Herkules přimhouřil oči a pozorně jimi prohledal začátek lesa. Nedělal to jen tak pro zábavu, ale z mnohem vážnějšího důvodu. Už dva dny ho někdo sledoval a on nemohl přijít na to kdo.
   Když neobjevil nic neobvyklého šel klidně k lesu, ale pod slupkou bezstarostnosti se ukrývala ostražitost, která si nezadala se smysly divokých zvířat.
   Když zaslechl dusot kopyt na cestě za sebou zamračil se. Člověk na koni mohl znamenat potíže a on neměl náladu na žerty. Postavil se na kraj cesty a čekal na jezdce. Neměl skutečně zájem uskakovat okovaným kopytům.
   V oblaku prachu se vynořil jezdec. No buďme upřímní, byla to jezdkyně a to taková kterou Herkules dobře znal. Za ženou vlály rozpuštěné tmavé vlasy a kožené oblečení jí s nimi ladilo. Šikmo přes záda měla zavěšen jednoruční meč. Její jméno znaly od Britanie po Čínu. Jmenovala se Xena.
   Herkules si založil ruce na hrudi a počkal až zbrzdí jízdu. To také udělala a přitom poloboha ohodila prachem. "Zdravím Herkule." Řekla na přivítanou a seskočila z koně. Byla zaprášená stejně jako její kůň, ale nezdálo se že by jí to vadilo.
   "Taky tě rád vidím,"řekl Herkules mezi kašlem, který zapříčinil prach. "Zdá se že jedeš stejným směrem jako já a tak by mě zajímalo kampak ?"
   "Jedu k Bráně podsvětí na druhé straně toho lesa. Byla jsem pozvána Hádem. Něco prý chce." Pozorně si Herkula prohlédla. Neměl na sobě své obvyklé oblečení, ale černou koženou tuniku, zdobnější chrániče předloktí a masivní sponu na opasku.
   "To je zvláštní, mě si taky pozval. Mohlo by to být vážný." Podíval se na nebe a pak navrhl aby si promluvily cestou. Xena vzala Argo za otěže a vyšli směrem k lesu.
   Měli si o čem povídat. Xena nechala Gabrielu v Potedei, jelikož se jí zdálo že cesta k Hádovi není zrovna pro ni. Herkules zase cestoval sám, jelikož Iolaos byl v Sumeru a Morrigan zpátky na Erinu a nezdálo se že by chtěla přijet na návštěvu. Probrali staré a hlavně jednodušší časy a zavzpomínaly na období před Dahakem.
   Tak jim cesta uběhla poměrně rychle a po dvou hodinách už stáli před otvorem do jeskyně který se jakoby z ničeho otvíral na konci lesa. Kolem byla malá mýtina a na ní je už očekávala skupina postav.
   Hádes vypadal stejně jako vždy. Až na jednu věc a tou byl výraz obličeje. Mohli jste v ní číst vztek, bezmoc a strach. Když oba hrdinové jeho výraz uviděli, okamžitě věděli že se něco stalo a to něco bylo natolik hrozné aby bůh podsvětí dal dohromady dosti nesourodou skupinu.
   "Zdravíme." Řekl Herkules a Xena na pozdrav přikývla. Pozorně sledovala dvojici, která byla s Hádem. Tohle není dobré, pomyslela si, když zjistila kdo jsou zač. Muž po Hádově pravici byl o něco vyšší než průměr a měl mléčně bílé vlasy. Oděný byl jako žoldnéř, kterým ostatně občas byl. I když vypadal na dvacet pět, Xena věděla že jeho skutečný věk je o hodně vyšší.
   Druhá osoba byla žena. Xena ji neznala, ale už pohled na ni dával tušit kdo to je. Světlé vlasy měla stažené širokou čelenkou a podobně jako bělovlasý měla výstroj bojovníka.
   "Herkule, Xeno. Někteří z vás se znají a jiní ne." Začal Hádes a jeho hlas se chvěl. Když to bělovlasý uviděl skočil mu do řeči a ujal se představování.
   "Mě oba znáte, takže proč dělat problémy." Začal a ušklíbl se. "Tohle Jerian. Moje..."
   "Partnerka." Dokončila blondýna za něj. "Občas mě tím štveš Kaldene."
   "No tak promiň." Řekl Kalden ale nezdálo se že by to řekl zrovna upřímně. "Tak jste se seznámily a půjdem rovnou k věci. Hádes je v současné době indisponován s hlasem a my nechcem přeci aby dělal problémy."

---

   Xena se podívala pozorně na Kaldena a povzdechla si. Znala ho už asi deset let a Herkules ještě déle. To že Hádes povolal Kaldena, bylo už samo od sebe alarmující a oba to věděli.
   Kalden byl nesmrtelný a to už víc jak pět set let. Měl jedinou vadu. Byl šílenec. Na druhou stranu to byl jeden z nejlepších šermířů jaký kdy chodil po Zemi.
   A Jerian byla z doslechu naopak velmi chladnokrevná a klidná. To jí ale nebránilo v tom aby zabíjela lidi. Bylo jí asi o dvě století méně než Kaldenovi a byla čistokrevná Makedonka. Naopak Kalden byl Gal.
   "Můžete nám už konečně říct co se děje ?" řekla už mírně nervózní Xena.
   "To je jednoduché," odpověděla Jerian a pozorně si dvojici hrdinů prohlédla. "Dahak osvobodil dvě duše zlatých laní z podsvětí a dal jim život."
   Dopad na Herkula i Xenu byl jasně patrný. Oba vtáhli vzduch a hluboce vydechli, nakonec na nesmrtelnou vyvalili oči. Věděli co ta situace znamená, žádný z bohů se nepostaví Dahakovi a ten bude moci pustošit svět pokud se nenajde někdo, kdo by ho zarazil. A vypadalo to tak, že to budou muset udělat oni.
   "A jak do toho zapadáte vy dva ?" zeptal se Herkules podezřívavě. Byl sice fakt že Kalden pro Háda občas dělal, ale byl krajním řešením.
   "My vám odstraníme z cesty všechny, kdo budou stát mezi Dahakem a vámi." prohlásil Kalden dramaticky a všichni přítomní věděly že to myslí vážně a taky doslova.
   "Takže jste pochopily o co jde ?" zeptal se Hádes a Xena si konečně všimla kruhů pod očima. I když bůh, měl Hádes asi pořádně bezesné noci.
   "Máte na to čtrnáct dní. Podle určitých informací by se měl Dahak skrývat na Arkadské vysočině. Musíte ho jen najít a dostat laní krev a samozřejmě i ty laně."
   "Čtrnáct dní Háde ?" zeptal se Herkules nedůvěřivě. "Co se má stát za čtrnáct dnů ?"
   Hádes dramaticky rozhodil ruce a ošklivě se pousmál. "Nastane konec světa, příteli. Dahak podle Delfské věštby zvítězí a zemi zaplaví ohnivé moře ve kterém se upečeme zaživa. A uvidíme to z první řady. Sice jen první dějství, ale co se dá dělat. Stačí ti vysvětlení ?"
   Xena se otřásla. "Povzbudivý. Takže pokud zklameme vlastně zničíme svět. Nádhera."
   Kalden se zašklebil a kývl na Jerian. Oba si došli pro koně. Byla to statná zvířata, ale vedle velkého černého hřebce vypadali tak trochu nedomrlí.
   "Jestli myslíte že pojedu na téhle bestii, tak se mnou nepočítejte !" zaprotestoval Herkules. Odjakživa koním nevěřil a tenhle nevypadal na klidného tahouna.
   "Klid Herkule, ten je hodný jako beránek. Je pouze dost velký, abys na něm mohl jet i ty." zkoušela ho uklidnit Jerian. Herkules tedy nedůvěřivě ke koni přišel. Ten ho sledoval moudrýma očima, ale nezdálo se že by byl nějak nezvládnutelný.
   Xena okomentovala přítelovu nedůvěřivost slovy, "Mocný polobůh, přemožitel nestvůr a bohů Herkules. Slyšte světe čtyři kopyta jsou pro něho největší výzvou."
   "Nech si to." Zavrčel Herkules a zpražil ji studeným pohledem. Pouze se zašklebila koutkem úst, ale už nic neřekla. Mrkla na Háda a zahlédla dvojici nesmrtelných, kterak zadržují výbuch smíchu. Tohle dobrodružství začínalo vážně skvěle. A to jim zbývalo ještě čtrnáct dní.

---

   Ujížděli velkou rychlostí, i přes Herkulovo reptání. I přes své protesty byl totiž skvělým jezdcem i když si to nepřipustil. Díky zběsilé jízdě dorazili do Arkadie za necelé dva dny. Jak se ukázalo, nemuseli Dahakovi lidi hledat dlouho. Poté co si čtveřice zjednala klid pomocí mečů a v Herkulově případě pěstí, začali Dahakovi ovečky rychle spolupracovat a v deseti minutách už věděli o malém údolí a svatyni zasvěcené Dahakovi a jeho dceři Hope.

---

   "Co teď ?" zeptal se Kalden a prohlížel si přitom chrám. Byla honosná budova z černého čediče. Z otvoru kopule vyšlehával plamen.
   "Já myslela že jsi taktik a stratég Kaldene." řekla Xena a ušklíbla se.
   "To jsem, občas ale dávám přednost tomu když nápady vymýšlí někdo jiný." bránil se nesmrtelný.
   "Z myšlení bolí hlava," rýpla si Jerian. "To je jeho teorie."
   "Musím uznat že má něco do sebe." řekl Herkules a pokračoval. "V jednom má ale pravdu, Co teď ?, všude jsou stráže a i když naši zabijáci většinu vyřídí, stále se budeme muset dostat dovnitř."
   "Návrhy ?" zeptal se poťouchle Kalden. Xena se podívala po hlídkách obcházejících údolí a v očích jí zajiskřilo.
   "Jeden bych měla."

---

   První hlídač to schytal od Jerian. Čepeli dlouhého a hlavně velmi ostrého meče, nekladl krk muže v šedém hábitu a vysoké čepici žádný odpor. Kalden to okomentoval něco na způsob ,Ztratils hlavu, tak si ji najdi, a nebral zřetel na to že dotyčný skutečně ztratil hlavu.
   Dva další Herkules jednoduše zvedl do vzduchu jako hadrové panenky a pak s nimi bouchnul vší silou o zem. Ozvalo se charakteristické zapraštění lámaných kostí. Herkules se pouze omluvně usmál.
   Xena se zachovala stylově a chakramem hozeným z deseti metrů proťala hlídce hrdlo jako chirurgickým skalpelem.
   Pak už čtveřici nic nebránilo aby prošli kolem stráží do nitra budovy. Stráže si jich nevšímaly a propustily je bez větších průtahů.
   Vnitřek chrámu byl stejně pochmurný jako vypadal zvenčí. Stěny byly z hladkého čediče a osvětlení pocházelo z košů ve kterých plápolaly ohně.
   "Proč si všichni padouši vybírají tmavá pochmurná místa ?" povzdechl si Herkules. Nikdo z party to nekomentoval. Zatím se nezdálo že by je někdo objevil a navíc neviděli zrovna hordy fanatických uctívačů Dahaka. Xena na to upozornila, protože podle mínění celé skupiny je měly už dávno odhalit a zabít. Tedy alespoň Xenu a Herkula.
   Šli dál a nikoho zatím nenapadlo že jdou už moc dlouho. A tak všechny překvapilo když vstoupily ze zákrutu přímo do svatyně. Zaraženě stály a dívaly se na svatyni Temného boha Dahaka.
   Svatyně byla vlastně přírodní jeskyně kruhového průřezu a tím částečně připomínala arénu. Ale stěny nebyly jednolité protože je občas protínaly vchody vytesané do skály. Uprostřed bylo jezírko žhavé lávy a v něm hořel jediný plamen. Celé místo bylo nasyceno zlem, které bylo skoro hmatatelné a na všechny působilo dojmem naprosté bezmoci a beznaděje.
   Všichni byli tak zaujatí že nepostřehli jak plamen dostává tvar, ale když Jerian upozornila ostatní na nebezpečí, zachovali se jako profesionálové, řešící takové situace denně. Xena tasila meč a s Herkulem po boku se postavila před lávové jezírko, které začalo vřít a zároveň jakoby ho někdo vypouštěl. Kalden a Jerian se rozdělily a s tasenými meči se rozběhli na druhou stranu jeskyně. Daleko se nedostaly protože postava pokývla hlavou a jakoby na ten pokyn čekaly, černé otvory vyvrhly hordu mužů a žen ozbrojených meči, kopími a palcáty. V tu chvíli měli nesmrtelní plné ruce práce jak se nenechat smést přesilou.
   Rovněž Xena s Herkulem se musely bránit a v mžiku byla jeskyně plná výkřiků a nářku raněných. Čtveřice bojovníků rozpoutala mezi uctívači Dahaka krvavou lázeň. Dahak vše sledoval s určitým nezájmem a oči se vpíjeli do tmavého otvoru, který byl vytesán na opačné straně jeskyně než skupina hrdinů přišla.
   Herkules odhodil dalšího fanatika a ten se zasyčením dopadl do lávy. Polobůh měl chvíli čas aby se rozhlédl a zjistil jak si vedou ostatní. Xena bojovala o kus dál a její meč sekal, řezal a bodal do masy těl, které se tísnily kolem. V druhé ruce držela chakram a kdo se přiblížil dostal jím přes krk.
   Kalden ztratil meč a teď se oháněl hrotitým palcátem, který někomu sebral. Herkules se musel obdivovat jeho bojovému umu, pilovanému po více jak pět století.
   Poslední člen skupiny se pohyboval s naučenou lehkostí a tam kde nestačila síla pomohla lest. Jerianin styl byl více elegantní a zdálo se že i jemnější než bojový um ostatních.
   Kaldenovi se podařilo probojovat na konec svatyně a vklouzl do jeskyně do které se díval Dahak. Jerian ho o chvíli později následovala. Za dvojicí nesmrtelných se vydala většina Dahakových uctívačů a tak pro Herkula a Xenu nebylo velkým problémem zbavit se jich.
   "Udělali jste chybu že jste vkročily na moje území !" zaburácel Dahak a v jeho hlase bylo znát jisté pobavení.
   "To ty jsi udělal chybu když jsi ukradl zlaté laně." Křikla Xena a otřela meč o oblečení jednoho z mrtvých. Herkules se postavil před Dahaka a založil ruce v bok.
   "Dahaku okamžitě zmizneš nebo tě odsud vypakujeme my." Řekl nadneseně Herkules a na důkaz si protáhl klouby na rukou až zapraštěly. Xena se na poloboha udiveně podívala. Takhle nikdy nemluvil. Postavila se k němu a koutkem úst zašeptala, "Co chceš dělat ? Máš nějaký plán ?"
   "Improvizuji. Navíc mám docela strach. Ty snad ne?" odpověděl.
   "Já mám taky strach." Řekla s jistotou.

---

   Mezitím se Kalden s Jerian prosekaly přes chrámové stráže do větší místnosti. Dříve zde bylo možná skladiště, protože se všude povalovaly kusy zásob a zbytky materiálů. A uprostřed byla postavena klec a v ní dvojice zlatých laní. Měli štěstí že obě Kaldena znali, jelikož on se s nimi znal už zdřívějška.
   "Kaldene můžeš nám pomoci ?" zeptala se menší laň. Vypadala ustrašeně stejně jako její druh.
   "Samozřejmě." A s těmi slovy prostě vešel do místnosti. Dvojice strážných která se ho pokusila zastavit se brzy odebrala do pekla a nesmrtelný měl volnou cestu. Jerian mu kryla záda a hlídala vchod.
   Předem musím říci, že Kalden vždy jednal zbrkle a tak když se spustila trojice pastí ani se moc nedivil. Jerian to okomentovala utrápeným povzdechnutím. Mezitím Kalden oprášil propálené oblečení a vyndal si z hrudi šestero otrávených šipek. Stačil jediný úder ostré čepele a dvojice zlatých laní byla volná. V tu chvíli otřáslo jeskyní zadunění a po něm následovali další.
   "Co to je ?" zeptal se laní muž.
   "Naši partneři rozpoutali menší bitku. Myslím že se k nim připojíme, ale nejdřív..." Jerian se podívala po svém společníkovi a pak vyslovila dohodnutou větu. Vzápětí se mezi nimi objevila už známá postava v černé zbroji.
   "Vidím že je na vás vážně spolehnutí." Řekl Hádes a pokynul páru laní aby přistoupili blíže. Stačilo malé gesto rukou a laně zmizely v modrém světle protkaném modrými blesky.
   "Tak děkuji a teď by jste snad mohli jít na pomoc Xeně a Herkulovi. Nemyslíte ?" S tím chtěl zmizet, ale Jerian ho zadržela.
   "Ty nám nepomůžeš ? Je mocný bůh podsvětí natolik zbabělý aby utekl před výzvou ?" To na Háda zapůsobilo i když měl strach že by Dahak mohl použít laní krev. Od Svárovi smrti nikdo z bohů neměl zájem skončit s dýkou natřenou laní krví v břiše.
   "Dobrá jdeme na to !" řekl Hádes ponuře a po dlouhé době vytasil svůj široký meč. Pak vyrazily chodbami do hlavní svatyně. Těch pár strážců nemělo proti Hadovým bleskům šanci a brzy je nechaly doutnající za sebou.

---

   Když Dahak vyrazil do útoku rozestoupily se oba hrdinové do stran a připravily se na střet. Dahak jim nejspíš chtěl ukázat svou sílu a tak se na ně obořil pěstmi. Herkules chráničem kryl mohutnou bohovu pěst a odpověděl silným kopancem do žeber. Dahak sebou cukl ale jinak nedal najevo bolest. Víc mu vadil chakram zabořený v hrudníku, který mu tam vrhla Xena.
   Ale byl to jen malý úspěch, vzhledem k tomu že Herkules vzápětí dostal ránu pěstí až odletěl dobré tři metry a Xena ráně unikla pouze svižným saltem a rychlým únikem. V místě kde před chvílí stála teď byla hluboká díra. Xena ihned zavrhla možnost použití meče, protože ten jí byl teď k ničemu. Dahak se na ní nyní hrnul plný zášti které ke Princezně Bojovnici cítil.
   Herkules se konečně vzpamatoval a když viděl jaké nebezpečí Xeně hrozí neváhal. Rozběhl se a skočil. Vyšlo to na chlup přesně. Oběma nohama vrazil do Dahakových zad, vyvedl ho z rovnováhy a bůh naběhl Xeně na napřaženou ruku. Rána do zad mu vyrazila dech a následný úder do krku ho připravil na chvíli o ztrátu orientace. I když byl bůh, musel se přizpůsobit pozemským podmínkám a vzít na sebe hmotnou podobu.
   Dvojice hrdinů nezaváhala a zasypala boha smrští úderů a kopanců. Dahak se ale pouze otřásl a přešel do ofenzívy. Xena odlétla jako předtím Herkules a Herkules sám měl co dělat aby se udržel na nohou po mohutné ráně která mu měla rozbít lebku.
   "Ubozí červi. !" zařval bůh v předtuše nastávajícího triumfu a chtěl vykročit aby oba hrdiny dorazil. Najednou jím cosi trhlo a z hrudníku mu vyrazila čepel namodralého meče. Dahak vytřeštil rudé oči a pomalu se otočil. Vzápětí dostal obrovskou ránu opancéřovanou rukavicí vedenou nadlidskou silou.
   Hádes vytáhl meč z rány a pokynul Kaldenovi s Jerian aby se postarali o Herkula a Xenu. Dahak stál zatím nejistě a očekával další ránu.
   "Jste v pořádku ?" zeptala se ustaraně Jerian a pomáhala Xeně vstát. Kalden podpíral Herkula, který se už pomalu vzpamatoval z rány kterou mu Dahak uštědřil.
   "Ten má ránu jako kladivo." Okomentoval svůj stav polobůh. Xena se zašklebila, ale neřekla nic.
   Ozvala se rána a všichni se ohlédli po zdroji zvuku. Hádes započal svůj souboj s Dahakem. Zdálo se že ani jeden nemá navrch. Zasypávali se ranami, ale bylo poznat že Bůh podsvětí má převahu a postupně ji využíval. Dahak začal umdlévat a snažil se o útěk, který mu pokaždé Hádes zatrhl. Bohové se přemisťovali po celé místnosti a jeskyně se chvěla pod náporem jejich utkání. Čtveřice hrdinů vše sledovala se zatajeným dechem.
   To ale nebylo přesné jelikož se Kalden zvedl a upravil si zbroj a zkusmo mávl mečem který někde sebral. Chvíli bohy pozoroval a pak zaútočil na Dahakova záda. Ten byl zcela zaměstnán Hádem a tak si nesmrtelného ani nevšiml, tedy alespoň do chvíle kdy mu zarazil čepel meče do zad. Pak se vzchopily i ostatní a přidali se k potyčce. V tu chvíli neměl temný bůh šanci a musel kapitulovat před holou přesilou. Bodán, sekán a bit ze všech stran navíc s rozseklým hrdlem který mu rozpárala Xena se dal na ústup. Naposledy zkusil po nich metnout bleskem a nebýt Herkula měla by Xena propálený hrudník. Možnost zranění jejich přítelkyně umožnila Dahakovi zmizet. Hádes se ho nesnažil dostihnout, na to nebyl vhodný čas ani místo.
   "Díky." Řekla Xena prostě na adresu svého zachránce a podívala se po dvojici nesmrtelných. "Můžeš mi ty blázne říct co měl znamenat ten kousek ?"
   "Co je odvrátil jsem pozornost aby ho Hádes sejmul. Navíc jsem věděl že mě Jerian bude krýt."
   "A ve kterým z devíti pekel jsi na to přišel ?" odsekla Jerian.
   "Jsem přece tvůj partner a ti se navzájem kryjí." hájil se Kalden. Jerian si povzdechla a zašklebila se. "To je fakt. Jsme parťáci."
   "Co laně ?" zeptala se Xena Háda.
   "V bezpečí mého podsvětí. Skoro se to rýmuje." Prohlédl si čtveřici a dodal, "Děkuji za pomoc, bez vás bych to nezvládl. Někdy příště nashledanou." A s těmi slovy zmizel.
   "Už to zase udělal." Zabručel Herkules a otočil se k východu. "Je čas odtud zmizet." Navrhl ještě a aniž se otočil šel ze svatyně ven. Po chvíli ho následovali ostatní.

Konec