si ona sama myslí, a už z daleké minulosti je mi dobře známa její slabost pro… ehm… určitý typ žen. A i kdybych o tom nevěděla… všimla jste si někdy, jak se Ren tváří při interview, když se jí novináři ptají na váš vzájemný vztah?"
   "Ne."
   "To je škoda. Ona… se úplně tetelí a zajíká radostí, že o tom může mluvit."
   "To jsem si, Sandro, vážně nevšimla."
   "Já ano. A všimla jsem si rovněž toho, že ona, čerstvě vdaná žena, nemá doma pod sklem pracovního stolu fotografie svého muže, jak to bývá zvykem, nýbrž fotky někoho úplně jiného. Totéž platí o její kabelce, pouzdru na doklady, na kreditní karty… tam všude nenosí podobenky Steva, ale zase někoho úplně jiného."
   "Vy myslíte… myslela jste snad…?!"
   Sandra Wilsonová se zatvářila vítězně. "Ano. Správně. Myslela jsem vás. Vaše podobenky."
   "No… to je ovšem…"
   "Ano, to je."
   Lucy se podívala do země. "Cokoliv teď řeknu…"
   "Bude použito proti vám? Nikoliv, ani zdaleka ne. Podívejte, Lucy, jste racionální žena a já oceňuji váš smysl pro realitu i to, že nevyskakujete a nekřičíte to není pravda v momentě, když se jedná o nepopiratelnou skutečnost. Já… nechci kritizovat ani moralizovat, jde mi pouze o to, aby mou dceru nevláčeli bulvární novináři kdejakým bahnem, a když už dostanou do rukou podobný dopis jako já, aby neměli důvod věřit mu. Bohužel, vy dvě se snažíte o pravý opak; všechny ty sapfické oslavy, kam se necháte zvát, před kamerami se držíte za ruce… Probůh, co jiného si o vás mají myslet? Nač prosím vás ten okázalý exibicionismus? Osobně nejsem žádná jeptiška, také spím se svým manželem, ale nenosím to po ulici napsané na transparentu, chápete? Dá se dělat ledacos, ale diskrétně, nemusí o tom vědět každý osel. Já… o nic jiného vás nežádám než o pouhý rozumný přístup k celé věci. Nechtěla bych zažít, aby o Ren nějak ošklivě psali, těžko bych to nesla a ona rovněž, znáte její přecitlivělost, ona není tvrdá jako vy, je příliš romantická a… má dětskou duši, není připravená rvát se."
   Lucy s unavenou a vážnou tváří vstala. Nechtěla Sandře jenom tak odkývat její monolog, na druhou stranu si uvědomovala, že tato žena má v mnohém pravdu. "Myslím, že jsem pochopila, co jste mi chtěla říct," promluvila dosti chladně.
   Sandra odpověděla podobným způsobem: "To jsem opravdu ráda."
   Ve dveřích ztichlého pokoje náhle zasvítila blonďatá hlava Ren. "Co vy dvě tady? Pořádáte soukromou párty, nebo se můžu přidat?"
   "Jenom jsme si vyměňovaly názory," utrousila Sandra a kvapem odcházela.
   "Proč tak vážně?"
   Lucy mávla rukou směrem ke stolu. "Probíraly jsme támhleten anonym."
   Zlatovláska nahlédla do textu a vzápětí dopis zmačkala. "Pěknej fujtajxl. Máma tomuhle věří?"
   "Ne, ale myslí si, že spolu spíme."
   "My dvě?? Fakticky?"
   Přikývla.
   "To je teda dobrý. A tys jí to nevyvracela?"
   "Nedala mi možnost. Mezi jiným mi vyčetla i to, že máš všude postrkaný mý fotky."
   "Jo, to opravdu mám. No a co?"
   "Sandře to zřejmě vadí."
   "Má smůlu." Položila tmavovlasé ženě ruku na rameno. "Koukej, Lucko, ona už jiná nebude, musí pořád četníkovat, vždycky to dělala, kašli na ni zkrátka. Vrátíme se k hostům, co říkáš?"

   Po formálním přivítání se svojí ženou se vyhladovělý Steve Muir pustil do jídla a do debaty se Sandrou Wilsonovou. Lucy a Ren toho využily a poodstoupily kus stranou.
   "Odkud znáš Priestovi?"
   "Neznám je, Luco, ani máma. Myslela jsem, že ti o tom Rob řekl. Telefonicky mě prosil, abych je jeho jménem pozvala."
   "To je ale lišák. A mě se nepochlubil. Má to dobře promyšlené, chce Priesta pumpnout o nějaké peníze. Chce točit nový film, ale úzkostlivě tutlá - dokonce i přede mnou - oč jde."
   "Tobě Priestovi nějak vadí?"
   "Vůbec ne, vlastně mi na nich vůbec nesejde. Ovšem jsem ráda, žes nepozvala Leikovou. Kdyby tu předvedla svý Callisto extempore, tvá matka by dostala psotník."
   "Já ji ale o tomhle večírku říkala, takže jestli nepřišla, udělala to z vlastní vůle."
   Vzápětí Lucy ukázala na hlavní dveře do salónu. "Tak jsme ji přivolaly, sakra. Koukej, už je tady."
   "Ježišmarjá!" vyhrkla Ren. "Ta je zbouraná! A co to přivedla za strašidla! Tohle máma nepřežije."
   Do přesvětlené haly se vpotácela Hudson; na ramenou nesla dlouhý v zeleném plátně zabalený předmět. Už na první pohled bylo zřejmé, že je společensky unavena, o čemž svědčila nejen vrávoravá chůze, ale i na více místech ušpiněné bílé sako. Ještě hůře vypadal její doprovod, sestávající ze tří mladých žen; holohlavé míšenky, bělošky s punkovským kohoutem a kruhem v nose a Asiatky s vlasy obarvenými brčálovou zelení. Všechny dámy byly neméně opilé a i ony měly na ramenou podobný předmět jako jejich velitelka. Běloška kouřila a Lucy okamžitě zaregistrovala vůni marihuanové cigarety. "Vypadá to, že je právě propustili ze Sing-Singu," poznamenala suše.
   "Nazdááár!!" zahulákala Hudson na celé kolo. "Ahóój, Robe!"
   Na sekundu se otočil od Jamese Priesta a s nuceným úšklebkem pokynul. Hned potom se zatvářil, jako když dotyčnou herečku skoro ani nezná.
   Sálem se opět rozlehl drsný hlas Hudson Leikové: "Přivedla jsem pár Amazonek ze střeleckýho klubu, Xeno, trošku jsme se rozšouply po závodech a pácháme skvělou dámskou jízdu."
   Nedaleko stojící Sandra Wilsonová propíchla Lucy vyčítavým pohledem.
   Hudson spadla hlava na rameno a její zčervenalé oči se téměř zavřely. "Jóó, Gábčo, nenííí-ííííí," zívla, "aáách, nebylo by tu kouska soukromí, kde bysme mu-oóóó-hly odložit flintičky a truo-óoóó-šku se zrestaurovat?" vydolovala ze sebe mezi zíváním.
   "Jo, běžte tajdlenc do toho pokoje, tam budete mít klid. Donesu vám kafe a chlebíčky."
   "Díky, Gááábby, seš zlatko, a nezapomeň přibalit nějaký tvrdší bumbání," zabroukala a otočila se k ostatním s příkazem: "Pochodem v chod!"
   Podroušené extravagantní střelkyně zamířily k příslušným dveřím.
   "Chce-me-chlast-chce-me-chlast!!" ozývalo se za chvíli z vedlejší místnosti vysokým a kolísavým hlasem.
   "Co s nima, provedeš, Ren?" zeptala se Lucy.
   "Nevím, ale mám strach, že tady usnou. Cejtilas to? Nebylo to konopí?"
   "Bylo, určitě."
   Chytila se za hlavu. "Kristepane, drogy v našem baráku! Zrovna, dneska, když přijela máma na návštěvu!" Ukázala palcem na dveře. "Jdu to tam omrknout."
   Lucy postávala nedaleko a netrpělivě čekala, s jakou se hostitelka vrátí. Netrvalo dlouho a zpoza dveří se ozvalo zřetelné skandování Xe - na - Xe - na!"
   Řada hostů v bezprostředním okolí, včetně Sandry Wilsonové, opilý křik zaslechla a ti všichni se teď obraceli k Lucy. Ona sama se rozhodla skandování ignorovat. V ten samý moment, kdy Ren nahlédla do sálu a naznačovala jí, že potřebuje pomoc, zaznamenala divoké posunky svého muže.
   Ukázala mu rukou, že teď nemá čas, ale on se prodral v okamžiku k ní se zoufalým naléháním. "Paní Priestová chce tvůj recept na lososový salát, musíš jí ho jít nadiktovat!!"
   "Tvá půjčka stojí a padá s mým receptem?"
   "Ještě se ptej, samozřejmě."
   "Já ale teďka nemůžu, vedle máme ožralou Callisto, sáms viděl, jak je zřízená, musíme ji zpacifikovat, než něco vyvede. Priestové recept na lososa za chvilku přinesu, řeknu si Ren o papír a tužku."
   "Dobře, ale napiš to jako Losos a la Xena, prosím tě."
   Ušklíbla se a přikývla.

   V pokoji vedle sálu to vypadalo jako po bitvě; běloška - oděná pouze v podprsence - spala na křesle s pootevřenými ústy a hlasitě chrápala. Mezi prsty měla vyhořelou marihuanovou cigaretu, lépe řečeno její několikacentimetrový popel. Hudson seděla na zemi u sekretáře s lahví koňaku mezi koleny a prozpěvovala si. Další členka týmu - Asiatka - ležela na břiše na stole, úplně nahá, a bylo možné si prohlédnout její pestrobarevně tetované tělo. Holohlavá míšenka se zdála být nejčilejší z osazenstva; natahovala šňůru k zásuvce a obsluhovala jakýsi přístroj. Záhy řekla: "Je to připravený, Xeno, můžeš začít." Pak se znaveně zhroutila na židli.
   "S čím mám začít??"
   Ren ukázala na ležící Číňanku a vysvětlila: "Chce mít na zadku vytetovaný nápis Xena tvou vlastní rukou." Bezradně pokrčila rameny. "Vymlouvala jsem jí to, ale nedala si říct. Až skončíš, všechny odejdou. Přišly prej jenom kvůli tomu."
   "Co je tohle za blbost? Já přece nemůžu nikoho tetovat."
   Ren potichu dodala: "Musíš. Jinak tu skejsnou až do rána."
   Znovu zaprotestovala: "Nedokážu to, neumím kreslit."
   Černoška mávla rukou a zahuhňala: "Na tom nesejde, tak ti to načrtnu, ty uděláš jen základ a Li to pak dokončí ségra, co má v centru Tattoo saloon."
   "Dobře," kapitulovala nakonec. "Ukaž mi, jak se s tím krámem pracuje."

   Zbytek neslavného večera trávila Lucy po boku svého muže a manželů Priestových posloucháním neskonale nudných rozhovorů o finančních problémech burzy a o tom, zda prožít příští dovolenou na Capri, či na Severním pólu. Vzhledem k tomu, že Rob domů nijak nepospíchal, diskuse se protahovaly do nekonečna, a když večírek okolo druhé v noci končil, pociťovala to Lucy jako opravdové vysvobození.

-------

   Představitelka Callisto otevřela dveře své herecké šatny a obloukem vhodila pouzdro s mečem dovnitř. Ze židle u dveří vzala velký ručník, láhev s tekutým mýdlem a vydala se oblečena v kostýmu do umývárny.
   Také Lucy byla ještě v hereckém - coby Xena - a před zrcadlem si stírala líčidlo z obličeje. Když do její šatny vešla Hudson, chvíli ji vůbec nevnímala. Pak se konečně ohlédla ke dveřím, kde spatřila nezvanou návštěvnici; měla zvlhlé vlasy a její nepřirozeně lesklé oči hleděly typickým spodním pohledem.
   "Co chceš?" zeptala se jí stroze.
   Neodpověděla a její rty se roztáhly do cynického úsměvu. "Vrátila se ti Gabča, co? Rodinka zase pohromadě. Dokonce jste byly spolu na golfu!"
   "Odkud to víš? Šmírovalas nás?"
   "Že váháš."
   "Měla by ses léčit."
   "Kdy už pochopíš, že k tobě patřím já, a ne ta hloupá pradlena…!"
   "Neurážej Ren a vypadni!"
   Návštěvnice však neodešla. Přistoupila k tmavovlasé ženě a náhle si rozepjala kostýmovou vestičku, aby odhalila štíhlou hruď a nádherně tvarovaná prsa. Potom zatřásla mokrou hřívou a po šatně se rozlétly kapičky vody vonící mýdlem.
   Lucy pootevřela v překvapení ústa, ale pár okamžiků se nezmohla říci jediné slovo. "Co chceš dělat??" ozvala se konečně.
   "A co bys řekla?" Vyhrnula koženou minisukni a dosedla nahým klínem na Lucyno pravé stehno a začala se o ně rytmicky třít. Současně nacpala překvapené kolegyni do pootevřených úst dva prsty pohrávala si s jejím jazykem.
   Lucy znachověly tváře, rozbušilo se jí srdce, ale neudělala nic, aby čemukoliv dalšímu zabránila. Ze začátku sice vydala jakýsi nesouhlasný zvuk doprovázený podobně neutrálním gestem, tím byl ale její odpor u konce. Rozvášněná dívka toho využila k dalšímu protiútoku; začala ji líbat na ústa, potom na krk, a přitiskla se na ni celou plochou nahé hrudi. Její levá ruka sjela bez váhání dolů - pod Lucynu krátkou sukni - kde si našla nekompromisně svůj cíl.
   Pociťovala jemné prsty mezi nohama a na svém stehně vlhkost Callistina klína. Pohyby štíhlého a svalnatého těla této světlovlásky byly natolik dravé a smyslné, že sama z vlastní vůle nebyla s to nechtěnou erotickou scénu přerušit.
   Hudson ji volnou rukou přidržovala za havraní vlasy a hryzala do ramene, při čemž se pokoušela zkamenělé partnerce pomocí zubů stáhnout kovové ramínko držící její hrudní chrániče. Pokus se zdařil, jeden z ostrých klipsů však způsobil Lucy krvavý šrám.
   Po dvou desítkách žhavých sekund se dveře šatny otevřely a na jejich prahu stanula Ren. To, co zde spatřila, ji šokovalo.
   Polonahá Hudson se oddělila od partnerky a se sladkým úsměvem pronesla: "Ahoj, Gabčo, klidně pojď dál, my dvě jsme už hotové." Sklonila se k představitelce Xeny, aby smyslně olízla její tvář. "Papa, drahá. Bylas milá kočička." S vítězoslavným úsměvem se protáhla ven na chodbu.
   Vzteky zrudlé Ren se prudce zdvihala ramena. "Já...!! Co tohle mělo…?!! Nejradši bych tě zabila!!!"
   "Počkej!! To je nedorozumění! Nech si to vysvětlit!"
   Sevřela ruce v pěst, několikrát tiše vzlykla a nakonec hlasitě zaječela: "Prosím tě!! Nic mi nevykládej! Všechno jsem viděla!!"
   "Není to tak, jak si myslíš! Ona sem vpadla a… chtěla jsem se bránit, ale zaskočila mě..."
   "Zaskočila?!! Podívej, jak tě ta mrcha pokousala! To ses hezky bránila!" Přešla o pár kroků blíž a zasyčela: "V životě mi nikdo neprovedl nic sprostšího!! Jak můžeš být tak cynická - po včerejšku! Když už jsme spolu skoro… když jsme se skoro líbaly! Jaks mi tohle mohla udělat?! Měla by ses stydět!"
   V Lucyně tváři se objevil zoufalý výraz.
   "Nech si to probůh vysvětlit - prosím!! Všechno je to nešťastný omyl!!"
   Ren mávla rukou a otřela si slzy. "Poslouchej mě dobře, než s tebou přeruším všechen nepracovní kontakt, něco ti povím: ode dneška jsi mi úplně lhostejná, Xeno! Takže se měj a klidně si užívej s tou... zfetovanou courou!! Já… nenávidím tě a nepřestanu tě nenávidět do konce svýho života!!" Otočila se a s pláčem odběhla.
   "Ren!! Počkej přece!!"
   "Táhni k čertu!!"
   Lucy se vrátila na šatnu a polykala slzy.

VI.

   Následující den probíhalo natáčení od samého počátku problematicky. Nejdříve se nedostavil asistent režie. Další zmatky způsobil krátkodobý výpadek proudu a následná porucha na kameře sérii nepříjemností zakončila. Režisér McLachlan nebyl spokojený ani s tím, že je ve studiu přítomen manžel Ren O'Connorové, kterého sem představitelka Gabrielly z neznámých důvodu přivedla.
   Osazenstvo filmového studia vegetovalo mezi kulisami a čekalo, až členové technického týmu přivezou nový unašeč do kamery.
   Unaveně vypadající Lucy, s mečem odloženým u nohou, seděla na dřevěné kládě a periferním zrakem sledovala zamilovanou dvojici na druhém konci ateliéru. Zvláštní pozornost pak věnovala Ren, která se ke svému partnerovi neustále obracela, okázale se mu zavěšovala na krk a líbala ho co chvíli na tvář. Mluvila při tom velmi hlasitě.
   K zamyšlené a rozladěné představitelce princezny bojovnice si zničehonic přisedla Hudson Leiková a nabídla jí kelímek kávy. "Máš chuť?
   "Já??"
   "No jo. Koupila jsem si v automatu dvě, ale přepískla jsem to, obě nevypiju. Jestli ti nevadí, že je hořká..."
   "Nevadí, vezmu si ji. Dám ti pak drobný."
   Mávla rukou. "Nech to plavat."
   "Tak dík." Lucy se s chutí napila.
   "Dneska mě to tady nějak nebaví," řekla Hudson a protáhla se. "Těším se na odpoledne, jdu si zastřílet do klubu."
   "Zastřílet??"
   "Jasně. Chodím na střelnice odmalička. Teda - tehdy s tátou. Nejradši dělám brokovnici - trap - na asfaltový holuby. Jinak taky malorážku a kuši na terč. Už bez toho skoro nemůžu bejt. Kamkoliv jedu, všude sebou tahám flinty."
   Lucy se velmi podivila. "Fakticky?? To mě teda dost překvapuje."
   "Proč? Myslelas snad, že o dlouhých večerech pletu svetříčky?"
   "Já nevím." Opět se napila a odložila kelímek s kávou. "A to chodíš pořád sama, nebo tě... doprovází nějaký... ehm..."
   Štíhlá blondýnka se zatvářila nechápavě. "Proč se ptáš?"
   "Jsem zkrátka zvědavá."
   "Aha. Většinou chodím opravdu sama, ale ne vždycky. Znáš přece chlapy - solidního dneska pod šedesát neseženeš."
   "Jo, asi máš pravdu."
   Hudson obdařila tmavovlasou kolegyni pochybovačným pohledem. "Spolehlivou parťačku bych brala, ale že bys o tohle stála zrovna ty?"
   Lucy neřekla nic a chvíli se dívala do země. Po kratším zaváhání opatrně pokračovala ve šroubované konverzaci. "Ehm... včeras mě pěkně vymotala."
   "Já tebe?!"
   "Jo, jaks ke mě přišla na šatnu. Ty se na to nepamatuješ?"
   Překvapeně zavrtěla hlavou. "Vůbec."
   Lucy neušlo, že její seriálová soupeřka dnes vypadá naprosto normálně, a uvažovala proto, zda v minulosti ztrátu paměti a duševní rozpolcenost jenom nepředstírala.
   "Tak tys všechno zapomněla... no, snad je to tak lepší."
   Hudson pokrčila rameny a zdála se být k této věci lhostejná. "Poslední dobou dost zapomínám. Je to asi těma práškama."
   "Ty něco bereš?"
   "Znáš to přeci, sem tam nějakou tu piluli na povzbuzení."
   "Neznám to a na tvém místě bych s tím urychleně skoncovala."
   "Jo, to se ti lehko řekne, ono to ale není tak jednoduchý."
   Lucy pokrčila rameny a věnovala opět pozornost Ren i jejímu partnerovi, aby pak obrátila zrak na štíhlá stehna vedle sedící blondýnky. Doufala, že jí následující otázkou připomene nedávný erotický útok. "Hele, a to se nebojíš lítat po studiu jenom tak bez kalhotek?"
   "To je kec! Kdo ti todle napovídal?!" Vstala, vykasala koženou kostýmovou sukni až nahoru a otočila se dokola. Dala tak většině přítomných možnost prohlédnout si její černé minikalhotky.
   "Hm, tak promiň, byla to fakticky pomluva."
   "To bych řekla."
   Kalhotkovou scénu zahlédla i Ren, jenomže neslyšela zvukový doprovod, a tak si všechno vyložila po svém. Zareagovala ihned přívalem něžností věnovaných svému partnerovi.
   Sklesle vypadající režisér se otočil na hlavního kameramana: "Tady to dneska vypadá jak po bitvě."
   "To teda jo. Hlavně ženský se chovaj dost divně."
   "Už jsem si těch třech grácií taky všiml." Thomas McLachlan ukázal palcem k natáčecímu místu. "Podívej se na ně, jako kdybys postavil piona na první řadu šachovnice; Gabby se pořád válí po tom jejím lakýrníkovi a Xena, která si dycky šuškala jenom s ní, chlastá kafe s Callisto a ta na ni ještě ke všemu vystrkuje zadek. Tak tady je něco špatně."
   "Fakticky, šéfe. Dokonce bych řek, že z toho kouká pěknej průser."
   "Nebylo by divu." Režisér vstal a začal obcházet židli okrášlenou nápisem Chief. "Heleď, Bene, až ti spravěj strojovnu a jestli nepřijde můj asistent, zajdeš za frájou O'Connorový a decentně ho vypoklonkuješ. Už se tady producíruje dost dlouho a při natáčení by tu byl navíc. Když pojedeme naostro, nechci tady žádnýho civila."
   "Řekl jste civila?
   "Jo."
   "Co jste vlastně dělal práci, než jste přešel k režírování?"
   "Byl jsem D.I. u Zelených baretů. Kde jinde bych se naučil drezúrovat lidi?"
   Hlavní kameraman přivřel se smíchem oči.

   Během necelé půlhodiny byla kamera konečně schopna provozu. Režisér si následně nechal shromáždit tři hlavní představitelky a zcela netradičně je přede všemi oslovil:
   "Dámy! Nevím, co to s vámi dneska je, ale mám takový nejasný dojem, že si tady zkoušíte nějaký jiný film. Tak tedy upozorňuju, že natáčíme Xenu!! Navraťte se tedy laskavě k původnímu scénáři!"
   "A to znamená...?" zeptala se Lucy unaveně.
   "Pro tebe to, znamená," zahřímal McLachlan, "že si budeš hledět Gabby, jak stojí psáno, a ne si nechat přinášet občerstvení od svého úhlavního nepřítele. A ty, Callisto, drž sukýnku prosím tě při zemi. Manipulovat s oděvem před Xenou smí pouze Gabča, to už bys mohla vědět. Jo - a ta si přestane vodit rodinné příslušníky na natáčení, pan režisér to nemá rád."
   McLachlan, který svou řeč považoval za poměrně vtipnou, se spokojeně otočil. Nemohl tak zahlédnout nakyslé úšklebky všech tří hlavních protagonistek.
   "Panstvo! Pojedeme! Všichni na místa! Začínáme s dojemnou scénkou dvacet šest: Odpočívající princezna bojovnice s partnerkou, závěr třetího dílu, feministky si popláčou a my s nimi." Rozvinul čtvrtku papíru, která se ještě před chvílí povalovala na zemi vedle scénáře. "Dámy, mám zde opět nákresy na přání produkce. Bude to vypadat takto: Xena sedí v polostínu na zemi a opírá se o stěnu srubu. Gabby klečí před ní, sedá si mezi její nohy, zády k ní, Xena jí dává ruce na ramena, podívá se na oblohu, řekne svůj text a položí spokojené partnerce ručky na střed těla. Kamera jede vzhůru a míří do oranžového reflektoru. Následuje prolínačka s umělým zapadajícím sluncem, které se přimontuje digitálně, titulky a slzičky diváků."
   Ren O'Connorová okamžitě zaprotestovala: "Ovšem podle týdle čmáranice to vypadá, jako když mě Xena drží za prsa!"
   Hudson Leiková poznamenala tiše ke kameře: "Nechápu, jak ji někdo může držet za něco, co nemá." Hlavní kameraman Ben Abdul vyprskl smíchy. Režisér zaslechl provokativní poznámku rovněž, ale ignoroval ji. Zavrtěl hlavou a pokračoval v započatém rozhovoru. "Blbosti! Jasně jsem řekl, že Xena pokládá ruce na střed tvého těla, tedy někam tam, kde máš srdce. Srdce a prsa jsou rozdíl, holubičko sivá."
   Ren si dala ruce v bok a zatvářila se umíněně. "Já to ale vidím tak, že mám mít její předloktí na prsou," kývla zhnuseně hlavou směrem k vysoké tmavovlasé ženě. "A to mi vůbec nevyhovuje! Nemám ve smlouvě, že mě někdo bude ošahávat! Jestli produkční chtěj točit erotický scény, tak ať zaangažujou příslušný herečky, já jsem seriozní..." chtěla opět říci herečka, ale aby se neopakovala, řekla umělkyně, což v ten moment zapůsobilo poněkud komicky, a v řadách osvětlovačů propukl smích.
   Blondýnka se vztekle otočila a křikla: "Ještěže vy tak rozumíte umění, dřeváci!"
   Smích ztichl a ozvalo se nesouhlasné a nepřátelské mručení, které gestem ruky přerušil až Thomas McLachlan.
   "To už by stačilo! Hele, Gabby..."
   "Neříkejte mě, rejžo-krucinál, Gabby!! Jmenuju se O'Connorová! A toho tykání mám taky plný zuby!!"
   Pokrčil rameny a ztěžka vydechl. "Podívej, já tady tykám každému. A co se týče kontaktu s Xenou, pokud je mi známo, zrovna s tímhle jsi doposavad nikdy problémy neměla. Proč teda teď??"
   Ren zrudla. "Co tím k čertu chcete říct, že jsem zrovna s tímhle neměla problémy??! Že jsem to snad dělala ráda??! Nebo že jsem měla problémy s něčím jiným??!!"
   Režisér neodpověděl a mávnul otráveně rukou.
   Hudson Leiková se přišourala blíže ke kameře, olízla si hřbet ruky a pobaveně navrhla: "Rejžo, já to tady s Xenou natočím místo netykavky Gabči, když se ona bojí o svůj kuřecí hrudníček vycpaný novinama."
   "Ty radši sklapni, silikonová Heidi!!" vykřikla Ren.
   "Jenom se uklidni, bobečku," zašveholila Hudson, sklonila hlavu na rameno a se zlomyslným posměškem se odvrátila.
   "Nemám vyhlásit pauzu?" ozval se potichu nedávno přišedší asistent režie.
   "Hovnajs pauzu!" zařval na něho McLachlan. "Pojedeme! A hned!! Konec flákárny! Všichni na plac!"
   "Dobře, ale bez ošahávání," trvala na svém Gabriella.
   Thomas McLachlan si vjel rukama do prošedivělých vlasů a pak ruce sepjal, jakoby se modlil. Se zoufale neurotickým výrazem pohlédl na Lucy. "Prosím tě, řekni jí taky něco, nebo... já ji snad vezmu pod krkem!!"
   Tmavovlasá žena chvíli nerozhodně mlčela. "Já... myslím, že ji celkem chápu, rejžo."
   Toto konstatování McLachlana dorazilo "Arrgg...?" řekl neartikulovaně.
   Ren hodila po kolegyni vzteklým pohledem. "Řekni mu taky, proč mě chápeš! To ho jistě bude zajímat! - - Nó?! - - Proč mlčíš?! - - Že by hrdince Xeně došla kuráž, hm?!" Stála proti filmové partnerce se sveřepým výrazem ve tváři a hleděla jí neúprosně do očí.
   McLachlan se odpotácel ke kameře a opřel se o ni. "Já je zabiju, Bene. Obě dvě. Pak si nechám napařit doživotí a budu mít konečně od všeho pokoj."
   "Dneska není fakticky nejlepší den, šéfe."
   "To teda ne," přisvědčil malomyslně režisér a ukázal prstem na místo, kde ještě před chvílí stál. "Co se to tam sakra děje?"
   "Něco se semlelo. Včera byl prej velkej kravál na šatnách, holky se poštěkaly, ale těžko říct kvůli čemu."
   "Asi bych dokázal odhadnout kvůli čemu, ale nerad dělám drby."
   "Vy myslíte, šéfe, že…"
   "Můžeme jet!" křikla od natáčecího místa Ren a aniž by se podívala na představitelku princezny bojovnice, zlověstným polohlasem dodala: "Můžeme, ale ať na mě těma prackama radši moc nešahá!"
   McLachlan se překvapeně otočil. "Slyšels to, Bene? Nepřipomíná ti to něco?"
   Hlavní kameraman se poškrábal za uchem. "Vlastně jo, šéfe, připomíná. Když se někdy chytnu se starou, teda s manželkou, a chci se s ní moc razantně usmiřovat, tak... ona ale říká nedotýkej se mě těma pazourama."
   "Jo, naprosto přesně jsi to vystih."

   Režisér zatleskal následně rukama a osvětlovači zapnuli oranžové světlomety. Cvakla klapka a rozbzučela se kamera. Příslušný technik napřáhl ke scéně dlouhou tyč s mikrofonem.
   Natáčení inkriminovaného záběru probíhalo naprosto dobře až do momentu, kdy Xena položila Gabrielle ruce na hruď. V ten okamžik Ren vypadla ze své role. "Říkala jsem ti nešahej na mě takhle!!" vřískla.
   "STOP!!!" zařval McLachlan.
   "Ren! Počkej!" zvolala Lucy a uchopila zuřící zlatovlásku za rameno. Ta sáhla ve vzteku vedle sebe, kde ležela její dřevěná hůl, ohnala se prudce a jedním koncem udeřila sedící kolegyni do žeber. Pak vyskočila, odhodila rekvizitu mezi kulisy a sama vyběhla ze studia.
   Všichni přítomní zůstali několik vteřin bez hnutí a zírali na svíjející se Xenu. Naprosté ticho narušovalo jen tiché bzučení kamery, jíž konsternovaný Ben Abdul ponechal v chodu.
   Jako první se vzpamatoval McLachlan, který přiběhl k postižené ženě.
   "Zranila tě? Jsi v pořádku?"
   "Auvajs! - Myslím, že budu O.K." Ztěžka se posadila a masírovala si pravou část hrudi.
   Režisér zahrozil symbolicky rukou. "Nic se neboj, já už to tý nemožný ženský spočítám! Normálně ji vyrazím - hned jí to jdu říct - tohle si přece nemůže dovolovat!"
   Obličej Lucy křivila bolest. "Počkejte, rejžo! Ona... byla v právu, když mě praštila. Zasloužila jsem si to. Ublížila jsem jí."
   Prošedivělý muž se zastavil a ohlédl. "V jakým právu?! To je přece nesmysl!" řekl a rozhodným krokem zamířil k šatnám.
   Během minuty stál přede dveřmi Ren O'Connorové a unaveně oddychoval. Napřáhl ruku ke klice, aby ji vzápětí nechal poklesnout a celé jeho tělo jakoby ochablo. Vůbec neměl náladu křičet a hádat se s nějakou hysterickou herečkou, nicméně znovu nabral dech a radikálně vpadl dovnitř, připraven ihned slovně zlikvidovat jakýkoliv odpor.
   "Kdo si myslíte, že jste, vy jedna namyšlená fiflen…!!" Jeho mocný hlas odumřel při pohledu na zhroucenou představitelku Gabrielly, sedící s pokleslými rameny, jejíž tváře byly zaplaveny slzami a špinavé od rozmazaných očních stínů a líčidel. Mladá žena vypadala zcela zdrceně, apaticky a bezbranně.
   "Co je s tebou, děvče?" pokračoval šéf natáčení mírně. "Tohle přeci nejde."
   Obrátila k němu zčervenalé, uslzené oči. "Pro-promiňte mi, pane," vzlykla.
   "O mě nejde, čert vem jeden zkažený záběr, kdyby bylo jenom to, ale málem si zranila svojí kamarádku, urazilas půlku štábu... Těm všem se budeš muset hned omluvit, hlavně ale Lucyně. Člověče! Vždyť ona by tě mohla zažalovat! A místo toho to ještě, chuděra, vzala na sebe!"
   "Všechno jsem zvorala, rejžo, vím, prasklo mi v hlavě, mrzí mě to, bůhví, co to do mě vjelo. Dejte mi pár minut, prosím vás, upravím se a vrátím na plac. Jo, a ten záběr natočíme, jak jste chtěl, nebudu už dělat potíže."
   McLachlan se shovívavým výrazem poplácal mladou ženu po rameni a beze slov odešel.

-------

   Incidentem s Ren O´Connorovou i natáčením unavená Lucy procházela úzkými chodbami studia a chvílemi si přidržovala poraněné místo na hrudi. Po neradostném zjištění, že její muž není na schůzce produkčních společností a šéfů Universalu přítomen, se pomalým krokem vracela zpátky k šatnám, aby ke své radosti konečně shodila nepohodlný kostým Xeny.
   Cestou bludištěm studia tu a tam potkala někoho známého a pozdravila se s ním. Obvykle na pozdrav odpovídala i úplně cizím lidem, kteří ji pochopitelně coby princeznu bojovnici znali. V suterénu se střetla se skupinou techniků v montérkách, kteří na ramenou přenášeli rozměrnou kovovou konstrukci. Bylo překvapující, že ani tato fyzicky náročná činnost nezabraňovala dvěma z nich, aby ve volné ruce netřímali plechovku s pivem. Již z dálky bylo slyšet jejich hlasitý hovor.
   "Fakticky nevím, jak můžeš pít takovouhle břečku," vykládal jeden z nich.
   "A co mám dělat, když mám žízeň?" odpovídal druhý. "Mám si chcát do nosu??"
   Lucy se postavila ke zdi, aby procházející skupině nepřekážela.
   "…a žena mi furt říká: ty ses zaměřil jen na dvě věci, na žrádlo a na chlast," slyšela za sebou.
   "Tonny je jedinej chlap na světě, kerej dokáže svou starou přesvědčit…"
   "Koukni," ozval se drsný hlas Tonnyho, "dybys měl manželku jako já - atletku - co dokáže udělat stojku, tak bys…" Lucy prošla lítačkami, a přišla tak o závěr Tonnyho interesantní odpovědi.
   U automatu na kávu nedaleko hereckých šaten zůstala v překvapení stát. V příšeří se zde choulila v bizarní pozici podivná postava. Zhroucený člověk byla Hudson Leiková, sedící na bobku, s vrškem hlavy opřeným o kovovou skříň nápojového automatu a rukama spuštěnýma na zem. Okolo ní se povalovaly rozházené mince.
   Lucy chvilku přemýšlela, zda se má s dotyčnou vůbec bavit, ale nakonec ji přece jenom oslovila. "Všechno v pořádku?" zeptala se velmi neutrálním, až odtažitým způsobem.
   Hudson zvedla s vypjetím sil pobledlou tvář. V jejích výrazných očích bylo vidět vyčerpání a rezignaci. "Nic není v pořádku. Mám absťák, zimnici a… taky křeče. Chtěla jsem si dát kafe, ale… vidíš sama, jak to dopadlo. Třesou se mi ruce tak, že jsem rozházela peníze... Už sedmnáct hodin jsem nevzala prášek, ani koks."
   Lucy se shýbla, aby posbírala rozkutálené mince. "Chceš ještě to kafe?"
   "Jestli tě nezdržuju…"
   "Nemám zas až tak na spěch." Vytáhla naplněný kelímek z automatu a podávala ho na bobku sedící ženě.
   "Počkej moment, vyškrábu se tamhle…" ukázala o dva metry dál a s námahou se po čtyřech dolopotila k polstrované lavici. Tam sevřela nabízený kelímek s kávou křečovitě mezi dlaně a dívala se před sebe skleným pohledem.
   Napila se a tvář se jí zkřivila odporem. Otočila se a přes rameno vyplivla kávu do květináče se zákrskem palmy. "Fuj, to je ale sladká sračka, chce se mi z ní blít!"
   Lucy vytáhla z klíčenky další centy. "Koupím ti novou, tentokrát tu správnou, doufám."
   "Říkalas, že nepospícháš," nadhodila zimou se třesoucí světlovlasá žena.
   "To je pravda," odvětila Lucy a rovněž se posadila. "Co je ti, přestalas s drogama?"
   "Zkoušela jsem ten pitomej návyk přechlastat, děsná opice, děsná kocovina, ale stejně je to na nic, dřív nebo pozdějc něco vezmu."
   "Chtělo by to odborníka, doktora."
   "Doktoři sou na kulový. Jednoho návyku tě zbavěj a druhej získáš."
   "Myslím, že ne."
   "Ba jo, věř mi, znám je."
   Lucy se dotkla svých žeber a zašklebila se bolestí.
   "Copak? Jo aha, Gabby, že jo? Hele, proč jste se vy dvě vlastně rafly?"
   "Proč?? Ještě se ptej. Kvůli tobě přece. Když ses po mě válela, přišla Ren ke mě na šatnu a uviděla to."
   "Mám příšerný vokno. Kdyže se to stalo? Včera?? Hm… vím, že… k něčemu neurčitýmu došlo, ale k čem…?" Pokrčila rameny a zhluboka se nadechla.
   "Náš kontakt trval jen pár vteřin, nestačila jsem zareagovat a… zrovna v ten moment se otevřely dveře a…"
   Hudson se z námahou pousmála. "To musel bejt pohled pro bohy. Na druhou stranu nechápu, proč ta kráv… proč O´Connorová tak vyvádí. Kdyby jste vy dvě spolu spaly, jak si to tady všichni myslí, tak prosím, ale… jen já znám pravdu, nespíte spolu."
   Lucy zbystřila pozornost. "Jak si můžeš být tak jistá?"
   "Prostě to vím. Zrovna tak jako vím, že jste do sebe zažraný až po uši. Ostatně, to tady ví taky každej. Váš vztah je tak fádní věc, že se o něm už ani nedrbe."
   "Opravdu?"
   "Jasně. Každej akorát mávne rukou a řekne jo, ty dvě… a kdokoliv odtud už ví, oč kráčí: o velkou lásku nebeskou. Kdybych komukoliv řekla tu smutnou pravdu, že spolu nic nemáte, vysmál by se mi."
   "Už je ti líp?" zeptala se Lucy odměřeně, čímž chtěla odbočit od nepříjemného tématu.
   "Je mi na chcípnutí," přiznala Hudson, která stále držela kelímek s kávou a ohřívala si o něj ruce. "Můj život stojí povětšinou za hovno, tak proč by měl bejt dneska jinačí?"
   "Když už si hrajeme na pravdu a na upřímnost, mohla bys mi prozradit, odkud bereš tu stoprocentní jistotu ohledně mě a Ren?"
   Shovívavě se ušklíbla. "Odkud? Přece z našeho jarního pobytu v Aucklandu. Pamatuješ na první večer? Je zvláštní, že já se na něj taky dobře pamatuju, ale nevím už, co se stalo před půl hodinou."
   "Co se teda stalo první natáčecí večer?"
   "Do filmařskýho ležení přijela country kapela a hrála venku u táboráku. Jedli jsme, pili a zpívali…"
   Přikývla. "Vzpomínám si. A co má být?"
   "Okolo půlnoci to muzikanti zabalili a odjeli do města do hotelu. No a ty s Ren, obě už pěkně rozjetý, ste šli spát k ní do stanu. Bože můj!!" Zakryla si oči oběma rukama a nevěřícně zakroutila hlavou. Pak vyčítavě pokračovala. "Dvě nádherný ženský v nejlepších letech, totálně do sebe udělaný, a ony si po zbytek noci, kdy sou samy ve stanu, povídaj o dostizích, kristepane!!" Držela si dlaně na obličeji a těžce dýchala. "Ještě teď, když na to vzpomenu, mě to zabíjí."
   "Jak víš, o čem jsme mluvili?"
   "Snadná věc, Xeno, kazeťák a dlouhá šňůra s mikrofonem."
   "Psss! To je ale sprostý."
   "Není. Potřebovala jsem vědět, co mezi váma je. A dozvěděla jsem se to."
   "A k čemu? Abys o tom psala anonymy Sandře Wilsonové?"
   "Žádný anonymy nepíšu. Dokážu říct cokoliv přímo do očí, když musím."
   "Tak mi řekni přímo do očí o tom spiknutí proti Xeně, o Johance z Arku."
   "Detaily neznám a na nic se už nepamatuju. Tehdy jsem byla totálně mimo, zfetovaná až na půdu. Vím, že mě celá věc stála fůru peněz."
   "Mám dojem, že si pamatuješ akorát ty věci, které se ti hodí. Co si chtěla tou akcí s Johankou docílit?"
   "Co asi? Chtěla jsem se zbavit Ren O´Connorový. Pomocí někoho, snad církve."
   "Církev?! No výborně! Co vlastně proti Ren máš?"
   "To je otázka! Stojí mi v cestě k tobě. A když už si hrajem na pravdu, vysvětli mi, co na ní ty vidíš."
   "Ren je skvělá po všech stránkách."
   Hudson se s odporem zamračila. "Já ti povím, co je ta tvá Ren. Je to děcko - taková hodná desetiletá holčička, která běhá v trávě a otrhává lístky z kopretinky; má mě ráda - nemá mě ráda, a když je všecky otrhá, pořád neví, jestli ji má ráda, a tak skotačí po louce, sbírá kytičky a sluníčko svítí a lidé jsou dobří. Tak to je ta tvá malá Ren, nebo Gabby, jak chceš."
   Lucy se nemohla nepousmát této břitké charakteristice. "Myslím, že ji dost podceňuješ."
   Oči Hudson potemněly a ona sama promluvila s naprostou vážností: "Já bych si s tebou v noci o dostizích rozhodně nepovídala, buď si jistá, ani o lásce, ta mě nezajímá, nejsem totiž zastydlá puberťačka jako ta… jako někdo. Mě zajímá sex, rozumíš? Nic jinýho než sex, a vyznám se v něm dobře."
   Odkašlala si. "O tom nepochybuju."
   "Když ze mě v pátý řadě Xeny udělali načesanýho andílka, byla jsem radostí bez sebe, že odsaď konečně vypadnu a že nebudu muset bejt s tebou v kontaktu. Protože… ty jsi ten typ, chápeš? Ten typ, kterej já žeru a kterej člověk potká jednou za život. Mohla bych to s tebou dělat furt, až do skonání světa. Jsi mimořádná nejen vzhledem, ale i inteligentní, nemáš vyslepičenou hlavu jako většina ženských, máš správnej přehled, jsi chytrá. Přijdeš, podíváš se a analyzuješ, myslí ti to, dá se s tebou mluvit o čemkoliv. Neumíš si ani představit, jak primitivní někerý holky sou, hotový neštěstí. Jedna má dobrá známá na úrovni, populární zpěvačka, nebudu menovat, má tak krásný tělo, ale když vylezeme z postele a ona promluví… bože můj, Xeno, ta je tak blbá jak… jak psí lejno."
   Lucy potlačila smích. "Vážně?"
   Hudson mávla s nevolí rukou. "Když mi pak produkční nabídli, abych se jako zlá Callisto vrátila do osmý řady Xeny, hodila jsem jim to na hlavu. Jenomže nebyly lóve, a tak jsem to nakonec vzala, přestože bylo jasný, že mě další platonickej kontakt s tebou přivede k šílenství. Když spolu natáčíme bojový scény, pořád mi koukáš na stehna a mě tvý pohledy úplně pálej."
   Zaprotestovala. "Vůbec ti na nohy nekoukám."
   "Nelži, když už hrajem na pravdu. Koukáš. Podvědomě tě totiž přitahuju. My dvě se k sobě dobře hodíme. Jsme totiž obě stejný, žádný protiklady se nekonaj. Jsme stejný; dospělý, a obě víme, co chceme.
   Tmavovlasá herečka se sice usmála, ale současně zavrtěla hlavou na znamení nesouhlasu. "Pleteš se."
   "No, jak myslíš," řekla žena v Callisto kostýmu. "Nejsem zvyklá vnucovat se. Když máš ráda Gabby, co počít. Já se zas vrátím k práškům, ke svý stupidní a krásný zpěvačce a… taky k tý druhý holce."
   "Máš toho víc, jak se zdá."
   "Jo, můj kontakt na úrovni číslo dvě je profi sportovkyně, byla dokonce na Olympijských hrách. Jenomže je tmavý pleti a já bílá. Její rodiče sou zbohatlí potomci otroků z jedný jižanský provincie a nemaj k bílejm důvěru. Mý kámošce vyhrožujou, že ji vydědí, když si mě vezme…"
   "Co blbneš?" pozastavila se Lucy.
   "To byl pokus o vtip, samosebou." Dala si ruku na žaludek a s nešťastným a bolestivým výrazem se předklonila. "Zas ty pitomý křeče." Pokusila se narovnat, při čemž hlasitě oddychovala. "Scházíme se v dálkovým expresu, ve spacím voze."
   "Randíte spolu ve vlaku??"
   "No jo, jinde to prostě nejde." Hudson k Lucy obrátila své velké temné oči. "Co si po tý hře na pravdu o mě myslíš, ale upřímně."
   "To samé co předtím. Je těžké někam tě zařadit. Jsi zřejmě výjimečný člověk, jak po herecké stránce, tak v osobním životě. Mimořádní nadaní lidé jako ty mívají v soukromém životě problémy."
   "Ty myslíš, že mám nějaký extrovní herecký talent?"
   "Bezpochyby. Máš něco navíc. Něco, co já ani Ren nemáme. Taková věc se nedá naučit ani získat, s tím se člověk narodí. McLachlan se nemýlí, ty bys opravdu měla na velké divadelní role, na nějakého ženského Hamleta."
   Hudson neznatelně pokyvovala hlavou z prava do leva. Pak se nepřítomně zakousla do hřbetu své ruky.
   Lucy vstala. "Musím už jít, dobře jsme si popovídaly."
   "Jo. A kdyby ses náhodou rozhodla v tomhle rozhovoru pokračovat i po zavírací době, tak…"
   Tmavovlasá žena zvedla ruku na znamení nesouhlasu, ale její filmová soupeřka ji předešla.
   "Vím, že jsi nevyléčitelná romantička, Xeno, a že na mě kašleš, přesto nic neříkej, nechci slyšet tvoje ne. Jenom o tom všem přemýšlej. A jestli se rozhodneš pro tu… pro Gabby, tak si pospěš. Ona je velmi tvárnej materiál, zatím není dlouho vdaná, ale jak ji ten její hejhula zformuje k obrazu svýmu, máš šlus, už si neškrtneš a… bude po lásce nebeský. Hlavně si pamatuj, až vy dvě budete zase spolu samy," její hlas přešel do varovného syčení, "prosím tě, už žádný klábosení o dostizích!!"
   Lucy se odvrátila, aniž by odpověděla. "Měj se," řekla jen.
   Jakmile zmizela z dohledu, Hudson začala křečovitými pohyby prohledávat svůj kostým, aby posléze nalezla malý igelitový sáček, přišpendlený k vnitřní straně kostýmu. Vyklepla z něj tři pilulky a vhodila si je do úst. Potom zaklonila hlavu a s ulehčením čekala, až amfetamin začne působit.

   Během půlhodiny byla zcela fit a cítila se v dobré kondici a plná energie. Abstinenční syndrom byl ten tam. Mohla bezpečně řídit svůj bílý mercedes a na Vermont Avenue díky skvělým reflexům, posíleným budivými aminy, zabránila nebezpečné autonehodě, která by v devadesáti devíti případech ze sta skončila smrtí, nebo alespoň vážným zraněním mladé chodkyně.
   Sinalá dívka, která jen zázrakem unikla kontaktu s mercedesem, nehodlala svou vinu na incidentu uznat a v afektu udeřila rukou do kapoty. "Kam čumíte?!"
   Hudson spustila okénko. "Být na vašem místě, moc bych si nevyskakovala. To, co jste tady předvedla, je dost nebezpečný sport. Pakliže se ale chcete nechat zabít, vyberte si raději jiný vůz, ne ten můj, odřela byste mi lak."
   Dívka zatřepala nakrátko ostříhanou blonďatou hlavou a poklepala si na čelo. "Myslíte si, že když máte drahý auto, tak že si můžete všecko dovolit...?!"
   Řidička se pohrdavě ušklíbla a přišlápla pedál plynu. Stačila ještě zaslechnout rozzlobený hlas, volající krávo jedna blbá.
   "Tak krávo, říkáš," pronesla si polohlasem a ve tváři se jí rozehrál pološílený úsměv seriálové postavy Callisto. Otočila vůz do protisměru a s odstupem několika desítek metrů se vydala za světlovlasou dívkou.
   "Pitomý blondsky! Všechny jsou stejný - zrovna jako Gabriella!" vykládala si cestou a zajíkala se hněvem. "Já už ti tu krávu spočítám! Přijde ti draho urážet Callisto!"
   Když sledovaná zašla do průchodu, bílý mercedes stanul a jeho řidička sáhla na zadní sedačku. "Tebe nepotřebuju," štítivě odstrčila sportovní samostříl. "Tebe chci!" Uchopila obal s brokovnicí a vyskočila ven z vozu.

   "Ahoj, drahá," rozlehlo se prázdnou pasáží.
   Nakrátko ostříhaná světlovláska se překvapeně otočila, aby vzápětí inkasovala úder pažbou do obličeje. Upadla na zem a do tváře se jí zapíchly dvě brokové hlavně.
   "Neumíš pozdravit?" zeptala se útočnice s pozvednutým obočím a pootevřenými rty. Její hlava byla tázavě nakloněna na stranu. "Dlouho jsme se neviděly, že?"
   Postižená zoufale hleděla na nepříčetnou mladou ženu v bílém saku, kterou ihned poznala. "Co chcete? Proč mě bijete?" zeptala se jí se strachem v očích.
   Hudson pustila jednou rukou zbraň a zahýbala ve vzduchu ukazovákem ze strany na stranu na znamení nesouhlasu. "A,a,a! Jenom pomalu, kočičko. Ptát se budu já." Namáčkla ustrašené dívce pušku do tváře a zasyčela: "Tak kdo z nás dvou je ta pitomá kráva?! Ty?! Anebo Callisto - hm?!!"
   Po této otázce kývla hlavou směrem dopředu a naznačovala tak, co by chtěla slyšet.
   Blondýnka na zemi pochopila. "J-j-já...?"
   "To je otázka, nebo odpověď?!"
   "Od-odpověď."
   "Tak ještě jednou a celou větou!"
   "Ta pitomá kráva jsem já."
   "A Callisto je hodná holka!"
   Postižená vykoktala obě věty za sebou.
   Přejela dívčin krk hlavní. "Výborně! Tušila jsem, co mi odpovíš."
   Pasáží náhle zazněl nepříliš jistý mužský hlas: "Okamžitě ji nechte na pokoji!"
   Hudson se dotčeně podívala přes rameno. "Vodval se, tlusťochu, nebo ti ustřelím panděro!"
   Na důkaz toho namířila zbraň na protější výlohu a stiskla spoušť. Pasáží zaduněla hromová rána, následovaná zvuky sypajícího se skla a hysterickým vřískotem ležící dívky.
   Zachránce se dal na bezhlavý útěk.
   "Zbabělec," komentovala celou věc šílená střelkyně. "Myslel si, že se ho snad leknu. Já! - Callisto! - Bůh!" Olízla si rty a opět zamířila zbraň na dívku. "Tak co?!"
   "Neubližujte mi, prosím vás! Ta kráva jsem já!"
   "Dobře, dobře," mávla rukou. "Jsi teda kráva. A co Gabriella, he? Jsi její kamarádka? Jsi taky pradlena z vesnice?"
   Zavrtěla prudce hlavou. "N-ne, nejsem! Pracuju jako návrhářka a žádnou Gabriellu neznám."
   Odklonila hlaveň stranou. "To máš teda štěstí, puso, jinak..."
   Se zlomyslným úsměvem vstala. "Tebe mám z krku a teď si to ještě vyřídím s Gabby." Hodila si pušku přes rameno. "Tak pa, drahá... a příště nezlob tetičku Callisto!"

VII.

   Bylo pozdní odpoledne a Lucy seděla doma v obývacím pokoji. V jedné ruce svírala šálek s čajem, druhou si přidržovala před očima scénář. Pokoušela si zapamatovat jeden dlouhý dialog, a vůbec se jí to nedařilo. Zavřela oči, aby polohlasem odříkala první dvě věty. Špatně! Pootevřela jedno oko a nahlédla do textu. Sakra! To je ale sešroubovaná věta!
   Pootočila se a bodlo ji na pravé straně těla. Au! Bůhví, jak dlouho bude muset hrát s touhle bolestí. Ren to doopravdy přehnala...
   Odhodila scénář a v rychlosti dopila čaj. Opatrně se natáhla pro vibrující mobil. "Ano?"
   "To jsem já," ozval se roztřesený hlas.
   "Ren??"
   "Jo! - Nemohla bys přijet? Chtěla mě zabít...!"
   Lucy vyskočila. "Co?! Zabít?! Kdo??"
   "Callisto!"
   "Leiková?!"
   "No! - Přijedeš??!"
   "Jsi zraněná??"
   "Nic mi není. - Můžeš hned přijet??!"
   "Jo, jistě - kde jsi?"
   "Doma na zahradě."
   "A kde je ona?"
   "Nevím, snad odjela. Možná se ale vrátí, tak si pospěš, prosím tě!"
   "Hned jsem tam, vydrž!"
   Vzala klíče od auta, mobilní telefon a ze zásuvky pětačtyřicítku.

   Po patnáctiminutové krkolomné jízdě stanul buick před domem O'Connorových. Lucy vyskočila ven se zbraní zasunutou vzadu za opaskem, tak jak to vídala u hereckých kolegů při natáčení akčních filmů.
   Ren postávala na zahradě vedle svého terénního jeepu a ustrašeně se rozhlížela.
   "Zaplať bůh, že jsi tady!"
   "Jsi v pořádku? Co Leiková? Už se neobjevila?"
   "Už ne. - Podívej!" ukázala na boční sklo jeepu. "Prostřelila mi auťák skrz naskrz! Původně jsem myslela, že je to od šutru, ale pak jsem si všimla, že je dírka na obou stranách.
   Lucy se dotkla nevelkého otvoru ve skle. "Malorážka." Pak ukázala na nedaleký kmen jehličnanu. "A co je to támhle? Vypadá to jako šíp."
   "Taky že je," přitakala Ren. "Nejdřív po mě musela vystřelit z pušky. Vůbec ale nevím, kdy se to stalo, asi někde cestou, když jsem jela domů. Dírky po kulce jsem našla až tady. Najednou se na silnici objevilo její auto. Otevřela okýnko - viděla jsem jí jasně do obličeje - zvedla kuši a… šíp se zabodl do stromu, hnedka vedle mý hlavy. Zkoušela jsem ho vytáhnout, nejde to, je zaražený v kmeni jak Excalibur."
   Lucy uchopila šíp oběma rukama, ale vytrhnout z kmene se jí ho rovněž nepodařilo. "Přinesu z auta sikovky, těma ho vyrveme."
   "Dobře," řekla Ren a nervózně si zamnula ruce. Když se k ní kolegyně otočila zády, udiveně se zeptala. "Co to máš probůh za pasem? Není to bouchačka?"
   "Je."
   "Vzala sis kvůli mě zbraň?"
   "Samozřejmě… nevěděla jsem, co všechno se tady semele, a tak... chápeš?"
   "Jasně, díky. - Lucy?"
   "Ano?"
   "Mrzí mě, že jsem ti nevěřila… Kdyby ses dala dohromady s tou… bláznivkou… kdyby mezi vámi bylo to, co jsem si myslela, určitě by po mě Hudson nestřílela, neměla by žádný důvod. Omlouvám se ti za všechno… za tu… scénu ve studiu a za ránu holí..."
   Oslovená se znovu zastavila a otočila. "Neomlouvej se, nemáš proč. Bylas v právu, chybu jsem udělala já. Už se o nestane."

   "Ta Callistina kuše musí mít pěknou průbojnost. Mělas obrovský štěstí." Lucy pozvedla zkroucenou duralovou střelu.
   "Já vím, měla, dneska, ale co příště? Příště se třeba trefí. Nemyslíš, že bychom měly raději zavolat policii?"
   "Správně asi ano, ale... myslím si, že by nebylo od věci poradit se nejdřív s McLachlanem. Jsem toho názoru, že by o tom měl vědět jako první, myslím kvůli možnosti, že je ohroženo další natáčení, jestli Leikovou seberou."
   Přikývla. "Dobře, nechám to na tobě, zavoláme mu, ať k tomu řekne svý."
   Lucy podala rozrušené blondýnce mobilní telefon. Ta zavrtěla neuroticky hlavou.
   "Nene! Promluv s ním, prosím, ty. Ty máš u něho autoritu. Ke mě se chová jako k malý holce."

VIII.

   "Proboha, jenom ne policii!" chytal se za hlavu režisér Thomas McLachlan, když dorazil na místo incidentu. "Dovedete si představit, jakou mediální kampaň bychom tím rozpoutali?!"
   Lucy chtěla cosi namítnout, ale nedostala se ke slovu.
   "Podívejte se - já vím, pokus o vraždu, dejme tomu, ale jak do celé věci pustíme poldy, může to v konečném důsledku způsobit těžké potíže a v nejhorším i to, čemu jsme před časem pracně zabránili: totiž konec natáčení Xeny. Nejenom že pošleme k ledu Hudson, kterou moc potřebujeme a která je možná opravdu nemocná, ale poldové i novináři budou lítat po studiu a ve všem se vrtat. Zdůrazňuju ve všem! A budou se ptát na každičkou pitomost."
   Ren zagestikulovala rukama. "To je přece normální!"
   "Dobře - počkej - a co až ti dají nějakou fajnovou otázku?"
   "To mi nevadí."
   Lucy zatahala kolegyni za rukáv. "Rejža má pravdu. Mohli by se třeba vyptávat, jestli víš o nějakým důvodu, proč by ti Hudson chtěla ublížit, nebo proč si mě tuhle v půlce natáčení praštila."
   "Správně," poznamenal McLachlan. "Nebo proč pak Lucy přede všemi prohlásila, žes byla v právu?! Co jim odpovíš?"
   Chvíli mlčela a přešlapovala na místě. "No jo... abych pravdu řekla, tak na tyhle otázky bych odpovídala dost nerada."
   "No jistě. A takových otázek existuje určitě víc."
   "Co teda navrhujete, rejžo?" položila věcný dotaz Lucy.
   "Vyřešíme celou věc sami, bez poldů. Seženeme doktora a zajedeme k Hudson. Necháme ji vyšetřit, třebas násilím, a případně dopravíme do sanatoria, nebo na nějakou odvykačku, pokud bere drogy. Uděláme to dřív, než ta bláznivá holka stihne spáchat skutečný zločin a než nám ji zavřou do basy. Možná budeme muset přesunout o pár týdnů odjezd na Nový Zéland, nebo popřípadě odjet napřed, ale to se nenechá nic dělat. Až se dá ta šílená Viktorka do pořádku, pošlou ji za námi."
   Lucy přikývla. "Zní to rozumně. Já... mám známého psychiatra, Thomasi, jmenuje se Warden, a mohl by nám pomoci. Navíc… je do problematiky Xeny… i našeho natáčení zasvěcený."
   "Říkáš Warden? Ten věhlasný Warden, co k němu chodí polovička hollywoodské smetánky?"
   "Ne, to není on, tohle je jeho otec."
   "Fajn, tak mu zavolej, jestli bude ochoten pomoci, já brnknu Benovi, ať vezme kameru, potřebujeme z celé operace Leiková filmový záznam - pro jistotu - kdyby něco."
   "Myslíte, že je nutný filmovat to?" zeptala se s nepochopením Ren.
   "Určitě. Sejmeme všechno, včetně tvýho prostřelenýho auta." McLachlan poodešel kousek stranou a zatímco Lucy vyjednávala s ochotným doktorem Wardenem, hlasitě a zaujatě žádal hlavního kameramana Abdula o spolupráci. "Ben se staví ve studiu pro malou véháesku a hned tu bude," řekl pak s ulehčením.
   "Warden je už taky na cestě," ohlásila spokojeně Lucy.

   Bena Abdula přivezl taxík asi za patnáct minut. "Ahoj vespolek! Koukněte, co jsem si půjčil v rekvizitárně." Zamával kovovými pouty. "Bohužel, zapomněl jsem na na klíček."
   "Na co želízka?" zeptal se s podivem Thomas McLachlan.
   "Přece na Leikovou, šéfe! Kdyby dělala potíže."
   "No ano, správně, proč ne?!"

   Po příjezdu doktora Wardena se celá skupina vtěsnala do prostřeleného jeepu, aby se vydala k místu, kde přebývala představitelka Callisto. Tato herečka měla v trvalém držení byt v centru L.A., ale obvykle bydlela v i Banana Bungalowu, odkud měla do studia jenom pár minut.

   Hudson, která právě čistila hlaveň malorážky, se zdála být velmi překvapena, když do jejího pokoje vpochodovalo pět lidí v čele s Benem Abdulem. Režisér McLachlan vešel jako poslední, zavřel dveře a postavil se před ně.
   Mladá žena odložila rozebranou pušku na stůl. "Co je? Kvůli čemu mě ten člověk natáčí?" ukázala prstem na Bena.
   Ben Abdul, aniž by oddálil kameru od obličeje, poznamenal: "Je tu blbý světlo, šéfe!"
   McLachlan zahučel cosi neurčitého, bez vzrušení přešel na druhý konec místnosti, odkud vzal stojanovou lampu, přenesl ji ke stolu a rozsvítil.
   "Díky, šéfe, už je to lepší."
   Ren vystoupila vpřed s radikální otázkou: "Pročs mě chtěla zabít?"
   Oslovená se zatvářila nechápavě. "Já tebe??!" Vstala od stolu. "Kdy?? Co je tohle za volovinu?"
   "Před hodinou!"
   Obviněná přejela očima jednoho svého kolegu po druhém a zavrtěla hlavou. "To je naprostý nesmysl!"
   Pět lidí stojících u dveří mlčelo a hledělo velmi přísně a nepřátelsky.
   Hudson si uvědomila závažnost situace a vjela si rukama do vlasů. Pak nervózně řekla: "Pro-promiňte - musím si vzít léky!" S námahou a v jakési křeči otevřela šuplík, aby vzala do ruky lahvičku, jež jí posléze vypadla z roztřesených prstů, a vysypaly se z ní malé bílé pilulky. Dvě sebrala z koberce a vhodila si je do úst. Když vstala, výraz jejího obličeje svědčil o tom, že je opět mimo realitu. Nepřirozený úsměv, lesknoucí se oči, a hlava položená na stranu byly neomylnými příznaky. "Xeno?!" obrátila pozornost na černovlasou kolegyni. "Čemu vděčím za tvou návštěvu?"
   "Však ty víš. Střílelas po Ren. To se nesmí opakovat. Musíš přestat brát prášky a začít se sebou něco dělat. Dřív, než někomu opravdu ublížíš."
   "Já ale ubližuju ráda," odvětila Hudson sladce a hned na to zlověstně zasyčela: "Obzvlášť jí!" ukázala štíhlými prsty na představitelku Gabrielly.
   Ren k ní nebojácně přistoupila. "Můžeš být ráda, že jsem tě ještě neudala!"
   "A proč bys mě udávala, zlatko? Snad za ten žertík? To si opravdu myslíš, že jsem tě chtěla zabít?! Jsi teda dost naivňoučká, protože já tě mohla dostat stokrát, kdybych bývala chtěla. Moje kuše má puškohled, a na tom stromě vedle tvý hlavy bych trefila i mouchu. Chtěla jsem se jenom pobavit tím, jak budeš vyplašená. Zrovna jako ta přihlouplá blondska odpoledne. Nadávala mi, a tak jsem jí zmalovala fasádu. Jo, a toho tlustoprda, co ji bránil, jsem zahnala střelbou." Rozesmála se a zůstala bez pohnutí trčet s pootevřenými ústy a přihlouplým pohledem upřeným na strop.
   "Proboha, děvče! Ty jsi střílela ve městě z tohohle kanónu?!" Zděšený režisér se podíval na brokovou dvojku, opřenou o stůl.
   Mladá žena mávla rukou. "Jenom v pasáži. Nikdo tam nebyl."
   "Ale co když tě někdo z těch dvou poznal?!"
   "No a co? Stejně jsem tý holce řekla, že sem Callisto."
   McLachlan se krátce otočil na doktora Wardena. "Ona jí to řekla! Sakra, holka, vždyť tě seberou! Víš, co to bude za malér?!"
   "Mě je to fuk, kašlu na maléry," prohlásila nakvašeně. "A nechci, aby mě ten člověk natáčel, to toho v práci nemáte dost?!" Ušklíbla se a její pohled utkvěl na představitelce Xeny. "Tvou návštěvu vítám, ale ta venkovská pradlena Gabby ať okamžitě odejde z mýho pokoje!!" Kývla hlavou směrem ke dveřím. "Nebo ji vyprovodím tímhle!" Sáhla po brokovnici a namířila ji na Ren.
   "A kruci!" Hlavní kameraman Ben poodstoupil o pár kroků stranou, ale natáčet dramatickou scénu nepřestal.
   "Hudson, neblázni!" řekl stísněně McLachlan.
   "Uklidněte se, slečno," ozval se doktor Warden.
   "Ať ta blondska okamžitě vodprejskne!!"
   Lucy se rozhodně postavila před kolegyni a sáhla dozadu za opasek pro zbraň. "Ona nikam nepůjde! Nikdo z nás nikam nepůjde! Přišli jsme, abychom ti pomohli. Je tady s námi lékař, musíš se nechat vyšetřit."
   Sklonila hlaveň dvojky k zemi. "Hezká pistolka, Xeno, sluší ti, pětačtyřicítka Government, že? A v nerezu... hm...?" Opět pozvedla dvojku.
   Lucy spustila ruku a pak zbraň zastrčila zpět za opasek. "Necháme toho, co říkáš?"
   Po napjaté chvilce, když oslovená neodpovídala, přiskočila k ní a uchopila hlaveň brokové pušky, aby jí zapáčila vzhůru a aby se pokusila vykroutit ji z rukou šílené mladé ženy. Dříve, než se se jí tento manévr zdařil, ozvala se dělová rána a všem přítomných zalehly uši. Místnost se naplnila kouřem a prachem z omítky. Ve stropě zela díra o průměru čtvrt metru.
   Lucy zlomila pušku a odhodila ji stranou. Pak rázně skroutila střelkyni ruce.
   "Pouta, rejžo! Držím ji!! Rychle pouta!!"
   "Tady, šéfe!" Ben pustil jednou rukou kameru a druhou vydoloval náramky kapsy. Obloukem je hodil McLachlanovi a ten je s pomocí doktora Wardena nasadil na ruce nepříliš odporující ženě.
   "Co uděláme dál?" zeptala se nešťastně Ren. "Jestli teď nepřijde policie, bude to zázrak!"
   Nikdo nic neříkal a tato situace vyprovokovala Lucy k rozhodnému jednání i k tomu, aby převzala velení do svých rukou. "Jestli chceme Hudson opravdu pomoci, musíme odsud rychle vypadnout a vzít sebou všechno, co by policie neměla najít. Zatím se můžeme přesunout ke mě domů a zítra se sem některý z nás vrátí, aby vyrovnal účet, včetně toho zničenýho stropu. Teď kolektivně prohledáme pokoj. Já shromáždím zbraně a střelivo. Ty, Ren, projdeš šuplata, tašky a skříň. Budeš hledat léky a drogy."
   "Dobře - hned jdu na to!"
   "A co mám dělat já?" zeptal se trošku bezradně Thomas McLachlan.
   "Vy, rejžo... seberete doklady, peníze a průkazy."
   "Já se zatím podívám na pacientku," nabídl se ochotně J. B. Warden.
   "Skvělé, doktore," řekla v chvatu Lucy. "Bene?!"
   "Ano?"
   "Sleduj všechno průběžně kamerou, jasný?"
   "Jasný!"

   Během deseti minut byla prohlídka u konce a v pokoji byly objeveny velmi zajímavé věci; tři pušky, dvě sportovní kuše, revolver ráže '357 Magnum, několik krabic s náboji, množství léků, a v lednici zásoba parmazánu, mléka a sedm půllitrovek bourbonu.
   Celá skupina včele s Lucy teď napjatě očekávala lékařův verdikt.
    Warden v rychlosti prohlédl krabičky amfetaminu a barbiturátů, aby posléze obrátil pozornost k polyetylénovému sáčku, jehož obsah se jal prozkoumávat. "Syntetický kokain," řekl se smutkem v očích. Pak ukázal na spoutanou ženu: "Pacientka má zrychlený puls, miosu a dokud je pod tak silným vlivem opiátů a zřejmě i alkoholu, nelze stanovit konkrétní diagnózu. Nemusí se jednat o schizofrenii, obtíže mohou být vyvolány abusem a kombinováním psychofarmak."
   "Kde jste vyhrabali tuhle starobylost?" zeptala se na adresu Wardena světlovlasá pacientka. "Jako by vypad ze starýho britskýho filmu."
   "Jsem lékař, slečno, psychiatr. Jmenuji se Warden."
   Vypoulila oči. "Doktor Warden? Ten z Melrose Avenue?"
   "Ano, ten."
   "Kecáte. Cvokaře Wardena já totiž dobře znám. Chodila jsem k němu dva roky. Je vo sto padesát let mladší než vy!"
   Warden zpozorněl. "Cože?! Vy jste se léčila u mého syna??"
   "Ten drahej frája je váš synátor? Víte, kolik si počítal za jednu návštěvu?! Osm set babek jen to fiklo! Někdy i víc."
   Warden se s nejistotou v očích zadíval na desítky balení amfetaminu. "Nechcete doufám říci, slečno, že vám tyhle prášky předepisoval můj syn?!"
   "Kdo jinej? Platila jsem, a tak mi ordinoval, co jsem chtěla. Spousty receptů. Áčka na různý ména a s různejma datama. Nadělala jsem si zásoby na deset let."
   "A kokain?"
   "Crack mám vod jedný holky ze střeleckýho klubu. Dostala jsem ho skorem zadarmo: za jednu dohozenou roličku v pitomým dětským filmu točeným u konkurence a... za malou osobní přízeň."
   "Zaplaťpánbů, že alespoň tohleto není z naší ordinace."
   "Jo," kývla Hudson. "Váš synáček bude pěkně zazobanej, když je takovej vyžírka."
   J. B. Warden neodpověděl, ale bylo vidět, jak je mu celá záležitost se synem nepříjemná.

IX.

   Když se procesí šesti lidí objevilo v domě Lucy, její muž se zprvu domníval, že se jedná o nějaký žert. Zejména Hudson s přehozenou dekou přes ramena působila nezvykle komicky, skoro jako stará indiánská žena.
   "Slavili jste? Nebo chcete mít záběry z dovolené?" Rob Tapert s úsměvem ukázal na zapnutou kameru Bena Abdula. Veselí se z jeho tváře vytratilo hned, jak si lépe prohlédl vážnou tvář své ženy i ostatních přítomných.
   "Máme potíže s Hudson, ona je zdrogovaná a..." Poklepala si na čelo. "Střílela po lidech z pušky. Potřebujeme ji tu schovat, než ji bude moci doktor vyšetřit. Musíme tu dnes přespat."
   Rob se zatvářil zděšeně. "Ona že… střílela po lidech??!"
   "Jo. Vlastně… ona ne, to Callisto. Takže Callisto střílela."
   "I po mě," ozvala se tiše Ren.
   "Prokristapána! To je radost! - Ahoj, Ren," zamumlal Rob v rychlosti.
   "Ahoj."
   J. B. Warden udělal krok kupředu a pokusil se představit. "My se ještě neznáme, jsem doktor Wa -"
   Rob s leknutím ucukl před podávanou rukou.
   "- rden."
   Hlasitě si oddechl. "Bože můj, už jsem se lekl, že řeknete Watson, doktore! - Rád vás poznávám."
   "Šéfe," vskočil do hovoru hlavní kameraman, "dochází mi kazeta, mám pořád natáčet?"
   "Nemusíš chytat všechno, Bene. Dělej průběžné záběry na polocelek," odvětil unaveně McLachlan.
   "Asi se sem všichni nevejdete," zachmuřil se Rob. "Mám tu na návštěvě sestru s rodinou. Pokoje pro hosty jsou tím pádem obsazeny."
   "Musíme se vejít," oponovala rázně Lucy.
   Ben odklonil obličej od kamery. "Já se klidně vyspím v autě."
   "No fajn. A my tři holky budeme spát nahoře v ložnici."
   "Tam ale spím já," poznamenal Rob chabě.
   "Tak holt půjdeš na dnešek do pracovny, beztak tam často nocuješ. Doktor s rejžou můžou zůstat v hale, je tam otoman a pohodlný fotel."
   "Fotel si zamlouvám já," promluvil J. B. Warden.
   "Je váš, doktore," řekl Rob a ještě se zaptal: "Proč jste na Hudson navlíkli tu starou duchnu? Bylo jí zima?"
   "Nebylo, jenom jsme nechtěli, aby někdo viděl, že má pouta."
   "Ona má pouta??"
   Představitelka Callisto se v zápětí nepříčetně rozesmála a pokývala hlavou. Zvedla spoutané ruce a zamávala jimi. "Vidíte?! Zničehonic přišli a zatkli mě. Oni mě zatkli - jako Josefa Ká!"
   Lucy položila ruku na její rameno a postrčila ji vzhůru do schodů. "No dobře. Tak už pojď, ty Josefe Ká-listo."
   Nepříčetná dívka ušla dva kroky do schodů a tam zůstala stát. "To je tvůj manžel, Xeno?" Když nedostala odpověď, obrátila pozornost přímo na Roba. "Hej, vy! Jste její skutečnej manžel, nebo ho jenom hrajete??" Následoval opětovný šílený smích, doprovázený Robovým nechápavým pohledem.
   Lucy s Ren společnými silami dostrkaly nemocnou herečku do ložnice v patře, kde se s uspokojením zahleděla na širokou manželskou postel. Zdálo se, že jí překáží pouze jediná věc.
   "Doufám, Xeno, že tu pradlenu vypoklonkuješ někam do komory. Ráda bych byla s tebou sama."
   "Dej pozor, bláznivá Heidi, abysme nevypoklonkovaly my tebe!" mínila ostře Ren a doprovodila svá slova štulcem.
   Hudson se ihned ohnala spoutanýma rukama. "Počkej, až mi sundaj ty klepeta, pak s tebou zatočím!"
   "Nechte toho a pojďte spát!" zavrčela Lucy a shodila seprané džíny. Pak rozsvítila malou lampičku, zhasla v pokoji lustr a ulehla.
   Hudson skočila na postel jako druhá s jednoznačným prohlášením: "S Xenou spím já! Ty si, Gabčo, sedni někam na židli, nebo do kouta, a otoč se hlavou ke zdi!"
   "Ani náhodou!" zaprotestovala zlatovlasá blondýnka a rychle se nacpala do postele z opačné strany.
   "Je tu dost místa pro všechny," promluvila těžce Lucy, když ji představitelka Callisto uchopila spoutanýma rukama za paži a položila si hlavu na její rameno.
   Ren zvedla hlavu: "Sakra, Hudson!! Co se k ní tak cpeš?!" V obavách se pak přimkla k tmavovlasé ženě z druhé strany a svůj obličej položila na její paži a částečně i na hruď. "Dobrou noc."
   "Dobrou."
   Hudson se zavrtěla. "I tobě, Xeno. A ta blondska... ať si trhne!"
   Lucy si vyprostila jednu ruku ze sevření, aby zhasla lampičku. Pak na chvíli otevřela oči a dívala se do tmy vzhůru ke stropu. Vzápětí si uvědomila, že se opět potýká se svými pocity, které byly nad očekávání příjemné. Jakoby se nořila do nějaké nové filmové role a intenzívně vnímala kontakt s oběma mladými ženami, které prakticky zápolily o její přízeň. Byla sama překvapena svou kladnou reakcí na tuto skutečnost i tím, že přes neobvyklost situace s oběma blízkými kolegyněmi pociťuje velmi intenzívní sounáležitost. Usnula, aniž by se pokoušela analyzovat své víceméně rozkolísané emoce, které se projevovaly v širokém spektru, a počínaly jakýmsi ochranným pseudomateřstvím, mísícím se s majetnickými pocity vůdkyně smečky a kulminovaly záchvěvy silného erotického vzrušení.

   Noc proběhla relativně v klidu, s výjimkou jediného incidentu, při němž se Hudson podařilo opustit pokoj, aby byla vzápětí přistižena dole v kuchyni u otevřené lednice, kde se napájela whiskou. Sice se nechala bez výrazných protestů odvést nahoru k ložnici, ale před jejími dveřmi zaútočila na Ren a strhla ji k zemi. Napadená se chrabře bránila a s pomocí Lucy se jí podařilo zabalit nemocnou dívku do koberce a tím ji definitivně zpacifikovat.
   Silný křik probudil nejen Roba, ale i jeho sestru. Oba byli shlédnutím zápasící trojice velmi zneklidněni.

-------

   Hlavní kameraman Ben Abdul vstoupil do jídelny s rukama zastrčenýma hluboko do kapes. "Ahoj vespolek, musím vám říct, že mě v noci v autě nebylo žádný velký vedro."
   "Pojď si dát horkou kávu," vyzvala jej paní domu.
   "Díky." Ben se otočil na McLachlana: "Šéfe, mám ještě točit?"
   "Zatím ne, jen kdyby se něco semlelo."
   "Dobře, nechám si kameru u ruky."
   Vzápětí se v místnosti objevil i nepříliš šťastně vypadající Rob. "Dobrýtro."
   "Vy jste ten podmořskej inženýr?" zeptala se neočekávaně Hudson Leiková a na tváři se jí usídlil přihlouplý úsměv.
   "Ne, vždyť mě přece znáš, jsem producent."
   "Aha." Rozhlédla se po stole. "Jste tedy producent. A máte tady parmazán??"
   "Ne, máme jenom gorgonzolu."
   "Gorgonzola je hnusná! Mám chuť na parmazán! Měl byste pro něj někoho poslat."
   Rob se nezmohl na odpověď.
   "Tohle je výborné pečivo, pane Lawlessi," otočil se k němu doktor Warden a zakýval rohlíkem ve své ruce. "Kupujete ho někde tady?"
   "Nejmenuji se Lawless, doktore. Pečivo přivezla má sestra, já nevím odkud."
   "Ach tak."
   Hudson se hladově zakousla do sendviče a s plnou pusou řekla: "Bejt k tomu sejra, tak to není tak špatnej blemc." Potom se nahnula stranou a přes záda Lucy rýpla spoutanýma rukama do Ren. "Zalkni se, blondsko!"
   "Až po tobě, cvoku!"
   "Pfshlah!" prskla s odporem a povzdechla si: "Ten parmazán snad nepřinesou." Hned na to se bezdůvodně rozesmála. "Nalila bys mi laskavě kávu, Xeno?"
   "Jo."
   "Co to bylo v noci za kravál?" zeptal se režisér McLachlan, aniž by zvedl oči od snídaně.
   "Trošku jsme skotačili," odvětila Hudson Leiková potměšile.
   "Jo! Musely jsme tě rvát z lednice, abys nevychlastala všechnu skotskou!"
   "S texaskejma pradlenama se já nebavim, Gabby."
   Ren se objevily slzy v očích, ale pak jí zrůžověly tváře hněvem. "A já se zas nebavím s feťačkama a bláznama, Callisto!"
   Od svých slov přešla k činům a pod stolem kopla oslovenou do nohy. Ta jí útok ihned oplatila, ale obě rány utržila z větší části mezi oběma soupeřkami sedící paní domu. "Nekopejte do mě!" zavrčela.
   "Mám chuť na parmazán!" trvala na svém Hudson. "A sundejte mi konečně ty okovy!!"
   J. B. Warden se naklonil k nejistě se tvářícímu Robovi: "Žádný strach, není příliš nebezpečná. V nejhorším jí něco píchnu."
   "Nic mi nebudete píchat proti mý vůli, vy jeden anglánskej mastičkáři!" Vzápětí líbezně zapředla: "Dala bys mi napít kafča, milá Xeno? Já s těma spoutanejma ručkama nemůžu, polila bych se."
   "Dobře." Přiložila hrneček k jejím ústům a ona udělala několik doušků. Poslední lok podržela v ústech, zaklonila se a vyprskla kávu Ren na záda.
   "Fuj, ty prase!!! Podívej, jak vypadám!!"
   "Tos přehnala," řekla Lucy, ale Hudson se tvářila nadmíru spokojeně. Úsměv ji nepřešel ani poté, co jí zuřící blondýnka rozpatlala máslem a marmeládou namazaný sendvič po obličeji.
   Rob Tapert bez dechu zíral na surrealistickou scénu, odehrávající se naproti němu.
   "Rejžo, mám točit?" zeptal se klidně hlavní kameraman.
   Thomas McLachlan mávl rukou. "Nech to plavat a brnkni do studia, že se dneska z technických příčin nevrtí."
   "Je přece sobota, šéfe!"
   "A jo, kruci! Málem bych zapomněl. Tak promiň. Nikam nevolej."
   Marmeládou okrášlená Hudson, nikterak nevyvedena z míry, si otírala tvář do ubrousku. "Máš zlost, že jo, Gabby? Protože Xena chce mě a ne tebe - he?"
   "To, že chce tebe, je jenom představa tvýho nemocnýho mozku. Nebo tý věci, co ti šplouchá v palici. Jestli se to dá nazvat mozkem, pochybuju."
   "Vážně?" Škodolibě se rozesmála.
   Břitký dialog ukončil zvuk zvonku od domovních dveří. Rob i Lucy současně vstali, ale režisér McLachlan byl překvapivě rychlejší a neočekávaně prohlásil: "Jezte. Dojdu tam."
   Rob přestal jíst a strnule se podíval na svojí ženu.
   Uhnula pohledem.
   Z haly bylo slyšet režisérův přísný hlas: "Co si přejete, pane? Vás už jsem někde viděl!"
   "Jsem Steve, manžel Ren."
   "Ahoj, Steve," řekl McLachlan a potom zvolal: "Už vím, vy jste byl tuhle ve studiu!"
   "Ano."
   "A kde jste se vzal tady, člověče?"
   "Hledám svou ženu, nepřišla včera domů... a teď jsem objevil její vůz stát před vaším..."
   "Tak pojďte dál, ale pozor, je tu spousta lidí a velký chaos. - - - Přišel Steve," oznámil McLachlan suše a bez dalšího zájmu usedl, aby pokračoval v jídle.
   "Mám ho sejmout, šéfe?"
   "Stačí krátkej šot z jeho příchodu."
   Stevovi se objevil v očích strach, a když se ho Hudson dotázala, zda nepřinesl parmazán, byl totálně vyveden z míry.
   "Jí si nevšímej," poznamenala Ren, "Callisto se nám zcvokla."
   "Kdo??"
   Neodpověděla. "Pročs vlastně přišel? Měls zůstat doma. Už takhle je tady narváno."
   "Hledal jsem tě."
   "Tos nemusel."
   "Mělas mi aspoň zavolat."
   "Nebyl čas. - Vem si sendvič."
   "Sendvič??"
   "Poslužte si jahodovým džemem, pane O'Connore," řekl J. B. Warden.
   "Už jsem snídal... a nejsem O'Connor, jmenuju se -"
   "Vaše méno je nám ukradený, jestli ste zámečník, tak mi sundejte náramky, dyž už ste nepřines parmazán." Hudson zachřestila pouty.
   "Sundat…? Promiňte, to bych asi nesvedl." Neklidně sedící Steve se střídavě díval na agresivně vyhlížející představitelku Callisto a na hlavního kameramana, který mu mířil véháeskou do obličeje.
   "Nezlobte se kvůli filmování, ale potřebujeme mít chronologický záznam všech událostí… Čistě pro případ, že by snad policie… to víte, pokus o vraždu je pokus o vraždu," vysvětloval přišedšímu muži režisér McLachlan.
   "Cože, vražda??!"
   Hudson se rozkolébala ze strany na stranu jako kyvadlo. "Jestli mi hned nevrátíte prášky, tak dostanu úděsnou klepotici!" zkonstatovala varovně, aby vzápětí zacukrovala: "Jakpak ses vyspinkala, Xeničko?"
   "Nic moc," odsekla Lucy.
   "Hm - to se ani nedivím, když se na tebe pořád cpala ta blondska," kývla hlavou k Ren.
   "Proč tě ta ženská uráží?" zeptal se Steve šeptem.
   "Ona je blázen, magor, to nevidíš, sakra?!!" zakřičela Ren. "Co má podle tebe dělat?!! To mi má zpívat Rigoletta??!!" Otočila se zpátky k Hudson a zašklebila se: "Kdo se na koho cpal, kačeno?! Pokud vím, bylas to ty, kdo se v noci Lucce pokoušel zalízt pod triko!! - - Neúspěšně!"
   "Jo! Leda proto, abych odtamtud vystrnadila tebe, kozo, která sis myslela, jak budeš neodolatelná, když budeš Xeně ožižlávat rameno!"
   "Oč tady probůh jde?" zeptal se Rob nejistým hlasem.
   "Nepleťte se do toho, vy jeden producente!!" obořila se na něho Hudson.
   Zrudlá Ren vstala a dala si ruce v bok. "Já ji ožižlávala??! A co ty, důro?!! Kdo ji tuhle na šatně zeškrábal do krve?!! No?!!" Strhla dívku i ze židlí na zem a přimáčkla jí koleny k podlaze.
   Napadená se příliš nebránila, ale o to více křičela: "A kdo ji za to málem zpřerážel žebra, he?! Kdo moh puknout zlostí?! Ty, umolousaná pradleno, protožes byla vzteky bez sebe, kdyžs nás spolu přistihla!!"
   "Budete už zticha, krucinál?!!" vykřikla Lucy a vstala. "Viděla jsem přijíždět auto - a někdo zvoní!"
   V místnosti zavládlo napjaté ticho. Ren, dosud sedící obkročmo na spoutané kolegyni, uvolnila sevření a posadila se na zem. Hlavní kameraman Ben Abdul odběhl otevřít. Když se vrátil byl pobledlý.
   "Je tady policie...!"

X.

   Úterní den se pomalu chýlil ke svému konci a Lucy s mobilním telefonem v ruce pochodovala neklidně po obývacím pokoji. Několikrát si přehodila aparát z ruky do ruky, aby se pak konečně odhodlala vytočit číslo, které už před pěti minutami vyvolala z telefonní paměti.

   Ren vystoupila z vozu a uzamkla jej dálkovým ovládáním. Svou tašku ponechala uvnitř, a nemohla tudíž zaslechnout naléhavé vyzvánění svého telefonu.
   Postavila se způsobně před domovní dveře a stiskla tlačítko zvonku. "Ahoj, Robe. Hledám Lucku."
   "No tak rač dál."
   "Ne... prosím tě... nemohla by jít... na chvilku ven?" Položila otázku jako gymnazistka mluvící s otcem své spolužačky.
   "Vyřídím jí to."
   "Díky."

   Lucy spatřila zlatovlásku stojící bez hnutí před vchodem i její špatně zaparkovaný jeep dřív, než jí manžel přišel nenadálou návštěvu oznámit. Právě otevírala kabelu a cpala do ní deku, když se Rob objevil ve dveřích.
   "Máš hosta."
   "Viděla jsem ji oknem."
   "Připadala mi nesvá."
   "Vážně?" Prošla kuchyní s manželem v patách a zastavila se u lednice, aby do kabely přihodila láhev limonády.
   "Kam se chystáš?"
   "Přišla přece Ren, půjdeme se projít."
   "Ale proč si bereš ty věci??"
   "No a proč ne? Pro případ potřeby."
   "Na jak dlouho chceš jít pryč?! Za hodinu a půl máme být u Priestových! Zapomnělas? Jde s námi i má sestra a její muž! Ren můžeme vzít sebou, i když nebyla pozvaná. Měla bys jí -"
   "Tak mě holt omluvíš, kdybych se nestihla vrátit."
   "Ale kam chcete teď večer jít??"
   "To nevím. Beru si sebou telefon, když tak se pak domluvíme."

   Vyšla ven před dům a zůstala stát. "Ahoj. - Před minutou jsem ti volala, nebralas to."
   "Ahoj," promnula si nervózně ruce. "Nechala jsem si mobil v jeepu," dodala s nuceným úsměvem. "Přišla jsem pro tebe a... mohly bychom si třeba..."
   Lucy vzala svou kabelu do podpaží. "...mohly bychom si třeba někam vyrazit."
   Opět se krátce usmála. "No... jo. Jestli máš teda chvilku času..."
   "Představ si, že mám. A dokonce vím o jedné fajnové hospůdce v San Bernardinu - Honkey's - prodávaj tam výborný čerstvě upečený stejky. Co si tam zajet na večeři?"
   "Jak chceš, ale radši si sedni za volant ty."
   Nastoupily do jeepu a Lucy se na kolegyni zkoumavě zadívala. "Tobě se nechce, viď?"
   Ren ukázala na svůj žaludek. "Vlastně - nemám moc hlad. Chtěla jsem s tebou… jenom... mluvit."
   Jeep se rozjel neobvykle pomalou rychlostí. "Poslouchám tě."
   "Víš… já... nepotřebovala jsem ti říct nic konkrétního, jenom... jsem tě chtěla vidět. Soukromě, mimo studio."
   Usmála se. "Taky jsem tě chtěla vidět. Proto jsem ti prve volala."
   "Aha." Ren neklidně poposedla. "Jsem... moc ráda, že to všechno dobře dopadlo. Víš... jak k vám tehdy přišel ten polda, myslela jsem tutově, že jde pro Hudson."
   "Jo, to asi myslel každý z nás."
   "A on mi zatím přišel napařit pokutu za blbý parkování…" Ren zavrtěla hlavou. "To byl šok."
   Jeep najel na výpadovku mířící ven z L.A. "Dobrý je taky to, že už je Hudson z nejhoršího venku. Myslím, že se v tom špitále, co jí Warden umístil, dá rychle do pořádku."
   "Určitě. Když jsme tam včera byly, nevypadala sice moc zdravě, ale zato už vybředla ze svýho Callisto-přeludu. Pánbů zaplať."
   Se smíchem v očích se ohlédla. "Dobrý bylo, jak povídala, že když s ní moc cloumá absťák, tak že se nechá přikurtovat k posteli a povídá si s konvičkou na kafe."
   "To bylo fakticky dobrý."
   Nějaký čas panovalo ve voze hlasité ticho a obě mladé ženy přemýšlely, jak pokračovat v rozhovoru. Po minutě se ozvala Lucy:
   "Mělas pravdu, my se na ty stejky... třináct-dvanáct." Strhla řízení vpravo a nacpala džíp do úzké mezery mezi svodidly. Sjela z dálnice a hnala skákající vůz po prašné cestě, směrem k hustému porostu.
   "Poslyš, není tohle soukromý pozemek?" zajímala se v obavách spolujezdkyně.
   "To je fuk."
   "Co máš za lubem?"
   "Je tady ve voze plachta?"
   "Je."
   "Dobře." Po pěti minutách zastavila uprostřed bujné zeleně. "Vem plachtu a zamkni fáro."
   "Kam chceš jít??"
   "Kam? - Napadlo mě... podívej, jak je tady krásně. Vidíš to zapadající slunce? Není to nádhera? Kdys spala naposledy venku?"
   "Venku?? Tady v L.A.? Nikdy."
   "No vidíš. A při natáčení jsme spolu tolikrát jako Xena a Gabriella nocovaly pod širákem... což takhle zkusit to jednou doopravdy?"
   Zasmála se. "To je ale bláznivej nápad." Otočila se, aby udělala pár kroků pozpátku. Pak poskočila a namířila ukazovák na okraj protilehlého palouku. "Vidíš tamten strom? Jaký mi dáš náskok?"
   "A už jsme zase v Xeně, co? Dobře, tam to byly tři kroky, takže... tady máš taky tři."
   Následoval zběsilý sprint, po jehož ukončení se obě ženy opíraly o silný kmen, popadajíce dech.
   "Seš holt lepší," řekla bez dechu Ren. "I v Xeně i v reálu."
   Lucy rozprostřela plachtu pod strom a zálibně si prohlížela rovnou planinu, na níž se právě nacházely a jejíž bezprostřední okolí bylo zapadajícím sluncem zabarveno do sytě červeného odstínu.
   "Hezký místečko, že?" Usedla a opřela se zády o kmen. Ren se uvelebila hned vedle ní. "Co máš v té tašce?" zeptala se.
   "Všechno, co se nám může hodit: pití, deku, zbraň a telefon."
   "Aha. Já mám taky mobil - v kapsičce." Ukázala na svou džínsovou bundu.
   Lucy se protáhla a vzápětí sykla bolestí. "Jauvajs! Zatracený žebra!"
   "Pořád to tak moc bolí?" Zelené oči blondýnky se zaleskly nefalšovaným soucitem.
   "Jen když se víc pohnu. Teďka se to zas ozvalo, jak jsme běžely."
   "Tolik mě to mrzí… Nechtěla jsem ti ublížit, ale... jaks tam byla v jednou klubku s Leikovou... říkala jsem si panebože, jak to, že tam s Lucynou nejsem já?? Tam přece mám být já, je to moje místo!! Cítila jsem se bezmocná, ponížená a tak… sama... Ještě víc než po tvý svatbě - po svatbě roku - jak tenkrát všude psali... A znáš mě," z očí jí vytryskly slzy, "nejdřív brečím a… pak mě chytne strašný vztek..."
   "Neplač. A neomlouvej se. Jestli můžeš, na celou tuhle historku zapomeň." Lucy se otočila, aby vedle sedící dívce otřela palcem slzy.
   "Dík… už se stalo… Je tady moc pěkně… Promiň, že řvu, ale... já v sobě nosím tolik emocí, tolik citů... a... nemůže to zkrátka ven, protože... to po mě nikdo nechce. Ani Steve. Když jsme někdy sami a já si chci třebas povídat, tak... on se hnedka pohoršuje a říká to se budeme jenom držet za ruce? Jako dva prvňáčkové? - Chápeš??" Popotáhla a sáhla do kapsičky pro kapesník. "Žiju se Stevem už několik let a pořád doufám, že... budeme kamarádi a... ono nic. Pokud se mě někdy všimne, tak chce jít do postele, a potom jsem mu zase úplně buřt! Nikdy mě nepohladí, nikdy mě nevezme kolem krku jako kámoš, leda když chce sex, to pak předstírá city, abych ho neodmítla." Opět popotáhla a otřela si nos do rukávu bundy. "Myslí si o mě, že jsem děcko." Otočila se. "Ty taky, viď?"
   Shovívavě se pousmála a vzala blondýnku okolo ramen. "Pojď sem, ty hloupá, a opři se o mě."
   Přisedla si ještě těsněji a svou hlavu položila Lucy na rameno. "Zrovna jsem tě chtěla poprosit, jestli bys mě nepohladila… víš, jako když točíme Xenu. Blbý, co?"
   "Vůbec ne." Vjela volnou rukou do zlatých vlasů a vpletla si je mezi prsty.
   Ren přivřela oči. "Děkuju ti. Nikdy mě nikdo nehladil, ani máma." Uchopila Lucynu ruku a stiskla ji v dlaních. "Je zvláštní, takhle tady sedět samy - bez reflektorů, kamery a McLachlana..."
   "Rejža mi zrovna nechybí, i když je s ním jinak docela sranda."
   Přes slzy se rozesmála. "Víš, co mě bere? Když chce po osvětlovačích šedivý světlo, nebo jak ti občas říká: bisexuální výraz, Xeno."
   "Jo, nebo ještě více sapfismu, prosím.
   "No, to taky. - - - Stejně si myslím, že je to teď lepší, když všechny epizody točí jeden režisér…"
   Telefon v kapse Ren se náhle rozezvučel Bachovou toccatou d moll. Zbrkle vytáhla obtěžující předmět ven. "Jo? - No? - - Jsem venku... s Lucynkou," řekla vzdorovitě. "Ne. - Chtěly jsme jít na večeři, ale nakonec z toho sešlo. Neměly jsme nehodu - - ani poruchu! Nechci, abys sem pro nás jezdil! - Ne!! Máme spolu... problém, a... musíme ho vyřešit. - - Jo, samozřejmě, že jde taky o natáčení. - - - Venku. Nevím přesně kde! - Až si to vypovídáme. Dneska, ale sotva. - Jo! Všechno je v pořádku, jasně, ahoj." Zavěsila. "Ahoj, a... trhni si!!" doplnila sveřepě. "Teďka má najednou fůru starostí. A když jsem doma, ani si mě nevšimne. Když náhodou nepracuje, tak provádí transcendentální meditace, nebo holotropně dýchá. Myslí si, že dosáhne samadhí." Zavrtěla hlavou, znovu si otřela nos i oči a pak vstala. "Jestli ti to nebude vadit, radši bych si sedla sem..." Vklínila se mezi Lucyny nohy a opřela se o ni celou plochou zad. "Takhle mi bude líp."
   "Máš pravdu," souhlasila. "Takhle to bude lepší." Vytáhla si sponku z neúhledného uzlu a rozhodila své dlouhé tmavé kadeře. Hned pak ovinula přítelkyni paže okolo krku a přitiskla si ji k sobě. "Cítíš se fajn?"
   "Moc," šeptla Ren.
   "Chtěla jsem ti ještě říct, aniž bych se tě pokoušela zbavovat posledního zbytku iluzí, že... očekávat od soužití s mužem kamarádství je bláhovost. Nebo v nejlepším případě nezkušenost. Nikdy to nebude kamarádství a velmi pravděpodobně to nebude ani spolupráce. Snad jedině v případě, že se znáte od malička a prošli jste spolu dětstvím i dospíváním... To je ale fakticky náhoda. Jinak je to každodenní boj. Anebo každodenní mlčení. Věř mi, jsem podruhé vdaná, vím, o čem je řeč. Manželství vůbec je podivná instituce. Podle mě má asi tak tři fáze: Za prvé, ještě spolu spíte. Za druhé, ještě spolu mluvíte. Za třetí, jste před rozvodem. Já se momentálně propracovala k druhé fázi. Taková je realita."
   "Nezní to moc optimisticky," připustila Ren.
   "To tedy ne. - K čemu má vlastně muž manželku? - - - Dokud je hodně hezká, tak se s ní může předvádět jako s novým ferrari. Taky ji má - vulgárně řečeno - jako bednu na... nebudu říkat na co, ty víš. Prostě, aby s ní moh kdykoliv praštit o postel. Třetí případ je případ můj; potřebuje ji k podnikání, protože mu přináší zisk. Já jsem Xena a jako taková vydělávám peníze. Rob naopak mě - díky své pozici a kontaktům - zajistí práci. No a já zase zajistím své děti. Je to oboustranná vypočítavost? Snad ano. Chápu, že se ti tohle nelíbí, ale..."
   "Nelíbí se mi to proto, že jsem dětská. Nikdy jsem pořádně nedospěla, jenom to pořád předstírám. Je mi přes třicet a máma se mnou chodí, když si jdu koupit boty! Jsem mrňavá, naivní, ufňukaná, nedospělá holka."
   "Nech toho."
   "Je to pravda. I Steve to říká. Jsem mu k smíchu a byla bych i tobě, kdybys mě líp znala. Vždyť já nedokážu sama vůbec jednat! Proč si myslíš, že mi tak imponuješ? Protože jsi suverénní - silná osobnost - dokážeš rozhodovat za sebe i za ostatní."
   "Myslím, že přeháníš."
   "Ba ne. Vždyť já bych ani nemohla mít dítě. Jak bych řídila něčí život, když se ani nedokážu rozhodnout jestli mám večer rozsvítit. Pořád sedím a říkám si, ještě je světlo, ještě ne, škoda elektriky... No a nakonec je tma, já furt čučím a nevím, co udělat..." Opět jí v očích vyvstaly slzy.
   "Neplač. Myslíš, že já jsem lepší? Že já nemám chyby? Ani náhodou! Měla bys mě vidět po ránu! Není se mnou k vydržení. Jsem děsivě nepříjemná. Občas se totiž nemůžu probudit a ještě když sedím u snídaně, vidím zbytky svého snu. Vypadá to jako nějaká filmová dvojexpozice. Zkrátka vnímáš realitu, ale před očima ti víří i sen, v podobě tisíců lesklých červených a zelených korálků, a když přivřeš oči a hodně chceš, korálky vytvoří obraz na tvé přání. Je to zvláštní stav, při němž napůl spíš a napůl jsi vzhůru. A jak na mě v tomhle čase někdo promluví, leknu se, korálky se rozplynou a já jsem naprosto nesnesitelně protivná."
   "To musí být zvláštní... vidět sny ve dne..."
   "Ne vždycky je to příjemný. - A co se týče mateřství: ty byla bys skvělá matka. Lepší než kdokoliv jiný. Vem si můj případ; mám dospívající dceru a malý dítě, u kterýho je dnem i nocí pečovatelka, čili cizí ženská. No a já... točím, slavím, nebo sedím tady." Ušklíbla se a položila zlatovlásce sepjaté ruce na střed těla. "Ty bys nebyla jen dobrá matka, ale i sestra, dcera a milující partnerka. Tohle všechno v sobě ztělesňuješ nějak tak najednou. Znáš mě, nerada se oháním vzletnejma slovama, ovšem... neodpustím si říct, že... ty máš mnoho tváří a každá z nich je krásná. Jsem jenom o tři roky starší, ale ty vedle mě vypadáš mladší o deset, možná o patnáct let. Způsobuje to tvá křišťálově průzračná duše a celá tvoje mimořádná osobnost. Na tvém vzhledu neexistuje jediný kaz, jsi tak hezká, hbitá, šikovná... a ne nadarmo o tobě na obálkách časopisů píšou, že patříš mezi sexiest stars of the universe."
   "Děkuju ti." Na tváři Ren se objevil dojatý výraz a vděčně na svou filmovou partnerku pohlédla. Vzala její ruce do dlaní a přitiskla si je na tělo. "Cítíš, jak mi tluče srdce?"
   "Samozřejmě."
   "To byla ale blbá otázka, viď? Jak z filmovýho kýče." Pohnula hlavou a Lucy zašimraly její světlé kadeře na krku. "Mimochodem, tuhle jsem našla starý výtisk Maxima, co jsou v něm tvý fotky. Osobně si myslím, že ti víc sluší rošťácký výraz, když špulíš pusu, než..."
   "...než když vystrkuju zadek do objektivu?"
   "Jo. Wamp-image k tobě opravdu moc nejde."
   "Souhlasím. K tomuhle mě přemluvil Rob. To jsou ty jeho kšeftíčky. Vlastně bych měla být ráda, fotky mi dělaj dobrou reklamu a jsou z nich i peníze... Jinak mě to dost štve, nerada ze sebe dělám něco, co ve skutečnosti nejsem. Naopak Rob by mě nejradši viděl jako jednu z těch opunčoškovanejch rozhoďnožek, kterejma se obklopuje a který se okolo něho tetelej a doufaj, že dostanou od pana producenta nějakou tu roličku... když se dost vynasnažej."
   Přestavitelka Gabrielly si přitáhla Lucynu dlaň ke rtům. Potom si trochu křečovitě propletla své prsty s jejími. "Ty nejsi jako oni, viď? Ty o to stojíš."
   "Myslíš o tvé city?"
   "Ano, a o mou lásku."
   Pousmála se. "Jistěže, samozřejmě, proč se vůbec ptáš? Kvůli tomu jsem přece tady. A kvůli tomu jsem s tebou chtěla dnes mluvit. Od jisté doby na nic jiného než na tebe nemyslím. Tohle mě za celý život ještě nepotkalo, abych o někom přemýšlela i v noci." Citlivě a pomalu okopírovala ukazovákem Renin klasický profil a znovu ji začala hladit po vlasech.
   "Mělas někdy vztah se ženou, Lucko?"
   Zavrtěla hlavou. "Ne. Já nikdy přes lásku moc nebyla. Poprvé jsem se vdala díky vlastní hlouposti a mé manželství podle toho skončilo. Dřív jsem měla ráda hlavně zábavu, to snad jo, muziku, tancování, auta a motorky... ale jinak jsem byla nezvladatelná, arogantní, nedisciplinovaná... nikdo se mnou nechtěl pracovat."
   "To se divím, nepoznala jsem tě takovou. - - Víš, co se mi líbilo?" Spokojeně se zavrtěla. "Jaks mi přišla na pomoc s pistolí, když mě Leiková napadla."
   "To nestojí za řeč." Lucy nechtěla přítelkyni brát iluze; ve skutečnosti si tehdy vzala zbraň na svojí ochranu.
   "A pak, jak ses postavila přede mě a vytrhlas jí pušku... Nikdo z chlapů se na nic nezmoh, a ani nevěděli, co dál, a tys jediná začala velet a organizovat... byla jsem na tebe pyšná."
   "Jo?" řekla Lucy s hřejivými pocity. "Poslyš... a ty máš nějaké zkušenosti se ženami?"
   Přikývla. "Mám - celkem bohaté, dá se říct. Ze studií na univerzitě. Bylo mi tenkrát sedmnáct a hrála jsem ve školním basketbalovým týmu. Umíš si představit, takový prcek jako já mezi těma čahounkama?! - - - Jmenovala se Marlis, byla o rok starší a dělala kapitánku mužstva. Vypadala a byla jako ty; silná, inteligentní, černovlasá, modrooká... Padly jsme si do oka hned první den. Po jednom vyhraným turnaji jsme všechny oslavovaly. Mančaft se pak rozprchnul a já zůstala na ulici sama s Marlis. Pozvala mě k sobě domů. Tam jsem si povídaly, pily a poslouchaly hudbu... V rádiu zrovna hráli Smoothe operator, když… se to prvně stalo. Pak jsme se scházely dvakrát v týdnu, vždycky po tréninku a... spaly jsme spolu. Nebyla jsem nějak zvlášť zamilovaná, ale… dělaly jsem to zkrátka spolu. A... já to s ní dělala ráda."
   "Aha... a řeklas o tom matce?"
   "Blázníš?? Zabila by mě! Znáš ji, jaké má zkostnatělé názory. Kdykoliv mě a tebe pozvali třeba na Mardi Gras, nebo tenkrát do Pasadeny, nechtěla mě máma vůbec pustit. Prej jak se jednou dostanu do škatule lesbiček, nikdy se toho cejchu nezbavím. - - - O Marlis tehdy máma nic nevěděla, aspoň doufám, a pořád jen kádrovala kluky, co za mnou pálili. Každej musel přijít v kvádru a s kyticí... ona ho hodiny zpovídala, než mu milostivě dovolila jít se mnou do bijáku, kde se mě ten kluk bál vzít i za ruku. Kdyby máma zjistila, že si to dvakrát v týdnu rozdávám s basketbalovou kapitánkou a že jsem s ní dokonce přišla o panenství, ranila by ji mrtvice."
   "Tys o to přišla s ní??"
   "Představ si, že jo. Ani před Marlis, ani během dvouletýho vztahu s ní jsem s žádným klukem nic vážnýho neměla, jenom takový povrchní záležitosti. Až potom. No a paks najednou přišla ty. Když jsem tě prvně uviděla v kostýmu Xeny, říkala jsem si totéž, co jsem později měla říct v roli: Bože, ta je nádherná!"
   Přestala mluvit a Lucy ji položila bradu do voňavých vlasů. "Díky. - Ananasový šampón, že? Vždycky, když ho cítím ve studiu, je mi jasné, že jsi nedaleko."
   "Jo…" Pousmála se a otřela svou tvář o Lucyno rameno. "Mám tě moc ráda a... cítím trošku strach, aby nás to nezměnilo, až... spolu někdy budeme... až se spolu budeme někdy..."
   "Milovat? Tohles myslela?"
   "Mhm. - - A... neměla jsem radši říct až se spolu budeme potom...?" Věnovala přítelkyni nejistý, byť něžný pohled.
   "Ano, tos měla," přisvědčila Lucy rozhodně. "Podívej, musíme se tomu postavit čelem. Nevím, proč by nás to mělo změnit, nesmíme se dát. Ani já nechci degradovat naše přátelství na pouhou tuctovou aféru, ale… prožít a prožívat to spolu chceme přece obě a... mohly bychom toho později litovat, kdyby... k tomu dnes nedošlo."
   "Já bych toho rozhodně litovala," řekla Ren a na tváři se jí konečně rozehrál úsměv.

-------

   Gabriella složila pohozený horní díl svého oděvu do úhledného balíčku a dala ho zpátky do trávy. Pak se obrátila na druhý bok ke své partnerce, která ležela na zádech a se spokojeným výrazem hleděla na noční oblohu a zářící hvězdy. "Je ti dobře?" opřela se o nahou hruď tmavovlasé Xeny.
   "Skvěle. Nebyl to špatný nápad strávit dnešní večer tady, co říkáš?"
   "Ne, to opravdu nebyl." Gabrielle zajiskřilo v zelených očích a položila ruku přes Xenino tělo. "Chci, abys věděla, že ať už se stane cokoliv, budu ti pořád nablízku."
   Objala přítelkyni okolo ramen. "Jsem ráda, že to říkáš, Gabriello, protože... ty jsi to nejdražší, co jsem kdy od života dostala."

© Copyright 2000 by George Lonef and Viktoria Rojan