Xena Fan Fiction CZ

molir@yahoo.com


Pro oči

Pro uši

Pro stažení


Hledá se pomoc


První XenaCon u nás


   Ve dnech 5. a 6.8. se konal v Jílovém u Prahy zřejmě historicky první XenaCon v dějinách národa praotce Čecha - a obzvláštní dík patří Šárce, která dala k dispozici patřičné prostory bez ohledu na nemalé riziko (pravda byly to prostory firemní). Následující řádky zachycují tuto akci z mého pohledu (resp. zachycují to, co si pamatuju).
   Rád bych ještě poznamenal, že text neprošel žádnou redakční úpravou a že si ho každý může vykládat po svém - za případné následky ovšem neručím.



   Z Ostravy jsem vyrazil v sobotu nechutně brzo ráno. Člověk by nevěřil, kolik lidí jezdí v tento den o půl šesté do Prahy - obzvláště lidí vlastnících rozeřvaná děcka, díky kterým není možno dospat, protože to pořád lítá po kupé. Do Prahy vlak dorazil pouze s 35minutovým zpožděním, což je možno považovat vzhledem k poměrům na železnici za velice slušný výsledek (v průměru minuta na deset kilomerů).
   Po vystoupení z vlaku započal přesun do Dejvic, kde je dlohodobě lokalizován Vojta, se kterým (a nejen s ním) jsem měl absolvovat finální přesun už přímo do Jílového. Těsně před Vojtovými souřadnicemi jsem před sebou zaregistroval z fotek značně povědomou osobu - a před Vojtovými dveřmi se ukázalo, že se skutečně jedná o Dášu.
   Po uvedení dovnitř následoval (zřejmě povinný) rituál obdivování Vojtovy XenaWall. Poté se diskutovalo o tom, co se podnikne do dvanácté hodiny, na kterou byl naplánován příchod SeXeny. Zvitězily Them Bones Them Bones, protože je Dáša ještě neviděla. Stejně se ale kecalo, takže z toho moc nebylo (IMO jsou Them Bones Them Bones vhodnější spíše pro jednouživatelské sledování).
   SeXena dorazila přesně a přitáhla s sebou TPhon. Po krátké diskuzi bylo vzhledem k aktuální časové souřadnici rozhodnuto, že se půjde na oběd. Pod Vojtovým vedením jsme cca třikrát zahli za roh, zasedli do zahrádky a objednali - kupodivu k pití si všichni dali sodovku ... zřejmě předtucha věcí příštích.
   Začátek stolování proběhl celkem hladce, diskutovalo se převážně o samičkách ... s postupem času se však SeXena začala viditelně nudit a spáchala tudíž na svém talíři pyramidu - a to sice pyramidu mexickou, ovšem s půlměsícem (půlknedlíkem) na vrcholku. Každopádně je třeba říci, že SeXena energií opravdu jenom sršela ... chraňte nás bohové před příštím miléniem ;­)
   Takže jsme se najedli, zaplatili, odešli, nasedli do Vojtova šedého Bleska a jeli do Jílového. Naštěstí už Vojta znal z předchozího dne terén, takže jsme na místo určení dorazili bez problému hned napoprvé - což se už poté nikomu nepovedlo ;­). Přivítala nás Šárka, a jelikož jsme byli první a bečku jsme nevezli, šli jsme na jedno dvě do hospody.
   Celou dobu se drbalo - o jednom seriálu, o jednom řediteli a o samičkách. Jediné rozptýlení nám poskytla smečka místních mláďat, když přiběhla hlásit, že v křoví leží mrtvý chlap, což se bohůmžel (bohůmdík - vyberte si podle svého založení) nepotvrdilo. Po nějaké době zazvonil mobil, ohlásili se další nájezdníci a požadovali upřesnění navigačních instrukcí, jelikož byli zcela Lost In Jílové. Takže jsme se radši vrátili na základnu (i když v hospodě nebylo vůbec špatně).
   Ztracenci však nakonec ono správné místo našli - jednalo se o Jardu, sousedovic malého Mirka, ReMorticiana, Jakuba a sekundární doplněk ReMortovy programátorské matice se samičkou. Tím bylo osazenstvo skompletováno. Ze Šárčiny škodovky se nanosilo "nařezané" dřevo, narazila se bečka, která přijela s Jardou, Vojta dobrovolně a s radostí naštípal třísky a ReMort celou dobu kecal o tom, že nic dělat nebude, a popoháněl Jardu k vyššímu pracovnímu vypětí.
   Zapálil se oheň a náledoval tradiční rituál spočívající v přesunech osazenstva tak, aby co nejméně sedělo v nejčastějším směru větru(ů). Po této kalibraci následovalo obvyklé opékání všeho, co bylo po ruce. Následovalo grilování tří kilogramů masa (no možná to byla tři kila, ale od oka bych to ani náhodou neřekl). Během tohoto krmícího se rituálu jsme společně s ReMortem konstatovali, že ohledně předmětu jedné naší emailové diskuze (totiž jak známo, místo kalendáře lunárního se už nějaký ten pátek (a možná i čtvrtek) používá kalendář solární - neměly by tudíž ženy postihovat místo měsíčků spíše sluníčka?) nedošlo k žádnému podstatnému vývoji. Jinak se plkalo a plkalo a plkalo - o samičkách, o řediteli, o Xeně, o počítačích a o kukuřici.
   Po nějaké době sousedovic malý Mirek vyhlásil promítání svého tehdy nejčerstvějšího úlovku, totiž epizody Lyre Lyre Hearts On Fire. Až na jisté vyjímky (které však nezpůsobily pád akce) se vše nahrnulo před projekční 21' monitor. Po Lyre Lyre následovalo Them Bones Them Bones a pak jsem šel na pivo - u počítače se totiž strhly hráčské (zpočátku spíše instalační) orgie a všichni sborově nadávali na neviditelného Joxera.
   Venku bylo příjemně, tma, oheň pořád ohnil (Jarda, topič elektrárenský, se skutečně vzorně staral, a ReMort ho skutečně vzorně organizoval). Kecalo se a kecalo a u počítače se zatím gamesilo a gamesilo. Jednou jsme se sice museli urychleně stáhnout do budovy, ovšem do pěti minut bylo po dešti a tak externí zábava mohla opět pokračovat.
Pro oči

Xena Fan Fiction CZ
   Kolem druhé Jarda vyměkl a vyrazil do Prahy vyspat se pěkně do svojeho, což bylo o půl šesté verifikováno po telefonu. Kolem čtvrté naopak vytuhl sousedovic malý Mirek, chvíli po něm i Vojta - zalezli do spacáku a chrápali. Já osobně jsem vytuhl kolem šesté (ono 26 hodin bez spánku a s nejedním pivem dá dost zabrat) asi na dvě hodinky.
   Po probuzení jsem si dal jedno na vyčištění hlavy a zúčastnil jsem se dalšího úprku před deštěm - tentokráte už to bylo natrvalo. Zkopiroval jsem si na ZIPku Lyre Lyre Hearts On Fire plus nějaké scany, zúčtoval se sousedy prostřednictvím jejich Mirka, po dlouhé době jsem zase viděl South Park: Bigger, Longer And Uncut, po ne zas tak dlouhé době Them Bones Them Bones.
   Jelikož se už pomalu chýlilo k poledni, bylo rozhodnuto o ukončení akce. Nasedlo se tedy opět do povozů a vyrazilo ku Praze. Já osobně jsem se nechal vyhodit přímo na hlavní vlakové nádraží, nasedl do vlaku a po nějaké době z něho zase vystoupil - tentokráte činilo spoždění "pouhých" 55 minut. Poté už jen 10 minut trolejbusem, vpád do bytu, shození svršků i spodků a vrchol každé větší akce - závěrečná sprcha :­))

   A celkové hodnocení této akce? Jojo, šlo to dost dobře - jen pár temných rituálů na zastrašení ředitele mi chybělo - no co, snad příště. A taky by to chtělo Lucy, Reneé, Hudson, Claire, Danielle a vůbec ...

Člen systému BillBoard.cz - reklama na Internetu zdarma