XFAN CZ - Caesar & Xena

Na této stránce najdete nejprve můj pokus o životopis Gaia Julia Caesara, po němž následuje jeho srovnání s tím, co se objevilo v Xenaverse.

   Gaius Julius Caesar se narodil roku 100 BC (BC v angličtině označuje totéž, co u nás př. n. l., kteréžto se mi nechce pořád vypisovat, a tak prostě budu psát BC) v Římě v aristokratické senátorské rodině. V dětství byl vystaven tvrdé výchově ze strany rodičů, kteří ho v ničem nešetřili, a živili v něm pocit, že je něčím víc (ostatně jako v každé aristokratické rodině) a byl tvrdě připravován na kariéru politika a senátora. Když mu bylo 15 let, zemřel mu otec, a na něj spadla veškerá odpovědnost za rodinu. V 16 letech se poprvé oženil.
   Za nějakou dobu se připojil na nesprávnou stranu v politickém boji, což mělo za důsledek zabaveni rodinného majetku a vyhnání z Říma. Vydal se do přední Asie, kde strávil celkem čtyři roky na různých vojenských taženích. A zřejmě si nevedl špatně, jelikož obdržel několik pochval za statečnost (a možná byl i za odměnu portrétován před rozvinutou zástavou ;-) ). V Římě se mezitím změnila politická situace, a tak se mohl vrátit zpět.
   Jelikož chtěl pokračovat v rodinné tradici a stát se politikem, vydal se na ostrov Rhodos studovat rétoriku za věhlasným řečníkem. Po cestě však byla jeho loď přepadena piráty. Ti za něj požadovali výkupné ve výši 20 talentů - Caesar se jim však vysmál s tím, že mají žádat aspoň 50. Mezi těmito piráty si vydobil takové postavení, že když chtěl třeba spát, tak je okřikl, aby přestali tlachat, a oni okamžitě zmlkli. Po zaplacení výkupného jim přisahal, že je chytí a zabije, čemuž se piráti jen smáli. Ovšem nesmáli se dlouho ... po nějaké době je totiž Caesar skutečně chytil a nechal je všechny ukřižovat - ale jelikož si je oblíbil, tak jim nechal podřiznout hrdla, aby netrpěli.
   Po návratu do Říma usoudil, že má ještě dost času, jelikož konzulem se mohl stát jen senátor starší 42 let. Ve svých 30 letech tedy přijal správcovství v jedné menší španělské provincii. Tam uviděl sochu Alexandra Velikého (zajímavé, že ten se ještě v Xenaverse neobjevil), a uvědomil si, že ve věku 31 let dobil Alexandr prakticky celý tehdy známý svět, zatímco on se jen hrabe v papírech a účtech. Prý se tehdy zhroutil a rozplakal. A prý se po této přihodě velice změnil - rozhodl se totiž Alexandrovi vyrovnat.
   Po roce se vrátil do Říma, a jako bývalý správce provincie měl nárok na automatické a doživotní senátorství, a jako senátor mohl nosit přes tógu purpurový pruh (purpupra byla tehdy nejdražším barvivem a jednou z nejdražších věcí vůbec). Poté, co mu zemřela žena, se oženil podruhé, a nutno říci, že dosti vypočítavě, jelikož se tak dostal k velkému majetku, který potřeboval k prosazení se v politice.
   Mezi aristokraty měl mnoho odpůrcu, kteří ho přímo neměli rádi. Zaměřil se tedy na chudinu, mezi kterou prováděl svou agitaci - a zabralo to dokonale, stal se mezi nimi velmi populární, i proto, že ostatní aristokraté považovali chudinu za cosi podřadného. Po nějaké době byl jmenován správcem římských zábav, do nichž investoval velké množství peněz, čímž rostla jeho popularita mezi lidem, ale i dluhy.
   V 36 letech kandidoval na úřad nejvyššího pontifika a vyhrál - tím se mu otevřely další zdroje financí. Ovšem jeho cílem zůstává stát se konzulem. Za tím účelem se spojil roku 60 BC s dvěma význačnými římany - Crassem, který byl tehdy jedním z nejbohatších římanů - a Pompeiem, který byl (tehdy) největším římským vojevůdcem. Tím vznikl tzv. triumvirát, na jehož upevnění dal ještě Caesar Pompeiovi za ženu svou dceru.
   Roku 59 BC je Caesar za podpory Crassových peněz a Pompeiových vojáků zvolen na rok konzulem. Jelikož se však nechtěl dělit o moc (konzulové byli vždy dva), zahájil zastrašovací kampaň proti svému spolukonzulovi Bibulovi - a ten se po nějaké době už i bál vycházet vůbec z domu. Caesar si vládl jak se mu zachtělo, vydával své vlastní zákony, prý vyměnil v pokladně část zlatých prutů za bronzové kopie, prostě využíval svůj úřad k vlastním potřebám, nikoli k potřebám republiky, a jeho příznivci zcela ovládli ulice Říma a dělali si s jeho obyvateli co se jim zamanulo.
   Není divu, že se senátoři chtěli Ceasara po skončení jeho konzulátu zbavit a chtěli ho jmenovat "guvernérem italských lesů a pastvin". Caesar však tuto potupu odvrátil, a za pomoci svých příznivců byl zvolen guvernérem dvou významných provincií, a to Ilirie a Předalpské Galie ... později spravoval i Zaalpskou Galii.
   Na jaře roku 58 BC započal bez souhlasu senátu vpád do Galie - byl rozhodnut vydobít si Triumf (tj. oslavný pochod ulicemi Říma), na který měli nárok ti vojevůdci, kteří měli na kontě více jak 5000 mrtvých (BTW za cca 200 let se konalo asi 70 Triumfů).
   Římané na svém tažení postupovali velice brutálně, jelikož neměli naprosto žádné zábrany, a jako vojáci neměli v celém tehdy známém světě konkurenci (no až na jednu malou galskou vesničku ;-) ). Roku 55 BC překročil Caesar jako vůbec první říman Rýn. Roku 54 BC se pokusil o vylodění na Britských ostrovech, ovšem díky špatnému počasí a zuřivému odporu domorodců to málem skončilo katastrofou - ovšem do Říma to bylo hlášeno jako velký úspěch ... poté (správně) usoudil, že Británie mu za dobývání nestojí.
   Během osmi let galského tažení se Caesar ukázal býti brilantním vojevůdcem, společně se svými muži se vrhával do bitevní vřavy, každého setníka oslovoval jménem, ve všem se snažil jít svým mužům příkladem - a ti si ho velice oblíbili. Během tažení posílal do Říma zprávy o velkých úspěších, ve kterých vylepšoval svůj image jak jen to šlo.
   A také slíbil vojákum po skončení tažení půdu. To se však nelíbilo Senátu. Caesarovi odpůrci navíc přesvědčili Pompeia, že se Caesar vymknul kontrole, čímž skončily dny triumvirátu.
   Senát přikázal Caesarovi rozpustit legie - ten však odmítl, a tím de facto vyhlásil Římu válku. Prohlásil "kostky jsou vrženy" (BTW toto prohlášení se dá chápat dvěma způsoby, a to ve smyslu "už se stalo, není návratu", ale také ve smyslu (podle mne měl na mysli spíše tohle) "kostky jsou v pohybu a nikdo neví, kde a jak dopadnou"), překročil Rubikon (a to doslova, Rubikon je totiž řeka, která tvoří severovýchodní hranici tehdejší Itálie) a vyrazil na Řím. Jelikož lidé znali jeho pověst, kterou si vybudoval svým řáděním v Galii, tak mu ani moc nekladli odpor a města se mu dobrovolně vzdávala - a byla ušetřena. Pokus o organizovaný odpor rychle vyřešily jeho zkušené legie plné veteránů. Po příjezdu do Říma zjistil, že veškeří jeho odpůrci vzali do zaječích.
   Pompeius mezitím nelenil a během pár týdnů shromáždil loajální legie. Caesar si odskočil do Španělska, kde ztrestal nějaké ty Pompeiovi loajální legie (Pompeius byl roku 55 BC jmenován správcem právě Španělska), a potom se už vydal za Pompeiem samotným na východ. Střetli se v Řecku u Farsálu roku 48 BC. Přestože měl Caesar oproti Pompeiovi značně menší armádu (cca 22000 mužů proti cca 45000 mužům), a přestože byl Pompeius lepším vojevůdcem (aspoň se to tvrdí), dokázal ho Caesar porazit (padlo 15000 Pompeiových vojáků). Pompeius však stihl utéct, a Caesar ho pronásledoval až do Egypta. Když tam přistál se svou lodí, věnoval mu egyptský král na uvítanou dárek - Pompeiovu hlavu. Caesar sice na oko dělal, že je tím zhnusen, ale na druhou stranu byl rád - egypťané za něj odvedli špinavou práci, kterou by musel tak jako tak později udělat on sám.
   Zatímco byl v Egyptě, se po Římě šířila šuškanda o tom, že si v Egyptě užívá s mladou královnou, že se spolu projíždějí po Nilu lodičkou jako milenci, taky o tom, že když u Černého moře porazil tamního krále, tak se chvástal slovy "přišel, viděl, zvítězil" ...
   Roku 46 BC se konečně dočkal vytouženého Triumfu v Římě, a oděn v purpurový háv vystavoval se na obdiv davů.
   Senát, částečně ze strachu, částečně z úcty ho prohlásil diktátorem - a to nikoliv na běžných šest měsíců, ale na celých bezprecedentních deset let. Caesar okamžitě začal s přípravou tažení na východě, proti nejsilnějším nepřátelům Říma - Parthům. Také začal vydávat zákony, které měly v zemi rozvrácené občanskou válkou (kterou sám začal) zavést znovu pořádek, vypsal mnoho veřejných prací (vodovody, silnice, přístavy atd.), a mimo jiné i zavedl sluneční kalendář s 365 dny v roce, kterým nahradil do té doby používaný kalendář lunární. Začal také nosit celopurpurovou tógu, své narozeniny prohlásil za státní svátek, měsíc jeho narození byl přejmenován na Julius (náš červenec).
   To se nelíbilo jeho odpůrcům, kteří poukazovali na to, že se chová jako král, a římané se přece svých králů dávno zbavili, a zavedli spravedlivější republiku. A to ke všemu ještě Caesar nechal zhotovit sochu Kleopatry a umístil ji v jednom z chrámů v blízkosti fóra.
   V únoru 44 BC byl Caesar lidem zvolen doživotním diktátorem, což znamenalo naprostou porážku jeho protivníků a také definitivní konec republiky - a díky tomu se proti Caesarovi obrátili i jeho dosavadní spojenci.
   Dne 15. března 44 BC, tři dny před odjezdem Caesara na východní tažení, se konalo zasedání Senátu v divadle, které shodu okolnosti dal kdysi postavit Pompeius (budova Senátu se tenkrát opravovala). Caesar už nějakou dobu chodil bez ochranky (tu rozpustil se slovy, že "lepší je jednou zemřít než se stále bát smrti"), a tak pro atentátníky nebyl problém při vstupu do jednací síně dostat se mu na tělo (i do něj). Když se vyřádili, padl Caesar na zem a přes hlavu si přetáhl svou purpurovou tógu, aby nikdo neviděl, jak umírá.
   Po pěti dnech bylo jeho tělo na závěr velkolepého pohřebního obřadu spáleno.

   A nyní několik málo slov k dalším členům triumvirátu:

Marcus Licinius Crassus (115 - 53 BC)
   Získal velký majetek z proskripcí (tj. z procesu, jehož součástí je i konfiskace majetku; většinou se prospekce prováděla na politicky nepohodlných osobách). Roku 71 BC potlačil Spartakovo povstání. Roku 60 BC uzavřel s Caesarem a Pompeiem triumvirát. K Římu připojil Sýrii. Zahynul v boji proti Parthům u Karrh.

Gnaeus Magnus Pompeius (106 - 48 BC)
   Bojoval úspěšně s mariovci a Mithridatem VI.; roku 60 BC uzavřel s Caesarem a Crassem triumvirát; roku 55 BC dostal do správy Španělsko (alias Hispánii). Od roku 49 BC stojí proti Caesarovi v občanské válce; roku 48 BC prchá po porážce u Farsálu do Egypta, kde je však zavražděn.


	molir@yahoo.com			Caesar & Xena Na této stránce najdete nejprve můj pokus o životopis Gaia Julia Caesara, po němž následuje jeho srovnání s tím, co se objevilo v Xenaverse. Gaius Julius Caesar se narodil roku 100 BC (BC v angličtině označuje totéž, co u nás př. n. l., kteréžto se mi nechce pořád vypisovat, a tak prostě budu psát BC) v Římě v aristokratické senátorské rodině. V dětství byl vystaven tvrdé výchově ze strany rodičů, kteří ho v ničem nešetřili, a živili v něm pocit, že je něčím víc (ostatně jako v každé aristokratické rodině) a byl tvrdě připravován na kariéru politika a senátora. Když mu bylo 15 let, zemřel mu otec, a na něj spadla veškerá odpovědnost za rodinu. V 16 letech se poprvé oženil. Za nějakou dobu se připojil na nesprávnou stranu v politickém boji, což mělo za důsledek zabaveni rodinného majetku a vyhnání z Říma. Vydal se do přední Asie, kde strávil celkem čtyři roky na různých vojenských taženích. A zřejmě si nevedl špatně, jelikož obdržel několik pochval za statečnost (a možná byl i za odměnu portrétován před rozvinutou zástavou ;-) ). V Římě se mezitím změnila politická situace, a tak se mohl vrátit zpět. Jelikož chtěl pokračovat v rodinné tradici a stát se politikem, vydal se na ostrov Rhodos studovat rétoriku za věhlasným řečníkem. Po cestě však byla jeho loď přepadena piráty. Ti za něj požadovali výkupné ve výši 20 talentů - Caesar se jim však vysmál s tím, že mají žádat aspoň 50. Mezi těmito piráty si vydobil takové postavení, že když chtěl třeba spát, tak je okřikl, aby přestali tlachat, a oni okamžitě zmlkli. Po zaplacení výkupného jim přisahal, že je chytí a zabije, čemuž se piráti jen smáli. Ovšem nesmáli se dlouho ... po nějaké době je totiž Caesar skutečně chytil a nechal je všechny ukřižovat - ale jelikož si je oblíbil, tak jim nechal podřiznout hrdla, aby netrpěli. Po návratu do Říma usoudil, že má ještě dost času, jelikož konzulem se mohl stát jen senátor starší 42 let. Ve svých 30 letech tedy přijal správcovství v jedné menší španělské provincii. Tam uviděl sochu Alexandra Velikého (zajímavé, že ten se ještě v Xenaverse neobjevil), a uvědomil si, že ve věku 31 let dobil Alexandr prakticky celý tehdy známý svět, zatímco on se jen hrabe v papírech a účtech. Prý se tehdy zhroutil a rozplakal. A prý se po této přihodě velice změnil - rozhodl se totiž Alexandrovi vyrovnat. Po roce se vrátil do Říma, a jako bývalý správce provincie měl nárok na automatické a doživotní senátorství, a jako senátor mohl nosit přes tógu purpurový pruh (purpupra byla tehdy nejdražším barvivem a jednou z nejdražších věcí vůbec). Poté, co mu zemřela žena, se oženil podruhé, a nutno říci, že dosti vypočítavě, jelikož se tak dostal k velkému majetku, který potřeboval k prosazení se v politice. Mezi aristokraty měl mnoho odpůrcu, kteří ho přímo neměli rádi. Zaměřil se tedy na chudinu, mezi kterou prováděl svou agitaci - a zabralo to dokonale, stal se mezi nimi velmi populární, i proto, že ostatní aristokraté považovali chudinu za cosi podřadného. Po nějaké době byl jmenován správcem římských zábav, do nichž investoval velké množství peněz, čímž rostla jeho popularita mezi lidem, ale i dluhy. V 36 letech kandidoval na úřad nejvyššího pontifika a vyhrál - tím se mu otevřely další zdroje financí. Ovšem jeho cílem zůstává stát se konzulem. Za tím účelem se spojil roku 60 BC s dvěma význačnými římany - Crassem, který byl tehdy jedním z nejbohatších římanů - a Pompeiem, který byl (tehdy) největším římským vojevůdcem. Tím vznikl tzv. triumvirát, na jehož upevnění dal ještě Caesar Pompeiovi za ženu svou dceru. Roku 59 BC je Caesar za podpory Crassových peněz a Pompeiových vojáků zvolen na rok konzulem. Jelikož se však nechtěl dělit o moc (konzulové byli vždy dva), zahájil zastrašovací kampaň proti svému spolukonzulovi Bibulovi - a ten se po nějaké době už i bál vycházet vůbec z domu. Caesar si vládl jak se mu zachtělo, vydával své vlastní zákony, prý vyměnil v pokladně část zlatých prutů za bronzové kopie, prostě využíval svůj úřad k vlastním potřebám, nikoli k potřebám republiky, a jeho příznivci zcela ovládli ulice Říma a dělali si s jeho obyvateli co se jim zamanulo. Není divu, že se senátoři chtěli Ceasara po skončení jeho konzulátu zbavit a chtěli ho jmenovat "guvernérem italských lesů a pastvin". Caesar však tuto potupu odvrátil, a za pomoci svých příznivců byl zvolen guvernérem dvou významných provincií, a to Ilirie a Předalpské Galie ... později spravoval i Zaalpskou Galii. Na jaře roku 58 BC započal bez souhlasu senátu vpád do Galie - byl rozhodnut vydobít si Triumf (tj. oslavný pochod ulicemi Říma), na který měli nárok ti vojevůdci, kteří měli na kontě více jak 5000 mrtvých (BTW za cca 200 let se konalo asi 70 Triumfů). Římané na svém tažení postupovali velice brutálně, jelikož neměli naprosto žádné zábrany, a jako vojáci neměli v celém tehdy známém světě konkurenci (no až na jednu malou galskou vesničku ;-) ). Roku 55 BC překročil Caesar jako vůbec první říman Rýn. Roku 54 BC se pokusil o vylodění na Britských ostrovech, ovšem díky špatnému počasí a zuřivému odporu domorodců to málem skončilo katastrofou - ovšem do Říma to bylo hlášeno jako velký úspěch ... poté (správně) usoudil, že Británie mu za dobývání nestojí. Během osmi let galského tažení se Caesar ukázal býti brilantním vojevůdcem, společně se svými muži se vrhával do bitevní vřavy, každého setníka oslovoval jménem, ve všem se snažil jít svým mužům příkladem - a ti si ho velice oblíbili. Během tažení posílal do Říma zprávy o velkých úspěších, ve kterých vylepšoval svůj image jak jen to šlo. A také slíbil vojákum po skončení tažení půdu. To se však nelíbilo Senátu. Caesarovi odpůrci navíc přesvědčili Pompeia, že se Caesar vymknul kontrole, čímž skončily dny triumvirátu. Senát přikázal Caesarovi rozpustit legie - ten však odmítl, a tím de facto vyhlásil Římu válku. Prohlásil "kostky jsou vrženy" (BTW toto prohlášení se dá chápat dvěma způsoby, a to ve smyslu "už se stalo, není návratu", ale také ve smyslu (podle mne měl na mysli spíše tohle) "kostky jsou v pohybu a nikdo neví, kde a jak dopadnou"), překročil Rubikon (a to doslova, Rubikon je totiž řeka, která tvoří severovýchodní hranici tehdejší Itálie) a vyrazil na Řím. Jelikož lidé znali jeho pověst, kterou si vybudoval svým řáděním v Galii, tak mu ani moc nekladli odpor a města se mu dobrovolně vzdávala - a byla ušetřena. Pokus o organizovaný odpor rychle vyřešily jeho zkušené legie plné veteránů. Po příjezdu do Říma zjistil, že veškeří jeho odpůrci vzali do zaječích. Pompeius mezitím nelenil a během pár týdnů shromáždil loajální legie. Caesar si odskočil do Španělska, kde ztrestal nějaké ty Pompeiovi loajální legie (Pompeius byl roku 55 BC jmenován správcem právě Španělska), a potom se už vydal za Pompeiem samotným na východ. Střetli se v Řecku u Farsálu roku 48 BC. Přestože měl Caesar oproti Pompeiovi značně menší armádu (cca 22000 mužů proti cca 45000 mužům), a přestože byl Pompeius lepším vojevůdcem (aspoň se to tvrdí), dokázal ho Caesar porazit (padlo 15000 Pompeiových vojáků). Pompeius však stihl utéct, a Caesar ho pronásledoval až do Egypta. Když tam přistál se svou lodí, věnoval mu egyptský král na uvítanou dárek - Pompeiovu hlavu. Caesar sice na oko dělal, že je tím zhnusen, ale na druhou stranu byl rád - egypťané za něj odvedli špinavou práci, kterou by musel tak jako tak později udělat on sám. Zatímco byl v Egyptě, se po Římě šířila šuškanda o tom, že si v Egyptě užívá s mladou královnou, že se spolu projíždějí po Nilu lodičkou jako milenci, taky o tom, že když u Černého moře porazil tamního krále, tak se chvástal slovy "přišel, viděl, zvítězil" ... Roku 46 BC se konečně dočkal vytouženého Triumfu v Římě, a oděn v purpurový háv vystavoval se na obdiv davů. Senát, částečně ze strachu, částečně z úcty ho prohlásil diktátorem - a to nikoliv na běžných šest měsíců, ale na celých bezprecedentních deset let. Caesar okamžitě začal s přípravou tažení na východě, proti nejsilnějším nepřátelům Říma - Parthům. Také začal vydávat zákony, které měly v zemi rozvrácené občanskou válkou (kterou sám začal) zavést znovu pořádek, vypsal mnoho veřejných prací (vodovody, silnice, přístavy atd.), a mimo jiné i zavedl sluneční kalendář s 365 dny v roce, kterým nahradil do té doby používaný kalendář lunární. Začal také nosit celopurpurovou tógu, své narozeniny prohlásil za státní svátek, měsíc jeho narození byl přejmenován na Julius (náš červenec). To se nelíbilo jeho odpůrcům, kteří poukazovali na to, že se chová jako král, a římané se přece svých králů dávno zbavili, a zavedli spravedlivější republiku. A to ke všemu ještě Caesar nechal zhotovit sochu Kleopatry a umístil ji v jednom z chrámů v blízkosti fóra. V únoru 44 BC byl Caesar lidem zvolen doživotním diktátorem, což znamenalo naprostou porážku jeho protivníků a také definitivní konec republiky - a díky tomu se proti Caesarovi obrátili i jeho dosavadní spojenci. Dne 15. března 44 BC, tři dny před odjezdem Caesara na východní tažení, se konalo zasedání Senátu v divadle, které shodu okolnosti dal kdysi postavit Pompeius (budova Senátu se tenkrát opravovala). Caesar už nějakou dobu chodil bez ochranky (tu rozpustil se slovy, že "lepší je jednou zemřít než se stále bát smrti"), a tak pro atentátníky nebyl problém při vstupu do jednací síně dostat se mu na tělo (i do něj). Když se vyřádili, padl Caesar na zem a přes hlavu si přetáhl svou purpurovou tógu, aby nikdo neviděl, jak umírá. Po pěti dnech bylo jeho tělo na závěr velkolepého pohřebního obřadu spáleno. A nyní několik málo slov k dalším členům triumvirátu: Marcus Licinius Crassus (115 - 53 BC) Získal velký majetek z proskripcí (tj. z procesu, jehož součástí je i konfiskace majetku; většinou se prospekce prováděla na politicky nepohodlných osobách). Roku 71 BC potlačil Spartakovo povstání. Roku 60 BC uzavřel s Caesarem a Pompeiem triumvirát. K Římu připojil Sýrii. Zahynul v boji proti Parthům u Karrh. Gnaeus Magnus Pompeius (106 - 48 BC) Bojoval úspěšně s mariovci a Mithridatem VI.; roku 60 BC uzavřel s Caesarem a Crassem triumvirát; roku 55 BC dostal do správy Španělsko (alias Hispánii). Od roku 49 BC stojí proti Caesarovi v občanské válce; roku 48 BC prchá po porážce u Farsálu do Egypta, kde je však zavražděn.
				No a po tomto poněkud rozváčnějším úvodu se konečně dostáváme k tomu, kvůli čemu jste to asi všechno začali čist ... totiž k projekci Caesara do Xenaverse ... A vezmeme to pěkně popořádku - první epizodou, ve které se Caesar objevil, byla epizoda Destiny v druhé sérii. Ta je zjevně inspirována životopisem a celkem i odpovídá ... až na to, že po ukřižování nenechá Caesar pirátům (a tím pádem i Xeně) podříznout hrdla (naštěstí ;-) ). Další epizodou je The Deliverer ze třetí série - v něm se Xena utká s Caesarem v Británii, čili lze říci, že by se tato epizoda měla odehrávat roku 54 BC (maximálně tak o rok později). Každopádně se Caesar z Británie stáhl, jelikož ji nepovažoval za hodnou zájmu ... o jeho důvodech se můžeme jen dohadovat ;-) Dále je tu When In Rome ... v ní Caesar zajme Vercinixe (čili se musí odehrávat někdy během tažení v Galii) a Xena zachrání Crassa z Parthského zajetí před jistou smrtí (Crassus zemřel roku 53 BC v boji s Parthy) ... čili tady by to časově sedělo. Ovšem ta pravá sranda teprv začíná: Caesar se s Vercinixem předvádí v Římě, na což podle mne neměl během tažení čas (a vůbec na cestu do Říma); dalším problémem je, že se s ním po Římě pohybuje i Pompeius, který měl být tou dobou (kolem 53 BC) ve Španělsku - z toho se zdá, že by se to mohlo odehrávat během Caesarova konzulátu - jenže kde se potom vzal Vercinix? Dalším problémem je Caesarova tóga - ta je totiž celá purpurová - ale tu začal nosit až roku 46 BC poté, co byl prohlášen diktátorem - ovšem pokud se to odehrává v této době, co tam potom dělá Pompeius, který už je dávno po smrti (Crassa si mohla Xena mezitím někde uskladnit) ... prostě tahle epizoda motá naprosto dokonale - ovšem výsledek stojí za to. Poté následuje A Good Day ze čtvrté série ... v něm se za přispění Xeny v rámci občanské války zlikvidují Caesarova a Pompeiova armáda ... to se muselo stát někdy během let 49 či 48 BC ... zdá se, že předobrazem byla bitva u Farsálu, ovšem potom mi není jasné, proč se na závěr Caesar a Pompeius normálně rozejdou ... spíš se měli domlátit ... no ale možná jsou naprostou devastací svých armád poněkud zpacifikováni ;-) Potom tu máme Endgame - v ní na závěr Xena setne Pompeiovi hlavu, zabalenou ji podá Brutovi a řekne mu, aby ji předal Caesarovi, ale nezmiňoval se, že je od ní ... čili tato epizoda se odehrává 48 BC (rok Pompeiovy smrti), ovšem Xena nám nějak zastoupila Egypt ;-) ... a v podstatě zabránila setkání Caesara a Kleopatry ... No a poslední jsou Ides Of March - v nich dojde k zavraždění Caesara díky tomu, že Xena namluví Brutovi, že se ho Caesar chystá nechat zabít - a Brutus pak spunktuje zavraždění Caesara, který se chce 15. března prohlásit imperátorem ... poněkud nesedí, že má na sobě bílou tógu - správně by měla být purpurová ... a dále byl zabit při vstupu do jednací síně, nikoli během proslovu ... čili opět několik drobností, ale výsledek je stejně stejný ... totiž mrtvý Caesar ... Potom je tu ještě epizoda Render Unto Caesar z páté série HTLJ. V ní Hercules zabrání Caesarovi v obsazení Irska - no to je první problém, podle dochovaných záznamů neuznal Caesar hodnu svého zájmu ani Velkou Británii a do Irska ani neplul ... no ale je možné, jak naznačuje právě tato epizoda, že žádné písemné záznamy se nám nedochovaly záměrně ;-) ... pokud je tomu tak, tak k této plavbě došlo kolem roku 54 BC, tedy plus minus ve stejné době, kdy se odehrává The Deliverer ... pochybuji, že by měl Caesar chuť se do Británie vracet ještě někdy později ... Takže to by bylo tak všechno, co se mi chce k tomuto tématu napsat. Mějte se a BATTLE ON!!